Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-64 – Mapa dávného proudu
Není v něm žádný hmyz. A právě proto BJ-64 působí jinak než kusy, v nichž pohled okamžitě přitáhne tělo dávného organismu. Tady vede oko kresba samotné pryskyřice: medově průsvitné plochy protínají červenohnědé proudnice, mezi nimiž zůstaly zachyceny rostlinné fragmenty, jemná vlákna a pyl. Místo jediné dominantní inkluze vznikl obraz pohybu.
Pryskyřice kdysi tekla nepravidelně. Její linie se větví, zesilují a stáčejí kolem zachyceného materiálu. Jeden z výraznějších rostlinných fragmentů připomíná část listu nebo jeho segment a nese známky mírné deformace. Další vlákna jsou protažena ve směru toku, jako by je viskózní hmota při svém pohybu pomalu srovnávala. Pylové částice se naopak rozptýlily v různých vrstvách a vytvářejí jemné bodové pole.
Přesný průběh události neznáme. Je ale možné, že pryskyřice vytékala v několika navazujících fázích a opakovaně přicházela do kontaktu s vegetací a drobným materiálem z okolí. Do jednoho proudu se mohl přilepit úlomek rostliny, další vrstva jej částečně obepnout a deformovat, zatímco později se do hmoty dostaly další mikročástice a pyl. Tak vznikla vícevrstevná kresba, kterou dnes čteme jako záznam pohybu místo záznamu jednoho živočicha.
Vedle organických inkluzí jsou v jantaru přítomny i jemné mikročástice a tmavší sedimentární příměsi. V některých místech se shlukují podél proudnic, jinde zůstávají rozptýlené v čirých zónách. Drobné plynové bubliny doplňují obraz tuhnoucí hmoty, ale žádná pohyblivá tekutinová kapsle nebyla bezpečně potvrzena. Celek tak působí jako uzavřený průřez pryskyřicí v různých fázích jejího toku a houstnutí.
Materiál pochází z oblasti Hkamti v Sagaing Region a jeho stáří odpovídá přibližně 110 až 100 milionům let. Vlastnosti BJ-64 velmi dobře zapadají do staršího typu myanmarského jantaru spojovaného s lokalitou Pat-ta Bum, i když přesná těžební jáma ani konkrétní místo nálezu doloženy nejsou. Během následujících milionů let se původně měkká hmota změnila ve stabilní fosilní pryskyřici, aniž by ztratila vnitřní kresbu svého proudění.
Dnes má BJ-64 podobu nepravidelně oválného leštěného cabochonu o rozměrech přibližně 21,2 × 20,0 × 8,6 mm a hmotnosti 1,95 g. Medové jádro kontrastuje s červenohnědými strukturami, které zvýrazňují jednotlivé vrstvy. Místy je materiál čirý, jinde lehce zakalený organickým detritem. Povrch není všude plně doleštěn, aby se zbytečně neubíral materiál, a nese i drobné mikroškrábance po opracování. Výrazné praskliny však kus nenarušují.
Pod UV světlem mění BJ-64 charakter znovu. Při jednom směru osvitu se objevují tlumené modré až lehce fialově namodralé tóny, zatímco při průsvitu celým objemem se jantar rozsvítí sytou tyrkysově modrozelenou fluorescencí, místy až akvamarínovou. Rostlinné inkluze a proudnice proti ní vystupují tmavě červenohnědě až téměř černě.
BJ-64 neukazuje jediný okamžik života. Ukazuje pohyb – pryskyřici, která tekla, ohýbala rostlinné fragmenty, sbírala pyl a zanechala po sobě obraz, který připomíná mapu dávného proudu.




