Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-56 – Tři stíny v zakaleném proudu
Nejdřív nejsou vidět jednotlivé organismy, ale vrstvy. Čistší medové partie přecházejí do zakalených zón plných mikročástic, drobných rostlinných zbytků a tmavších shluků. Teprve při delším pohledu se z tohoto pozadí začnou oddělovat tři hmyzí stopy. BJ-56 tak nepůsobí jako jantar s jedinou dominantní inkluzí, ale jako malý úsek pralesa, který pryskyřice zachytila postupně.
Před přibližně 99 miliony let v oblasti dnešního Hukawng Basin mohla pryskyřice vytékat v několika navazujících fázích. Nešlo zřejmě o prudký proud, spíš o pomalejší přesuny viskózní hmoty, které po sobě zanechaly jemné tokové linie a přechody mezi jednotlivými vrstvami. Do pryskyřice se přitom dostával pyl, drobný sediment, organický debris, rostlinná vlákna i fragmenty vegetace.
První hmyzí inkluze je zachována jako drobný jedinec bez bezpečného taxonomického určení. Část těla zakrývají mikročástice a organický materiál, takže jemnější morfologické znaky zůstávají skryté. Druhá i třetí inkluze jsou fragmentární a představují pouze části těl bez možnosti přesnějšího zařazení. Právě jejich neúplnost dobře zapadá do charakteru kusu: nejde o dokonale čistou preparaci, ale o skutečný biologický materiál zachycený v prostředí, kde se pryskyřice, detrit a drobné částice promíchávaly.
Rostlinný obsah je rozptýlen téměř po celém objemu. Pylová zrna se liší velikostí a koncentrací, mezi nimi probíhají jemná rostlinná vlákna a v dalších zónách leží nepravidelné fragmenty vegetace i drobné organické částice. Nejsou soustředěny na jednom místě, ale rozděleny do různých vrstev, takže při změně úhlu pohledu vystupují postupně. V některých partiích je pryskyřice téměř čistá, jinde ji mikročástice zahustí natolik, že biologické objekty působí spíš jako siluety.
Drobné plynové bubliny připomínají samotný proces tuhnutí. Pohyblivé tekutinové kapsle v BJ-56 potvrzeny nebyly. Kolem některých inkluzí se naopak objevují jemné halo efekty, které je opticky oddělují od okolní hmoty. Menší praskliny a nedokonale doleštěné partie na povrchu nejsou dominantní a odpovídají snaze zachovat co největší objem původního materiálu.
Dnes má BJ-56 hmotnost 1,28 g a rozměry 14,39 × 14,63 × 8,65 mm. Jde o leštěný nepravidelný valoun s kapkovitým tvarem, jehož relativně malý objem ukrývá hustý soubor biologických i sedimentárních stop. Charakter pryskyřice, zbarvení a vnitřní struktura velmi dobře odpovídají materiálu z lokality Noije Bum v Hukawng Basin.
Pod UV světlem se celý kus promění. Při osvětlení ze strany pozorovatele přechází povrch do modré až modrofialové, místy s růžovými a fialovými nádechy. Při průsvitu skrz celý objem se však barva obrací do sytě žluté, žlutozelené až jemně zelené a nejčistší místa září téměř citronově.
BJ-56 nepřitahuje jedním velkým nálezem. Jeho síla je v hustotě stop – třech hmyzích inkluzích, pylu, vláknech, vegetaci, bublinách a drobných částicích, které společně zachovaly skutečný nepořádek dávného pralesa.




