Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru JHI-5 – Rozdělené proudem
Na první pohled působí JHI-5 jako klidný medově zlatý kámen. Teprve při pohledu dovnitř se jeho obraz rozpadá do několika oddělených stop: částečně zachovaného hmyzu, dalšího chitinizovaného fragmentu, drobných hmyzích úlomků, pylu a rostlinných zbytků. Nejsou soustředěny v jediném místě. Leží mezi tokovými liniemi, jako by je proud pryskyřice v různých okamžicích rozdělil a znovu uzavřel do jednoho celku.
Tento jantar pochází z oblasti Hkamti v Sagaing Regionu v Myanmaru a jeho stáří odpovídá přibližně 110–100 milionům let. Charakter materiálu dobře odpovídá lokalitě Pat-ta Bum, přesná těžební jáma však doložena není. Pryskyřice se zde zřejmě neuložila jediným výronem. Zakřivené a navazující proudnice ukazují na vícefázový tok, při němž se čerstvá hmota mohla opakovaně pohybovat po povrchu vegetace a zachycovat další drobné části okolního prostředí.
Hlavní hmyzí inkluze zůstala zachována jen částečně, přesto je její obrys stále dobře čitelný. Nedaleko se nachází samostatný fragment tělní části dalšího jedince a v jiných partiích i drobnější hmyzí úlomky. Nelze říci, zda všechny pocházejí z jediné události. Naopak jejich rozložení mezi různými proudnicemi připouští možnost, že se do pryskyřice dostávaly postupně, při několika navazujících fázích jejího pohybu. Každá z nich mohla přinést jiný drobný záznam a předchozí vrstvu znovu překrýt.
Mezi těmito biologickými stopami jsou rozptýlena pylová zrna, vegetační fragmenty, organicko-minerální mikročástice a jemný sediment. Společně vytvářejí obraz pryskyřice, která se dostávala do kontaktu nejen s hmyzem, ale i s povrchem rostlin a lesním substrátem. Drobné plynové bubliny zůstaly jako další stopa jejího tuhnutí. Pohyblivé tekutinové kapsle zde pozorovány nebyly a v materiálu nejsou doloženy ani houby či domichnia.
Pak se děj, který se odehrával v krátkých okamžicích, změnil v proces trvající miliony let. Pryskyřice ztratila měkkost, postupně fosilizovala a přečkala geologickou cestu, jejíž jednotlivé kroky už dnes určit nelze. Přesto uvnitř zůstaly zachovány rozdílné vrstvy toku a mezi nimi biologický materiál, který by se jinak dávno rozpadl beze stopy.
Dnešní JHI-5 váží 1,48 gramu a měří 26,94 × 15,21 × 5,61 mm. Je plně leštěný, převážně průhledný až poloprůhledný, s lokálními nedobroušenými partiemi a jemnými fosilními prasklinami. Při běžném světle vystupuje teplá medově oranžová barva a jednotlivé tmavší inkluze. Pod ultrafialovým světlem se však vzhled obrací do chladných tónů: pryskyřice fluoreskuje modře až modrofialově, při průsvitu směrem k pozorovateli světle modře, zatímco biologické inkluze zůstávají zlaté až světle hnědé. Kolem části biologického obsahu je navíc patrné jemné optické zesvětlení, které při vhodném nasvícení zvýrazňuje hloubku uložení.
JHI-5 není obrazem jediného zachyceného tvora. Je záznamem několika oddělených stop, které proud pryskyřice roznesl do různých vrstev a čas je znovu spojil v jednom kameni.




