Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-63 – Kus pralesní půdy
Na BJ-63 není nejzajímavější jediná inkluze. Je to množství stop, které se navzájem překrývají. Tmavé biologické pelety, vláknité zbytky vegetace, drobné fragmenty hmyzu a mezi nimi larvální tělo odpovídající housence vytvářejí dojem, jako by někdo z pravěkého lesa vyřízl nepatrný kus jeho podlahy a uzavřel jej do průsvitné pryskyřice.
Pryskyřice se zde zřejmě nepohybovala jen po hladkém povrchu kmene. Vnitřní stavba kusu ukazuje vícefázový tok, při němž se hmota mohla dostávat do přímého kontaktu s biologicky aktivním substrátem. Zachycovala organický detrit, rozpadlou vegetaci, jemné pylové či mikrovegetační částice a tmavé pelety, jejichž vzhled odpovídá fosilizovanému hmyzímu trusu. Některé částice jsou rozptýlené, jiné vytvářejí hustší skupiny a část z nich je opticky zatažena do směru proudění.
Mezi tímto materiálem se zachovala i housenka. Její podlouhlé měkké tělo nese patrnou segmentaci a jemné vláknité struktury připomínající štětiny. Neleží v čisté, prázdné pryskyřici; je součástí prostředí, které bylo samo plné biologického odpadu a rozkládající se organické hmoty. Vedle ní zůstaly drobné fragmenty dvoukřídlého hmyzu a další neurčené hmyzí části. Právě jejich fragmentární stav působí přirozeně – tento kus nepřipomíná vitrínu s jedním dokonale izolovaným organismem, ale spíš okamžik, kdy tekoucí pryskyřice pohltila směs toho, co se nacházelo na povrchu tehdejšího lesa.
Je možné, že jednotlivé vrstvy vznikaly postupně. První proud mohl zachytit část detritu, další přinést vegetační zbytky a drobné organismy a pozdější vrstva vše překrýt. Přesný sled událostí dnes určit nelze, ale proudnice, rozdílné hloubky inkluzí a nerovnoměrné rozložení materiálu takové vícefázové ukládání připouštějí.
Pak se tento živý nepořádek zastavil. Pryskyřice ztuhla, uzavřela svůj obsah a během přibližně 99 milionů let prošla dlouhou chemickou a geologickou proměnou. Dnes ji řadíme k burmitskému jantaru z oblasti Hukawng Valley v severním Myanmaru. Vlastnosti kusu velmi dobře odpovídají materiálu spojovanému s lokalitou Noije Bum, přesné místo těžby však doloženo není.
BJ-63 má podobu tenkého leštěného výbrusu trojúhelníkového až vějířovitého tvaru o rozměrech přibližně 27,3 × 17,3 × 3,4 mm a hmotnosti 0,74 g. Právě malá tloušťka dovoluje světlu pronikat přes několik vrstev a odhalovat různé části scény podle úhlu pohledu. Medově zbarvená pryskyřice střídá čistší průsvitné zóny s místy zatíženými detritem. Některé hrany a části plochy zůstaly nedoleštěné, aby se zbytečně neubíral materiál a neohrozil biologický obsah.
Pod UV světlem se obraz znovu promění. Ledově modrá až tyrkysově modrá fluorescence vytvoří ostrý kontrast proti tmavým biologickým peletám a organickým fragmentům; při opačném směru průsvitu přechází pryskyřice do zelenožlutých až zlatožlutých tónů.
BJ-63 není portrétem jediného tvora. Je to záznam místa – chaotického, biologicky bohatého a překvapivě živého koutku křídového lesa, který zůstal zachován v několika milimetrech jantaru.




