Necelý gram hmoty může působit nenápadně. U BJ-55 je však právě malý rozměr v ostrém kontrastu s tím, kolik různých stop se uvnitř zachovalo. V jediném podlouhlém kusu se setkávají dva jedinci dvoukřídlého hmyzu, pyl, fragmenty listů, jemný organický debris, sedimentární částice a také struktury interpretované jako ichnofosilie typu domichnia. Není to záznam jediné události, ale spíš několik vrstev prostředí sevřených do jednoho kusu pryskyřice.

Pryskyřice vznikala v oblasti dnešního Hukawng Valley v severním Myanmaru přibližně před 99 miliony let. Je možné, že při svém toku procházela místem, kde se mísil lesní materiál s jemným sedimentem a kde mohl být povrch opakovaně ovlivňován vlhkostí nebo vodou. Přesný průběh dnes určit nelze, ale vnitřní stavba BJ-55 ukazuje, že pryskyřice se ukládala v několika fázích. Jemné proudnice, změny hustoty a rozptýlené mikročástice vytvářejí strukturu, která připomíná postupné přibývání dalších vrstev.

Do jedné z nich se zachytil dvoukřídlý hmyz. Tělo není dokonale zachované, ale základní segmentace a části končetin zůstávají čitelné. Druhý jedinec dvoukřídlého hmyzu se dochoval fragmentárněji a jeho původní morfologie je narušena. Vedle nich se v pryskyřici uchoval pyl a tenké fragmenty listové tkáně. Tyto drobné stopy vegetace doplňují obraz prostředí, v němž čerstvá pryskyřice přicházela do kontaktu s biologickým materiálem z okolí.

Nejpozoruhodnějším prvkem jsou však dutiny vedené jako domichnia, tedy stopy biologické činnosti vrtavých mlžů z čeledi Pholadidae. Jejich přítomnost v technickém listu posouvá příběh kusu dál než k běžnému lesnímu výronu. Naznačuje prostředí, v němž se pryskyřice mohla dostat do kontaktu s pobřežní, deltovou nebo estuárovou zónou. Právě spojení suchozemských stop, hmyzu a rostlinného materiálu s těmito ichnofosiliemi dává BJ-55 mimořádně vrstevnatý paleoekologický charakter. Každá z těchto stop přitom patří k jiné části prostředí a společně skládají mnohem širší obraz než jediná izolovaná inkluze.

Poté už začala dlouhá část příběhu, kterou nelze číst přímo. Pryskyřice ztuhla, byla uložena v sedimentech a během geologického času se proměnila ve fosilní jantar. Drobné bubliny, mikroskopické dutiny a sedimentární složky zůstaly uvnitř spolu s biologickými inkluzemi, zatímco samotný materiál si zachoval kompaktní a stabilní strukturu.

Dnes má BJ-55 rozměry 24,43 × 11,90 × 5,90 mm a hmotnost 0,94 g. Leštěný podlouhlý cabochon je průsvitný až místy poloprůhledný a umožňuje sledovat biologický i sedimentární obsah bez výrazného optického zahlcení. Pod UV světlem se povrch projevuje modře až modrofialově, zatímco při průsvitu zezadu se objevují žlutozelené až azurové tóny a inkluze vystupují jako tmavší kontrastní objekty.

BJ-55 je drobný jantar, ale jeho obsah sahá od hmyzu a rostlin až ke stopám organismů spojených s vodou ovlivněným prostředím. V necelém gramu tak zůstala zachována nečekaně široká výpověď o světě, který už dávno zmizel.