Přihlaste se k odběru newsletteru a získáte 25 věrnostních bodů. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
- Úvod
- Příběh jantaru BJ-42 – Kde prales potkal vodu
Nejdřív zaujmou drobné tmavší siluety. Pak se ukáže, že BJ-42 spojuje několik různých stop prostředí: dvoukřídlý hmyz, meru z nadčeledi Psylloidea, další hmyzí fragment a k tomu dutiny interpretované jako domichnia. V jednom kusu se tak setkává obraz pralesa s náznakem prostředí, kde pryskyřice mohla přicházet do styku s vodou nebo vlhkým sedimentem.
BJ-42 pochází z oblasti Hkamti v regionu Sagaing na severu Myanmaru a jeho charakter odpovídá lokalitě Pat-ta Bum. Stáří 110–100 milionů let jej řadí do spodní až střední křídy. Tehdejší krajina nebyla jen souvislým lesem; v některých místech se mohly prolínat stromové porosty, mokré okraje, sedimentační zóny a prostředí ovlivněná vodou.
Hlavní hmyzí inkluzí je dvoukřídlý hmyz, u něhož jsou čitelné základní proporce těla, končetin i křídelních struktur. Vedle něj se nachází samostatně rozlišitelná mera z nadčeledi Psylloidea a další neurčený hmyzí fragment. Přesný sled jejich zachycení nelze určit. Mohli se do pryskyřice dostat v různých fázích toku a následně zůstat uzavřeni v oddělených prostorových úrovních.
Jemné proudnice uvnitř kusu ukazují, že pryskyřice během ukládání stále měnila polohu a postupně překrývala starší vrstvy. Drobné plynové bubliny a organický detrit tento obraz doplňují. Pohyblivé tekutinové kapsle potvrzeny nejsou a výrazné praskliny zde doloženy nejsou.
Nejpozoruhodnější jsou však dutiny popsané jako ichnofosilie typu domichnia. Technický list je interpretuje jako biologicky vzniklé struktury spojené s činností vrtavých mlžů z čeledi Pholadidae ještě před úplným vytvrzením pryskyřice. Takový nález ukazuje na možnost kontaktu pryskyřice s pobřežním, deltovým nebo mělce zaplavovaným estuárovým prostředím. Přesnou podobu místa vzniku rekonstruovat nelze, ale právě souběh lesního biologického obsahu a těchto dutin činí BJ-42 neobvyklým.
Rostlinný materiál je zastoupen jen jemným organickým detritem a mikročásticemi rostlinného původu bez bezpečně určitelné anatomie. Houby potvrzeny nejsou. Celková čitelnost je však dobrá a medově zbarvená pryskyřice dovoluje sledovat jednotlivé inkluze bez výrazného optického překrytí.
Současný BJ-42 je leštěný oválný cabochon o rozměrech 21,85 × 14,70 × 7,61 mm a hmotnosti 1,7 g. Pryskyřice je převážně průhledná až lehce poloprůhledná, s přechody mezi medovou, zlatavou a jemně oranžovou. Povrch je dobře opracovaný; na hranách zůstaly místy méně dokončené přechody a v ploše drobné mikroškrábance.
Pod ultrafialovým světlem se z jedné strany objevuje světle modrá až tyrkysová fluorescence s jemně mléčným charakterem. Při průsvitu opačným směrem přechází vnitřek do světle tyrkysových a zelenomodrých odstínů, zatímco některé liniové struktury vystupují žlutě až medově a biologické objekty se mění v tmavší siluety.
BJ-42 tak zachycuje víc než několik organismů. V jediném kusu se potkává hmyz, proudící pryskyřice a stopy prostředí na rozhraní lesa a vody – tři různé vrstvy dávné krajiny sevřené v jednom medovém kameni.




