V BJ-65 není hmyz jediným nositelem příběhu. Mnohem širší obraz vytváří rostlinný obsah: pylová zrna, fragmenty vegetace, jemná část s drobnými lístky, část květu, rostlinná vlákna, trichomy, epidermální úlomky a drobné části dřevní hmoty či kůry. Mezi nimi leží fragmentovaný jedinec blanokřídlého hmyzu ze skupiny Chalcidoidea. Jeden malý jantar tak spojuje živočišnou stopu s několika různými částmi tehdejší vegetace.

Pryskyřice vznikla v oblasti dnešního Hukawng Valley v Myanmaru přibližně před 99 miliony let. Její medově zbarvená hmota je poměrně průhledná a proudnice jsou jemné, nikoli dramaticky deformované. To naznačuje spíš klidnější fáze toku, při nichž se biologický materiál mohl postupně zachytávat bez výrazného promíchání. Drobné bubliny a mikročástice doplňují obraz přirozeného tuhnutí v prostředí lesní podestýlky a okolní vegetace.

Fragment Chalcidoidea se zachoval neúplně. Dochované části těla a pravděpodobné zbytky křídel dovolují zařazení do této skupiny, ale ne bezpečné určení na nižší úroveň. Jeho význam proto neleží v přesném jménu, ale v tom, že představuje jednu živočišnou součást mnohem širší scény. Vedle něj se zachoval materiál, který připomíná samotnou strukturu lesa: pyl přenášený okolním prostředím, jemné vegetační fragmenty, trichomy z povrchu rostlin a vlákna, která mohla pocházet z měkkých pletiv.

Nejzajímavější rostlinnou stopou je část květu. Technický list ji popisuje jako složitější organickou strukturu odpovídající reprodukční části rostliny. V kombinaci s částí rostliny nesoucí drobné lístky vytváří BJ-65 výjimečně pestrý botanický obraz. Není možné z něj určit konkrétní druh, ale právě různorodost zachovaných fragmentů ukazuje, že pryskyřice přicházela do kontaktu s více typy rostlinného materiálu a postupně je uzavírala v jediné hmotě. Nejde tedy o jediný okamžik, ale o soubor stop zachycených během několika fází toku pryskyřice.

Dnes má BJ-65 rozměry 16,75 × 14,44 × 6,64 mm a hmotnost 0,93 g. Leštěný oválný cabochon umožňuje dobrý průchod světla a jednotlivé inkluze zůstávají čitelné v celé hloubce kusu. Výraznější vnitřní prasklina prochází materiálem napříč, ale nenarušuje jeho celkovou stabilitu. Jemný halo efekt kolem některých biologických struktur navíc místy zvýrazňuje jejich obrysy.

Pod ultrafialovým světlem se kus mění téměř do opačného barevného světa. Zepředu se pryskyřice rozsvěcuje sytě modře až elektricky modře, místy s modrofialovým nádechem. Při průsvitu zezadu se však mění do zelenožlutých, světle zelených a tyrkysových tónů. Biologické inkluze přitom vystupují tepleji, v hnědých až tmavě červenohnědých odstínech, a mikročástice získávají zlatavý až oranžový charakter.

BJ-65 tak nepůsobí jako kus s jednou dominantní inkluzí. Je to malý botanický archiv, do něhož se přimíchal fragment blanokřídlého hmyzu – záznam prostředí, kde se v jediné kapce pryskyřice setkaly květ, listové části, pyl, vlákna, kůra i drobný členovec.