BJ-33 působí nejdřív barvou. V jediném kusu se medově zlaté partie pozvolna mění do světle hnědých a nakonec do hlubších hnědočervených zón, takže jantar při otáčení nepůsobí jednolitě, ale jako několik vrstev uložených přes sebe. Právě tento barevný gradient je první stopou k jeho vzniku: pryskyřice se neuložila v jediném výronu, ale vznikala postupně a jednotlivé pulzy po sobě zanechaly jemné rozdíly v hustotě, čirosti i vnitřní kresbě.

Kus pochází z oblasti Hukawng Basin v severním Myanmaru a jeho stáří odpovídá přibližně 99 milionům let. Jemné laminární proudnice a lokální vlnění ukazují spíš klidnější pohyb viskózní hmoty než prudké turbulence. Pryskyřice pomalu obtékala drobné překážky, zachycovala částice a v dalších fázích je překrývala novou vrstvou. Některé části zůstaly dobře průsvitné, jiné se zakalily jemným organickým a minerálním materiálem.

Uvnitř je zachována jedna hmyzí inkluze, v auditu vedená jako blanokřídlý jedinec nebo jeho části. Patrná je segmentace těla a fragmenty končetin, ale přesnější určení technický list nedovoluje. Hmyz zde proto není jediným hlavním motivem, spíš jedním z několika bodů, které se v objemu pryskyřice postupně skládají do širšího obrazu prostředí.

Vedle něj jsou rozptýlena pylová zrna, drobné fragmenty vegetace a jemná rostlinná vlákna. Tyto struktury nejsou soustředěné do jednoho shluku, ale leží v různých částech kusu a doplňují tokové linie. Jemný debris a sedimentární mikročástice vytvářejí místy lehký závoj, který snižuje absolutní čirost, ale současně zvýrazňuje vrstvení a přirozený charakter materiálu. Právě střídání čistších a zakalenějších zón způsobuje, že se při změně úhlu pohledu některé inkluze zvýrazní a jiné naopak ustoupí do hloubky. Drobné plynové inkluze vzniklé zachycením vzduchu patří k fyzikálním stopám tuhnutí; pohyblivé tekutinové kapsle zde doloženy nejsou.

Dnes má BJ-33 rozměry 21,15 × 29,12 × 15,29 mm a hmotnost 8,07 g. Jde o robustnější leštěný kus s nepravidelným tvarem, který dovoluje pozorovat vnitřní strukturu z více směrů. Jemné fosilní napěťové linie a drobné praskliny nepůsobí jako čerstvé poškození a v okolí některých organických inkluzí je patrný slabý halo efekt, jenž jejich obrysy opticky odděluje od okolní pryskyřice.

Pod ultrafialovým světlem se barevný charakter mění znovu. Zepředu se materiál rozsvěcuje souvislou modrou luminiscencí, zatímco proudnice a jemné praskliny vystupují světlejším až bělavým lemem. Při průsvitu zezadu se modravá až blankytná záře soustředí hlavně do okrajových a tenčích částí, zatímco hlubší objem si ponechává teplejší medové až hnědavé tóny. V jediném kusu se tak propojuje studené UV světlo s původní teplou barvou pryskyřice.

BJ-33 není jantar, který by stál na jednom dokonale zachovaném organismu. Jeho příběh vytváří barevné vrstvy, jemné proudnice, hmyz, pyl, rostlinná vlákna a mikročástice – několik různých stop, které pryskyřice postupně spojila do jednoho robustního fosilního záznamu.