Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JKW-38 – Vrtby pod pryskyřičnou střechou
Ne všechno, co jantar uchoval, do něj kdysi spadlo. V JKW-38 jsou nejvýmluvnější místa, odkud naopak něco zmizelo: oválné, kapkovité a kyjovité komůrky. Některé jsou ostře ohraničené, jiné zčásti vyplňuje tmavý sediment. Nejde o těla drobných živočichů. Jejich tvary připomínají vrtby, které po sobě zanechává život pracující uvnitř pevnějšího podkladu.
Před přibližně 99 miliony let rostl v dnešním údolí Hukawng na severu Myanmaru křídový les. Jantar je veden k oblasti Noije Bum; konkrétní strom ani místo těžby však neznáme. Na povrchu dřeva se mohly objevit opakované výrony pryskyřice. Jeden proud přetekl přes druhý, další překryl starší hranici. Dodnes po nich zůstaly výrazné obloukové a lalokovité linie, které dělí jantar do několika hloubek.
Do měkké hmoty se dostávaly nepatrné části lesa. Pylová zrna, úlomky vegetace a tenká rostlinná vlákna se rozložily mezi proudy. Někde leží téměř osaměle, jinde se spolu s organickým detritem a minerálním prachem mění v tmavé shluky. Nelze z nich určit konkrétní rostlinu. V JKW-38 také není bezpečně doloženo žádné tělo hmyzu, takže není důvod hledat v nepravidelných stínech křídla ani končetiny.
Jenže některé dutiny vypovídají o ději, který se lišil od obyčejného tuhnutí. Technický list jejich opakující se tvar spojuje s domichnii, obytnými vrtbami organismů. Za pravděpodobné původce považuje vrtající mlže podobné piddockům, známým z kachinského jantaru. Nemáme zachovaného mlže ani důkaz jeho druhu. Zůstaly jen prostory, které mohl vyhloubit, a sediment, jenž se do části z nich později dostal.
Představit si lze okraj říčního ústí, kde se proud sladké vody setkával s proměnlivými podmínkami estuáru. Zpevněná pryskyřice se zde mohla ocitnout mezi rostlinnými zbytky a jemným sedimentem. Vodní organismy mohly v jejím povrchu vytvářet malé úkryty. Technický list tento vodní vliv podporuje, nikoli však jistotu trvalého pobytu v moři. Nevíme, jak dlouho kus ležel ve vodě ani kdy přesně vznikla každá komůrka.
Zvláštní je, že některé vrtby byly překryty další pryskyřicí. Jako by se nad prázdným prostorem zavřela nová průsvitná střecha. V sousedních vrstvách se přitom uchovaly i menší dutiny připomínající obyčejné plynové bubliny. Ty mají odlišný, fyzikální původ a nelze je zaměňovat s biologickými vrtbami. V jednom kameni tak zůstaly vedle sebe stopy toku, možného vodního života i pozdějšího překrývání.
Po dlouhém geologickém uložení se původní pryskyřice proměnila v jantar. JKW-38 dnes váží 2,69 gramu a měří 26,29 × 15,43 × 12,58 mm. Nese silnou tmavou krustu; částečně leštěné plochy dovolují nahlédnout do medově hnědého nitra. V běžném světle se tmavé komůrky a shluky střídají se světlými pryskyřičnými laloky. Pod UV září odkrytá plocha sytě azurově až tyrkysově modře, při průsvitu zezadu převládne citronově žlutá až zlatožlutá s úzkým modrým lemem.
JKW-38 neuchoval své neznámé vrtající obyvatele. Uchoval však jejich možnou práci a pryskyřici, která ji přikryla, ale nevymazala.




