Na BJ-41 je nejzajímavější to, že se jeho obsah neodehrává v jedné rovině. Při otáčení kusu se jednotlivé inkluze posouvají vůči sobě a postupně vystupují z různých hloubek průhledné žluté pryskyřice. Jeden z nejvýraznějších organismů patří broukům z čeledi kovaříkovitých, kolem něj jsou však zachyceni ještě čtyři samostatní zástupci dvoukřídlého hmyzu a další neurčené hmyzí fragmenty. Celek proto působí spíš jako prostorový výřez prostředí než jako jediná uzavřená scéna.

Pryskyřice vznikla v oblasti dnešního Hkamti v Sagaing Regionu přibližně před 110 až 100 miliony let. Její jemné tokové struktury ukazují, že se během vzniku opakovaně pohybovala, překrývala starší vrstvy a uzavírala biologický materiál v rozdílných okamžicích. Právě proto neleží všechny inkluze vedle sebe, ale vytvářejí několik prostorových úrovní. Přesný sled událostí dnes rekonstruovat nelze, ale vnitřní uspořádání kusu jasně ukazuje na vícefázový vznik.

Hlavní brouk je doložen jako Elateridae a představuje nejvýraznější určitou hmyzí inkluzi. Vedle něj jsou čtyři jednotliví zástupci Diptera, kteří tvoří samostatné biologické jednotky, a další hmyzí části bez bezpečného taxonomického určení. Není nutné z nich vytvářet jednu dramatickou událost. Mnohem výstižnější je chápat je jako několik drobných kontaktů živého lesa s aktivní pryskyřičnou plochou, které se postupně spojily do jednoho fosilního kusu.

Do stejného prostoru se dostaly také fragmenty vegetace a jemný rostlinný detrit. Ty netvoří dominantní botanickou inkluzi, ale přidávají další vrstvu prostředí a doplňují hmyzí obsah o stopy okolní vegetace. Jemné sedimentární částice a mikrodebris pak vytvářejí přirozené pozadí celé scény. Plynové bubliny nejsou z dostupné dokumentace spolehlivě určitelné a pohyblivé tekutinové kapsle se nepotvrdily. Domichnia zde rovněž nejsou doložena.

Dnes má BJ-41 rozměry 20,81 × 16,48 × 8,69 mm a hmotnost 1,57 g. Leštěný nepravidelně oválný kus je průhledný a dovoluje sledovat jednotlivé organismy i doprovodný materiál bez výrazného zakalení. Přirozené vnitřní praskliny a jemné halo efekty místy mění průchod světla, ale biologický obsah zůstává dobře rozlišitelný.

Zvlášť výrazně se charakter kusu mění pod ultrafialovým světlem. Zepředu se povrch rozsvěcuje světle modře až tyrkysově, místy s mléčně modrým přechodem, zatímco při průsvitu zezadu získává celý objem světle tyrkysový až zelenomodrý charakter. Hmyz a drobné částice pak vystupují jako tmavší siluety rozložené v různých hloubkách, takže právě UV osvětlení ještě víc zdůrazňuje prostorové členění celého exempláře.

BJ-41 tak nepůsobí jako jantar s jedním „hlavním hrdinou“. Je to několik malých životních stop uložených nad sebou a vedle sebe, které proudící pryskyřice spojila do jediného průhledného archivu. Jeho skutečným příběhem je hloubka – prostor, ve kterém se po více než sto milionech let stále dají rozlišit jednotlivé vrstvy dávného lesa.