Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JKW-35 – Neznámý majitel křídla
Křídlo v jantaru JKW-35 má zachovaný obrys i část jemné žilnatiny. Chybí mu však to nejdůležitější pro úplný příběh: tělo, ke kterému kdysi patřilo. Nedá se bezpečně spojit s žádným z ostatních hmyzích nálezů v kameni. A právě ono vede do zaplněného nitra, kde leží rozpoznatelní tvorové, úlomky těl a stopy lesa.
Před přibližně 99 miliony let mohl v oblasti dnešního údolí Hukawng v severním Myanmaru strom vypustit pryskyřici. Jaký podnět výron vyvolal, nevíme. Měkká hmota se mohla rozlévat po povrchu dřeva a v dalších dávkách překrývat to, co už zachytila. Dnešní obloukové proudnice a tmavší pásy dokládají pohyb a vrstvení, nikoli přesné pořadí událostí. Kus je přiřazen k oblasti Noije Bum, ale konkrétní místo těžby doložené není.
Za leštěným pozorovacím oknem je toho mnohem víc než jedno opuštěné křídlo. Technický list rozlišuje dva brouky řádu Coleoptera, čtyři jedince dvoukřídlého hmyzu a jednu ploštici. Jeden z dvoukřídlých má dobře patrné oči a rozložená blanitá křídla; jiný je subtilnější, s článkovanými tykadly. Brouci zase vystupují tmavšími, pevněji stavěnými těly. Nejsou to účastníci společného děje, nýbrž různé pozůstatky uzavřené v jedné fosilní hmotě.
Mezi lépe čitelnými těly zůstaly i neurčené hmyzí fragmenty, samostatný úsek křídla, článkovaná končetina a drobný přívěsek podobný tykadlu. Celkem technický list eviduje přibližně patnáct rozlišitelných objektů, nikoliv patnáct dokonale zachovaných jedinců. Některé leží hlouběji, jiné zčásti zakrývají tmavé zóny pryskyřice. Kdy se do ní dostaly a zda byly již před zachycením poškozené, není možné spolehlivě určit.
Kdyby bylo možné vrátit se k tehdy měkké hmotě, snad bychom viděli, jak jednotlivé proudy přinášejí jiný materiál. To je však jen představa. Skutečně doložené jsou vedle hmyzu pylové částice, podélná rostlinná vlákna, ploché fragmenty vegetace a jemný organicko-minerální detrit. Spolu s drobnými bublinami vytvářejí husté oblasti, kde světlo ustupuje tmavým bodům. Žádný rostlinný fragment přitom nedovoluje bezpečně pojmenovat původní druh.
Pryskyřice postupně tuhla a během geologického uložení se proměnila ve fosilní jantar. V jejím objemu zůstaly také pukliny a rozdílně průsvitné vrstvy. Nejde o dokonalý společný snímek jedné chvíle. Spíše o soubor záznamů, které se z různých hloubek překrývají při každém natočení. Část původní povrchové krusty přečkala i pozdější opracování; velké leštěné plochy dnes dovolují pozorovat obsah, aniž by bylo nutné kámen zbavit celé jeho přírodní podoby.
JKW-35 váží 15,51 gramu a měří 41,79 × 47,25 × 12,68 mm. V běžném světle přechází od medové k červenohnědé, místy téměř neprůhledné barvě. Pod UV osvětlením se leštěný povrch rozzáří azurově až tyrkysově modře. Při průsvitu zezadu naopak vyniknou žluté a oranžové zóny, úzký žlutozelený lem a tmavé siluety inkluzí.
Z velkého křídla nezjistíme, komu patřilo. Díky němu si však všimneme, kolik různých životních stop se dokázalo vejít do jediné schránky dávné pryskyřice.




