Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-71 – Prales bez jediného křídla
V BJ-71 není jediný hmyz, který by okamžitě přitáhl pohled. Místo něj se v medově až červenohnědé pryskyřici rozprostírá obraz samotného pralesa: listové a kůrové fragmenty, pyl, rostlinný detrit, vláknité struktury a jemný sediment. Je to kus, který nevypráví příběh jednoho organismu, ale prostředí, z něhož pryskyřice vzešla.
Původem patří do oblasti Hkamti v regionu Sagaing na severu Myanmaru, k lokalitě Pat-ta Bum. Je starší než většina klasického burmitu z Hukawng Valley a jeho stáří se odhaduje přibližně na 110–100 milionů let, tedy na rozhraní albu a cenomanu. Už samotná struktura materiálu ukazuje, že vznikal v prostředí s výraznějším podílem sedimentu a organických příměsí.
Čerstvá pryskyřice mohla stékat po kmeni či větvích a znovu se překrývat v několika fázích. Tokové linie jsou v BJ-71 výrazné a místy se stáčejí kolem zachyceného materiálu. Do lepivé hmoty se postupně dostávaly listové části, úlomky kůry, pyl a drobný vegetační detrit. Některé větší fragmenty zůstaly jako tmavší bloky, jiné se rozpadly na jemné částice rozptýlené mezi proudnicemi. Sedimentární složky se s nimi místy mísí a vytvářejí zákal, který omezuje průhlednost, ale zároveň dodává kusu hloubku. Větší rostlinné fragmenty jsou místy dostatečně výrazné, aby bylo možné sledovat jejich nepravidelné okraje a vrstvení, zatímco pyl a jemný detrit vytvářejí kolem nich drobné pozadí. Právě tato kombinace dává kusu výrazně biotopní charakter.
Přesný průběh vzniku nelze určit. Technický list však ukazuje na vlhké pralesní prostředí, v němž pryskyřice přicházela do opakovaného kontaktu s vegetací, půdou a organickým materiálem. Nejsou doloženy ichnofosilie ani jiné známky pobřežního či otevřeně vodního prostředí. BJ-71 proto působí spíš jako sevřený úsek lesního podrostu než jako kus nesený vodou.
V materiálu jsou i drobné plynové bubliny a kapsle, nikoli však potvrzené pohyblivé libely. Spolu s proudnicemi, sedimentem a organickými částicemi připomínají, že tuhnutí pryskyřice nebylo jedním klidným dějem. Každá další vrstva zachytila jiný soubor stop a překryla předchozí.
Pak následovala dlouhá fosilizace. Pryskyřice tvrdla, měnila se a během geologického času získala dnešní podobu. Drobné vnitřní i povrchové praskliny svědčí o přirozeném vývoji materiálu, ale nenarušují stabilitu kusu. Místy se objevuje i jemný halo efekt, který při změně osvětlení zvýrazňuje některé inkluze.
Dnes má BJ-71 podobu leštěného nepravidelného valounku o rozměrech 21,48 × 13,44 × 7,79 mm a hmotnosti 1,18 g. Jeho čirost se mění od poloprůhledných až po výrazně zakalené partie. Při UV osvětlení z jedné strany září elektricky modře až tyrkysově, zatímco při průsvitu opačným směrem přechází do mléčně modré, azurové, zelenomodré a místy žlutozelené.
BJ-71 je tak spíš krajinou než portrétem. V jeho vrstvách nezůstal jeden tvor, ale kus dávného Hkamti pralesa rozložený do listů, kůry, pylu, sedimentu a proudu pryskyřice.




