Stačí změnit světlo a BJ-34 začne působit jako jiný kámen. V běžném osvětlení ukazuje hlubokou, vrstevnatou kresbu plnou tmavších a světlejších zón, ale pod ultrafialovým světlem se jeho povrch rozsvítí elektrickou modří a modrofialovými tóny. Při průsvitu zezadu se barva mění znovu – do tyrkysové, azurové a místy světle zelené. Právě tato proměnlivost je první stopou k pochopení kusu, jehož hlavním tématem není hmyz, ale samotná stavba pryskyřice.

BJ-34 pochází z oblasti Hkamti v Sagaing Regionu a jeho stáří odpovídá přibližně 110 až 100 milionům let. Jde o mohutný leštěný cabochon o hmotnosti 14,5 g, v němž se proudnice staly dominantním vizuálním prvkem. Obloukovité a liniové struktury se překrývají, mění směr a místy působí, jako by byl pohyb dávné pryskyřice zastaven v jediném okamžiku. Ve skutečnosti však spíš zachycují několik různých fází toku a tuhnutí. Každá vrstva tak nese jinou hustotu, jiný odstín a jiné množství zachyceného materiálu.

Do těchto vrstev se postupně dostával rostlinný materiál. Technický list popisuje jemná vlákna, větší vegetační fragmenty, pylový nebo mikrovegetační prach, tenké protáhlé rostlinné části, hustší shluky vegetace i další organický detrit. Některé struktury leží ve směru proudění, jiné se s ním kříží. V jedné části vzniká jemná síť tenkých vláken, jinde jsou patrné kompaktnější tmavé fragmenty. Celek proto nepůsobí jako jediná rostlinná inkluze, ale jako rozsáhlý soubor drobných stop zachycených v různých okamžicích.

Hmyzí inkluze zde bezpečně doložena nebyla. Příběh BJ-34 se proto neotáčí kolem jednoho organismu, ale kolem pryskyřice, která při svém pohybu sbírala části vegetace, mikročástice a jemný sediment. Je možné si představit, že jednotlivé výrony procházely přes povrch bohatý na rostlinný materiál a postupně jej uzavíraly do nových vrstev. Přesný průběh ovšem neznáme a můžeme jej rekonstruovat jen podle zachovaných struktur.

Drobné bubliny a kapsle doplňují vnitřní obraz kusu a připomínají fyzikální proces tuhnutí. Pohyblivé tekutinové libely se potvrdit nepodařilo a domichnia zde přítomna nejsou. Ani vodní prostředí není doloženo; charakter kusu odpovídá spíše lesnímu podkladu s velkým množstvím rostlinného materiálu.

Po fosilizaci zůstala pryskyřice překvapivě kompaktní. Nejsou patrné praskliny, které by narušovaly stabilitu, a leštěný povrch umožňuje dobře sledovat vnitřní strukturu. Výrazný halo efekt kolem vegetačních inkluzí navíc vytváří světelné zóny, které jednotlivé fragmenty opticky oddělují od okolní hmoty a při změně úhlu zvyšují dojem hloubky.

Dnes má BJ-34 rozměry 47,21 × 45,47 × 28,44 mm a patří k největším leštěným kusům této série. Jeho hodnota nestojí na jediném tvoru, ale na rozsahu zachované rostlinné kresby, proudnic a optických proměn.

BJ-34 je jantar, který se nečte jako jeden obraz. Je to vrstvená krajina uvnitř pryskyřice – pokaždé trochu jiná podle toho, odkud do ní vstoupí světlo.