Při prvním pohledu BJ-57 nepůsobí přeplněně. Teprve při změně úhlu se v medově zlatavé pryskyřici začnou oddělovat čtyři hmyzí stopy uložené v různých částech objemu. Jeden dvoukřídlý hmyz je zachován relativně kompaktně, druhý už nese známky deformace a další dvě inkluze zůstaly jen jako menší fragmenty. Nejde tedy o jednu uzavřenou scénu, ale o čtyři různé okamžiky, které proudící pryskyřice spojila do jediného kusu.

BJ-57 pochází z oblasti Hukawng Valley v severním Myanmaru a jeho stáří odpovídá přibližně 99 milionům let. Pryskyřice tehdy nevytvářela jednolitou hmotu bez pohybu. Jemné tokové linie procházejí napříč kusem a místy se lehce stáčejí, takže připomínají dráhy, po nichž se hmota během tuhnutí přesouvala. Do jednotlivých vrstev se postupně dostával organický detrit, jemný sediment, rostlinné části i drobní živočichové.

Nejčitelnější dvoukřídlý jedinec si uchoval základní proporce těla a dovoluje bezpečné zařazení k Diptera. Druhý je už více ovlivněn tlakem a pohybem pryskyřice. Třetí a čtvrtá hmyzí stopa jsou fragmentární a zachovávají jen část původní morfologie. Přesný sled jejich zachycení neznáme a není možné určit, zda se do pryskyřice dostaly krátce po sobě, nebo při několika oddělených výronech. Rozdílný stav dochování však dobře zapadá do obrazu vícefázového ukládání.

Mezi hmyzími inkluzemi se nacházejí jemné rostlinné trichomy, tenká vlákna a nepravidelné fragmenty vegetace. Tyto struktury nejsou dominantní, ale vytvářejí přirozené pozadí celé scény. Mikročástice a drobný sediment navíc dodávají materiálu jemnou texturu, aniž by výrazně snižovaly čitelnost. V objemu jsou přítomny také malé plynové bubliny, které připomínají fyzikální proces tuhnutí a místy ještě více zvýrazňují prostorovou hloubku kusu.

Dnes má BJ-57 rozměry 14,13 × 14,06 × 6,47 mm a hmotnost 0,82 g. Nepravidelně lichoběžníkový leštěný kus je dostatečně čirý, aby bylo možné sledovat biologický obsah z více stran. Jemné napěťové a tokové linie nepůsobí jako destruktivní praskliny a celek zůstává stabilní. Kolem některých inkluzí se objevuje slabý halo efekt, který jejich obrysy opticky odděluje od okolní pryskyřice.

Pod ultrafialovým světlem se BJ-57 promění výrazně. Zepředu se na povrchu objevuje modrá až modrofialová fluorescence a tokové struktury vystupují jako jemnější linie pod chladným světelným filmem. Při průsvitu zezadu přechází celý objem do zelených až žlutozelených tónů a tmavší biologické inkluze se ukazují jako kontrastní body v hloubce. Právě rozdílné nasvícení ukazuje, jak moc se čitelnost jednotlivých vrstev mění podle směru světla a jak výrazně může tentýž kus působit z různých úhlů.

BJ-57 tak nepůsobí jako jantar s jedním hlavním hrdinou. Jeho příběh tvoří čtyři hmyzí stopy různé kvality zachování, mezi nimiž zůstaly trichomy, rostlinná vlákna, fragmenty vegetace, detrit, bubliny a proudnice – několik různých částí dávného pralesního prostředí spojených do jednoho malého fosilního prostoru.