Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-67 – Na hranici lesa a vody
Na první pohled je BJ-67 klidný, zlatavý ovál. Teprve při bližším pohledu se ukáže, že uvnitř neleží jediný příběh, ale několik různých stop prostředí, které se kdysi potkaly v jedné hmotě pryskyřice. Vedle drobného dvoukřídlého hmyzu jsou v ní zachované části a otisky listů, rostlinné fragmenty, sedimentární částice i dutiny. A mezi nimi se objevuje něco mnohem neobvyklejšího – struktury odpovídající ichnofosiliím typu domichnia. Jeho původ je spojován s oblastí Noije Bum v Hukawng Basin a se spodním cenomanem, tedy dobou před přibližně 99 miliony let.
Tyto dutiny vznikly biologickou činností ještě před úplným vytvrzením pryskyřice a technický list je spojuje s vrtavými mlži z čeledi Pholadidae. Právě ony otevírají možnost, že se tento kus neodehrával pouze uvnitř křídového lesa. Pryskyřice se mohla dostat do prostředí ovlivněného vodou, sedimentací nebo mělce zaplavovaným pobřežním či estuárovým prostorem. Přesný průběh neznáme, ale samotný jantar nese stopy, které takovou rekonstrukci dovolují.
Je možné, že čerstvá pryskyřice nejprve stékala po povrchu stromu a zachytila drobný dvoukřídlý hmyz. Spolu s ním ulpěly části listů a další rostlinný materiál. Jemné proudnice dnes ukazují pohyb původně tekuté hmoty, zatímco mikročástice a sediment připomínají okolní prostředí, z něhož se do pryskyřice dostávaly další složky. Nešlo tedy o čistou, nehybnou kapku, ale o materiál, který během tuhnutí reagoval s okolím a ukládal do sebe různé vrstvy informací.
Později mohlo dojít ke kontaktu s vlhčím substrátem nebo vodně ovlivněnou zónou. Právě zde by bylo možné hledat původ dutin, sedimentárních příměsí a dalších znaků, které BJ-67 odlišují od běžnějších lesních kusů. Nelze však určit přesný okamžik ani cestu, kterou pryskyřice prošla. Doložené zůstávají jen její dnešní struktury a jejich vzájemný vztah.
Pak začala dlouhá přeměna. Pryskyřice postupně tvrdla, byla překryta dalšími vrstvami prostředí a během desítek milionů let se změnila v jantar. Uvnitř se zachovaly drobné prasklinové struktury i několik oblastí s halo efektem, které při změně úhlu světla zvýrazňují některé vnitřní prvky.
Dnes má BJ-67 podobu leštěného oválného cabochonu o rozměrech 19,33 × 14,43 × 8,20 mm a hmotnosti 1,25 g. Převážně průhledná pryskyřice dovoluje sledovat obsah v několika hloubkách a odděluje hmyz, rostlinné stopy i sedimentární složky. Povrch nese jen drobné mikroškrábance z leštění a manipulace.
Pod ultrafialovým světlem se klidný zlatavý vzhled mění. Z jedné strany vystupuje světle až sytě modrá fluorescence s tyrkysovými oblastmi, při průsvitu opačným směrem se objevují světle zelené až zelenomodré zóny, modré okraje a místy teplejší oranžové či žlutohnědé tóny. Tmavší vnitřní objekty proti nim vytvářejí výrazné siluety.
BJ-67 proto není jen jantar s jedním drobným hmyzem. Je to kus, v němž se vedle sebe zachovala stopa lesa i prostředí ovlivněného vodou – dvě části dávného světa sevřené v jediném průsvitném oválu.




