Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-6 – Pět stop v jednom proudu
Pět hmyzích pozůstatků v jediném kusu není pětkrát totéž. V BJ-6 se každý zachoval jinak: jeden dvoukřídlý hmyz je čitelný jako celková silueta, další je už jen fragmentární, tři další části jsou ještě neúplnější a některé z nich splývají s proudnicemi a mikročásticemi. Právě rozdílný stav těchto inkluzí dává kusu zvláštní rytmus. Nevypráví o jedné dokonale zachované scéně, ale o několika drobných událostech, které se v pryskyřici sešly postupně.
BJ-6 pochází z oblasti Hukawng Valley v severním Myanmaru a jeho stáří odpovídá přibližně 99 milionům let. Pryskyřice se zde ukládala ve více fázích a její podélné proudnice dnes připomínají směr tehdejšího pohybu. Některé vrstvy jsou průhlednější, jiné nesou více sedimentu, organického detritu a jemných mikročástic. Právě v takovém prostředí mohly být jednotlivé biologické stopy zachyceny v různých okamžicích a poté uzavřeny dalšími výrony.
Hlavní dvoukřídlý hmyz si uchoval základní proporce těla, oddělení hlavy, hrudi a zadečku i část končetin, i když jemné detaily nejsou plně čitelné. Druhý dvoukřídlý jedinec nebo jeho část je zachován výrazně hůře a další tři biologické fragmenty už nelze přesněji určit. Některé mohly být zachyceny už narušené, jiné mohlo ovlivnit samotné proudění pryskyřice. Doložit lze pouze to, že jde o biologický materiál hmyzího původu, nikoli přesný průběh jeho vzniku.
Mezi těmito stopami jsou rozptýlena pylová zrna, fragmenty vegetace a tenká rostlinná vlákna. Část z nich sleduje směr proudnic, část leží napříč jednotlivými vrstvami. Spolu s organickým a minerálním debris vytvářejí prostředí, které odpovídá lesní podlaze s vyšší vlhkostí, kde se čerstvá pryskyřice setkávala s rostlinným materiálem, jemným sedimentem i drobnými organismy. Drobné bubliny kopírují tokové vrstvy a ukazují na fáze proudění i následného uklidnění hmoty. Každá vrstva proto zachovala trochu jiný poměr organismů, pylu, částic a samotné pryskyřice.
Po ztuhnutí byla pryskyřice uložena v sedimentárním prostředí a během geologického času se proměnila ve fosilní jantar. BJ-6 přitom zůstal bez výrazných prasklin a zachoval si kompaktní vnitřní strukturu. To je důležité právě u kusu, kde hlavní hodnota nespočívá v jediné dominantní inkluzi, ale v celém souboru drobných stop.
Dnes má BJ-6 rozměry 18,15 × 9,54 × 5,70 mm a hmotnost 0,71 g. Podlouhlý leštěný cabochon je průhledný až lehce zakalený a umožňuje sledovat více vrstev pryskyřice v jednom směru. Při UV osvětlení zepředu získává materiál modrý tón a hnědé proudnice proti němu výrazně vystupují. Při průsvitu zezadu se objem mění do žlutozeleného zbarvení a biologické inkluze se ukazují jako středně hnědé až tmavší struktury.
BJ-6 tak není jedním obrazem, ale malou sbírkou rozdílně zachovaných okamžiků. Pět hmyzích stop, pyl, rostlinná vlákna, detrit a vrstvy pryskyřice dohromady vytvářejí záznam, který působí spíš jako několik stran jednoho deníku než jako jediná uzavřená scéna.




