Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-9 – Les uzavřený v proudu pryskyřice
V severním Myanmaru, v oblasti dnešního Hukawng Valley, se před přibližně devadesáti devíti miliony let rozkládal teplý a vlhký les. Mezi kmeny a větvemi proudil vzduch plný pylu, drobných úlomků vegetace a nepatrných částic, které se snadno zachytávaly na čerstvé pryskyřici. Právě z takového prostředí pochází jantar BJ-9, dnes leštěný do podoby průsvitného cabochonu.
Jeden z výronů pryskyřice mohl stékat po povrchu stromu v několika navazujících vlnách. Jemné proudnice, které jsou v kameni dodnes patrné, připomínají, že hmota nebyla nehybná. V jednotlivých vrstvách se uzavíral pyl, drobný organický detrit, vegetační fragmenty i mikroskopický sediment. Místy v pryskyřici zůstaly také malé plynové bubliny – tiché stopy okamžiku, kdy tekutá hmota tuhla a měnila se v pevnější obal.
Nejvýraznější biologickou inkluzí je drobný brouk z čeledi Scraptiidae. Nelze s jistotou říci, co se v jeho posledních okamžicích odehrálo. Mohl se pohybovat po vegetaci či po povrchu stromu a dostat se do kontaktu s čerstvým výronem. V pryskyřici se zachovalo jeho štíhlé tělo spolu s jemnými částmi končetin. Nedaleko leží další svědek stejného prostředí – drobný dvoukřídlý hmyz, pravděpodobně ze skupiny Nematocera. Další část kamene ukrývá fragment podobného dvoukřídlého, samostatnou část hmyzí končetiny a ještě jeden neurčený hmyzí mikrofragment.
Příběh BJ-9 však netvoří pouze hmyz. V jeho objemu jsou zachycena jednotlivá pylová zrna různých tvarů, malý shluk pylu, jemný pylový prach i vláknité a listové vegetační fragmenty. Některé částice jsou obklopené mikrodebris, jiné leží samostatně mezi proudnicemi. Dohromady nepůsobí jako nahodilý nepořádek, ale jako drobný výřez prostředí, kterým pryskyřice v okamžiku svého toku procházela. Každá z těchto nepatrných stop doplňuje hlavní scénu a ukazuje, že pryskyřice zachytila více vrstev života i materiálu z okolního lesa.
Další vrstvy mohly starší povrch postupně překrývat, až byly organismy a rostlinné částice uzavřeny uvnitř. Následovalo dlouhé období uložení, během něhož původně měkká pryskyřice prošla fosilizací a stala se jantarem. Přesný průběh této cesty neznáme, ale její výsledek dnes držíme v podobě kusu pocházejícího z kachinského jantarového naleziště, jehož znaky dobře odpovídají oblasti Noije Bum.
Dnes má BJ-9 hmotnost 5,37 g a rozměry 34,02 × 27,18 × 10,45 mm. Je průhledný až mírně poloprůhledný a při vhodném nasvícení nabízí dobrou čitelnost biologického obsahu. V okolí některých inkluzí se objevuje jemný halo efekt. Výrazné otevřené praskliny nejsou patrné a povrch působí kompaktně. Pod UV světlem se jeho vzhled promění: z jedné strany přechází do modrých až modrofialových tónů, při průsvitu skrz objem se objevují nazelenalé až zelenožluté odstíny.
BJ-9 tak není jen leštěným kusem pryskyřice, ale zachovaným průřezem jednoho dávného lesního okamžiku, v němž se setkaly hmyz, pyl, vegetace i samotný pohyb pryskyřice.




