Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-60 – Vějíř dávného proudu
Uvnitř BJ-60 není pryskyřice klidná. Tokové linie se místy stáčejí do oblouků a vějířovitých struktur, jako by v materiálu zůstal zachovaný směr dávného pohybu. Mezi nimi leží částečně fragmentovaný hmyz, drobné části dalších organismů, pyl a rostlinný materiál. Právě proudění tu spojuje jednotlivé stopy do jednoho příběhu.
Kus pochází z oblasti Hkamti v regionu Sagaing na severu Myanmaru a jeho charakter odpovídá materiálu z lokality Pat-ta Bum. Jeho stáří se pohybuje přibližně mezi 110 a 100 miliony let, tedy od albu do cenomanu. Starší myanmarské jantary z této oblasti často nesou výraznější vnitřní strukturu, jemný sediment a mikročástice, které se do pryskyřice dostávaly během jejího ukládání.
Hlavní hmyzí inkluze není zachována jako dokonale neporušený jedinec. Jsou však patrné části těla a končetin, takže její biologický původ je zřejmý. Vedle ní se nacházejí další drobné hmyzí fragmenty, které už nelze bezpečně přiřadit ke konkrétním organismům. Mohly být odděleny ještě před uzavřením, případně je mohl přesunout samotný tok pryskyřice. Přesný sled událostí už z kusu určit nelze.
Právě proudnice však napovídají, že se pryskyřice pohybovala ve více fázích. Některé vrstvy probíhají plynule, jiné se stáčejí a vytvářejí obloukové až vějířovité obrazce. Mohlo jít o reakci na překážku v proudu, změnu viskozity nebo nový příliv materiálu. V každé další fázi se do pryskyřice dostávaly další částice a některé biologické stopy byly posouvány do jiných poloh.
Mezi nimi jsou rozptýleny pylové inkluze a drobné fragmenty vegetace. Organický detrit se mísí s jemným minerálním sedimentem a vytváří lehkou texturu, která je nejlépe patrná při průsvitu. Drobné plynové bubliny doplňují obraz přirozeného tuhnutí, zatímco pohyblivé tekutinové kapsle zde potvrzeny nejsou.
Celkový charakter odpovídá vlhkému suchozemskému pralesu bez doloženého vlivu otevřené vody. Nejsou rozpoznány domichnie ani jiné biologicky vytvořené dutiny. Jemné vnitřní praskliny a slabý halo efekt kolem některých inkluzí dnes spíš zvýrazňují dlouhý geologický vývoj materiálu, než aby narušovaly jeho čitelnost.
Současný BJ-60 je leštěný cabochon nepravidelného oválného až kapkovitého tvaru o rozměrech 15,63 × 15,24 × 8,49 mm a hmotnosti 1,25 g. Pryskyřice přechází od průhledných k lehce zakaleným zónám a umožňuje sledovat biologický obsah i proudnice v různých hloubkách. Povrch nese jen jemné mikroškrábance po leštění.
Pod ultrafialovým světlem se z jedné strany objevuje studená modrá až blankytně modrá fluorescence s jemně fialovými okraji. Při průsvitu opačným směrem se celý kus rozsvítí zelenomodře až tyrkysově, zatímco silnější části přecházejí do sytější modrozelené a okraje si zachovávají lehce medový nádech. Inkluze vystupují jako tmavší nebo zlatavě hnědé siluety.
BJ-60 tak nejlépe vypráví pohybem. Ne jedním dokonale zachovaným organismem, ale proudem, který kolem biologických stop prošel, rozdělil je, přenesl a nakonec navždy uzavřel do vrstev starého jantaru.




