Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JKW-8 – Dva dvoukřídlí, tři stíny
Dva obyvatelé dávného lesa dostali v jantaru JKW-8 alespoň částečně rozpoznatelnou podobu. Tři další po sobě zanechali jen neurčité úlomky. Mezi těmito pěti hmyzími nálezy se proplétají proudnice, jako by pryskyřice každému vyhradila jinou hloubku. Nejde o výjev jedné chvíle, ale o soubor stop uzavřený v jedné fosilní hmotě.
Počátek patří křídovému lesu v dnešním údolí Hukawng v severním Myanmaru, přibližně před 99 miliony let. Charakter exempláře odpovídá oblasti Noije Bum, přesné místo vzniku ani těžební šachta však známé nejsou. Na neznámém stromu mohly vznikat opakované výrony. Pryskyřice snad stékala přes starší nános a přijímala drobné částice okolí.
Dva organismy lze podle technického listu zařadit mezi dvoukřídlý hmyz, Diptera. Zůstaly jako samostatné inkluze uvnitř různých částí pryskyřice. Jejich přesnější určení neznáme. Mohli se k lepkavému povrchu dostat v odlišnou dobu, ale nelze jim připsat konkrétní pohyb nebo poslední setkání. Jeden proud mohl jejich těla uzavřít, další překrýt jejich obrysy; taková posloupnost je však jen možnou rekonstrukcí.
Vedle nich jsou tři oddělené hmyzí fragmenty. Chybějí znaky potřebné k určení, kterým tvorům patřily. Není správné představovat si z nich další tři celé jedince. Přesto rozšiřují obraz lesa: pryskyřice uchovala nejen rozpoznatelná těla, ale také neúplný biologický materiál. V jiných hloubkách leží úlomek vegetace a organický komplex lesní půdy, v němž se mísí detrit s jemnými přírodními částicemi.
Proudnice jsou stejně podstatné jako inkluze. Oblouky se místy napojují na téměř rovnoběžné pásy a mezi nimi se mění průsvitnost. V medově žlutých zónách lze sledovat tmavé stopy, zatímco oranžové a červenohnědé části je někdy ukrývají. Plynové dutinky připomínají děje při tuhnutí. Jejich původ se nesmí zaměňovat s jinými dutinami, které technický list popisuje jako ichnofosilie typu domichnia.
Právě ty nabízejí druhou možnou kapitolu. Nepravidelné oválné až kapkovité dutiny jsou interpretovány jako stopy biologické činnosti ve vlhkém sedimentu. Jejich původce neznáme. Lze si představit okraj říční delty, kde se střídal sušší podklad s mělce zaplavovanými místy a kde pryskyřice přišla do kontaktu se sedimentem i činností drobných organismů. Není však doloženo, kudy se tam dostala ani jak dlouho ve vodním prostředí setrvala.
Po ztuhnutí následovalo geologické uložení a dlouhá proměna ve fosilní jantar. Zůstal nepravidelný přírodní povrch s později vytvořenými leštěnými průhledovými plochami; pod nimi jsou čitelné drobné praskliny, vrstvy a místní světlé halo lemy. JKW-8 dnes váží 17,78 gramu a měří 52,22 × 33,63 × 20,50 mm. Jeho vzhled přechází od medově žluté k červenohnědé. Pod UV světlem září světle až azurově modře a při průsvitu zezadu se střídají modrobílé, žlutozelené i teple oranžové oblasti.
Dva dvoukřídlí dostali rozpoznatelné obrysy, tři další hmyzí stopy zůstaly bez jména. A mezi nimi leží i tiché dutiny po činnosti života, který si pryskyřice zapamatovala jiným způsobem.




