Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JKW-24 – Dva původy ticha
Prázdné místo nemusí znamenat, že se v něm nikdy nic nestalo. Uprostřed jantaru JKW-24 leží dutiny různých tvarů: některé jsou téměř kulaté, jiné protažené či nepravidelné. Mají však dva odlišné výklady. Jedny patří plynu uzavřenému v pryskyřici, další jsou interpretovány jako pobytové stopy dávných organismů. Mezi nimi zůstala rostlinná vlákna a tmavé úlomky.
Příběh začal zřejmě v křídovém lese údolí Hukawng, na území dnešního Kachinského státu v Myanmaru. Přibližně před 99 miliony let mohl některý strom uvolnit pryskyřici, která se po nerovném povrchu pohybovala v několika proudech. Její přesnou cestu neznáme. Dochované zakřivené linie však vypovídají o rozdílném směru pohybu a o tom, že materiál nevznikl jako jediná klidná kapka. Noije Bum je evidenční podlokalita, konkrétní místo vzniku však neznáme.
V měkké hmotě se mohl zachytit plyn. Některé bubliny zůstaly kulaté, jiné proud pryskyřice natáhl do čočkovitých nebo kapkovitých tvarů. Dvě dutiny se místy přiblížily natolik, že dnes působí jako sousední kapsy. Nejsou dokladem konkrétního živočicha. Připomínají změny konzistence pryskyřice, dokud ještě mohla téct a uzavírat uvnitř malé prostory. Žádná pohyblivá tekutina v nich zatím prokázána nebyla.
Do tohoto proudu se dostala také jemná rostlinná vlákna a nápadnější protáhlý fragment vegetace. Nemáme znaky potřebné k určení, zda pocházel z listu, dřeva nebo kůry. Obklopují jej organické mikročástice a jemný sediment, místy soustředěný podél vnitřních rozhraní. Žádné tělo hmyzu technický list bezpečně nepotvrzuje. Les je tu přítomen jinak: v drobném materiálu, který pryskyřice přijala.
Další část historie se podle interpretace technického listu mohla odehrát ve vlhkém deltovém prostředí. Tam, kde se voda rozlévá do ramen a ukládá jemné částice, mohl ztuhlý či tuhnoucí pryskyřičný materiál přijít do styku s organismy vytvářejícími pobytové komůrky. Právě tak jsou u JKW-24 popsané ichnofosilie typu domichnia. Jejich původce neznáme a nelze určit délku pobytu ve vodě. Od plynových bublin je odlišuje předpokládaný biologický původ. Tyto dva druhy dutin proto nesmíme zaměňovat.
Poté se pryskyřice během dlouhého geologického uložení proměnila v jantar. Povrch získal tmavou krustu, která zčásti zakrývá klínovitý tvar. Člověk později některé plochy šetrně otevřel leštěním. Nedokážeme z nich přečíst přesnou trasu jantaru, ale dovolují vidět různé hloubky dutin, sedimentu i světlé lemy kolem některých struktur.
Dnešní JKW-24 váží 1,42 gramu a měří 23,06 × 17,53 × 8,30 mm. V otevřených plochách má medově žlutou až oranžovohnědou barvu, na okrajích tmavne. Pod UV světlem se část povrchu rozsvěcí světle až azurově modře; při prosvícení zezadu převažuje žlutá a žlutozelená, proti níž vystupují tmavé stopy. Hledíme na malý kámen, v němž vedle sebe zůstaly dva odlišné způsoby, jak vytvořit prázdné místo.
Jednu dutinu mohla zanechat samotná pryskyřice. Za druhou snad stál život, který už jménem neznáme.




