Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JKW-17 – Stopy růstu mezi křídly
Kdo se dívá do JKW-17, musí si nejprve vybrat, na co zaostří. V jedné hloubce vystupují dlouhá článkovaná tykadla brouka, o kousek dál průsvitné křídlo pisivky. Pak se objeví něco méně samozřejmého: dvě pavoučí svlečky, prázdné obaly po tělech, která z nich kdysi vyrostla. Před námi leží různé podoby života uložené vedle sebe.
Asi před 99 miliony let se v krajině dnešního údolí Hukawng v severním Myanmaru rozprostíral křídový les. Jantar je spojován s oblastí Noije Bum, nikoli však s doloženou těžební šachtou. Na některém stromu se mohl otevřít výron pryskyřice. Jak výron probíhal, nevíme. Jemné proudnice a vrstvy uvnitř kamene ale ukazují, že hmota neztuhla jako dokonale jednolitá kapka.
Nejvýraznějším tvorem je tmavý brouk řádu Coleoptera. Z jeho těla lze rozpoznat hlavu, hruď a dlouhá článkovaná tykadla, zatímco jemné částice zastiňují některé okraje. Přesnější určení však není doloženo. Vedle něj přitahuje pozornost pisivka s velkým blanitým křídlem. Křídelní žilky se větví a spojují v kresbu, která zůstala čitelná, přestože část těla překrývá tmavší materiál.
V dalších místech se ukazuje menší křídlatý hmyz, samostatná trnitá končetina a několik neúplných tělních fragmentů. Není možné z nich sestavovat celá zvířata ani určit, který úlomek patřil ke kterému tělu. Mohly být do pryskyřice přijaty v odlišných chvílích a její další proudění je mohlo přiblížit. Jejich společná poloha však není dokladem setkání, lovu ani zápasu.
Nejtiššími svědky jsou dvě pavoučí svlečky. Nejde o dvě uhynulá těla, nýbrž o odložené vnější obaly s jemnými částmi končetin a zborcenou kutikulou. Leží v odlišných hloubkách pryskyřice. Snad jedna svlečka zůstala na povrchu dřeva a čerstvá hmota ji později překryla; druhá se tam mohla dostat jinak. Je to pouze možná rekonstrukce. Jisté je, že jantar neuchoval jen pozůstatky těl, ale také stopy růstu – prázdné obaly, které jejich původci kdysi opustili.
Mezi členovci se rozptýlila pylová zrna dvou rozdílných tvarových skupin, rostlinné trichomy, vlákna a úlomky vegetace. Jemný půdní prach a organický detrit místy vytvářejí tmavé závoje, jinde nechávají světlu volnou cestu. Drobné plynové bubliny a lokální světlé lemy doplňují vnitřní kresbu. Žádné komůrky typu domichnia technický list nepotvrzuje; není proto důvod přidávat tomuto kusu příběh říční delty či moře.
Pryskyřice postupně tuhla a po dlouhém geologickém uložení se proměnila v jantar. Dnes je JKW-17 nepravidelně oválným, poměrně plochým kusem o hmotnosti 15,5 gramu a rozměrech 51,44 × 37,77 × 14,66 mm. Leštěné pozorovací okno odhaluje medově oranžové nitro, zatímco značná část zadní plochy a okrajů si ponechala přírodní krustu. Pod UV světlem vystupuje sytá modrá až azurová záře; při průsvitu zezadu se objevují žlutozelené a zelené tóny s tmavými siluetami inkluzí.
Až zrak opustí tykadla brouka i jemné žilky pisivky, možná se vrátí k dvěma pavoučím svlečkám. Nevyprávějí o posledním pohybu, nýbrž o pokračování života, který si kdysi odložil starou podobu.




