BJ-73 nepřitahuje pozornost jedinou výraznou inkluzí. Jeho síla je v tom, jak se v hnědočervené pryskyřici střídají tmavší pásy, jemné proudnice a rozptýlený rostlinný materiál. Při pohledu z různých úhlů se jednotlivé vrstvy překrývají a zase mizí, takže kus působí jako malý průřez prostředím, v němž se pryskyřice opakovaně pohybovala, zachycovala částice a znovu tuhla.

Pochází z oblasti Hukawng Basin v dnešním Myanmaru a jeho stáří odpovídá přibližně 99 milionům let. Tehdy mohla čerstvá pryskyřice stékat po povrchu stromu nebo se dostávat do kontaktu s níže položenou vegetací a lesním podložím. Přesný průběh dnes neznáme, ale výrazné proudnice ukazují, že hmota nezůstávala nehybná. Některé linie se stáčejí, jiné mění směr kolem drobných překážek a společně vytvářejí obraz několika navazujících fází toku.

Hmyz v tomto kusu doložen není. Příběh BJ-73 proto stojí na jiných stopách. V pryskyřici jsou rozptýlena pylová zrna, rostlinná vlákna, pravděpodobné trichomy, větší fragmenty vegetace, epidermální části a další neurčené rostlinné mikročástice. Některé tmavší a robustnější struktury mohou odpovídat částem dřeva nebo kořenového systému. Vedle nich se objevují rozpadlé organické zbytky, které už ztratily svou původní morfologii a zůstaly jen jako tmavší oblasti uvnitř pryskyřice.

Právě to dává kusu jeho biotopní charakter. Není zde jeden organismus, kolem něhož by se dal vystavět celý děj. Místo něj se skládá širší obraz: pyl zachycený v jedné vrstvě, vlákno v další, tmavší vegetační shluk o něco hlouběji a mezi nimi proudnice, které ukazují, jak se pryskyřice během tuhnutí přelévala. Drobné plynové bubliny a jemné sedimentární částice doplňují tento obraz a připomínají kontakt s vlhkým lesním prostředím a podložím.

Po ztuhnutí byla pryskyřice uložena do sedimentů a během geologického času se proměnila ve fosilní jantar. Přesný průběh této cesty dnes znát nemůžeme, ale výsledkem je kompaktní kus bez výrazných destruktivních prasklin, který si zachoval proměnlivou průsvitnost i vnitřní tokovou kresbu. Některé partie propouštějí světlo lépe, jiné zůstávají tmavší kvůli vyšší koncentraci organického materiálu a mikročástic.

Dnes má BJ-73 nepravidelný klínovitý tvar, rozměry 38,12 × 22,68 × 12,65 mm a hmotnost 6,37 g. Leštěný povrch umožňuje sledovat vnitřní strukturu z více stran, zatímco hnědočervená barva vytváří výrazný kontrast mezi světlejšími a tmavšími vrstvami. Pod UV světlem se povrch rozsvěcuje studeně modrofialově až blankytně modře, zatímco tmavé proudnice a organické zóny zůstávají hlubší. Při průsvitu zezadu je reakce slabší a většina kusu si ponechává přirozenou tmavě hnědočervenou barvu.

BJ-73 je tak příběhem pryskyřice samotné. Neuchovává jednoho hlavního tvora, ale směs pylu, vláken, vegetačních fragmentů, dřevních či kořenových struktur, sedimentu a proudnic – tichý záznam místa, kde se před desítkami milionů let setkala pryskyřice s lesem.