Dva hmyzí tvary, které spolu dnes leží v jednom kusu jantaru, původně nemusely mít nic společného. Jeden patří dvoukřídlému hmyzu, druhý zástupci stejnokřídlých sensu lato. Každý má jinou stavbu těla, jiný způsob zachování a jinou polohu v pryskyřici. BJ-32 proto nepůsobí jako jediná uzavřená scéna, ale jako několik okamžiků, které proudící hmota spojila dohromady.

Pryskyřice vznikla v oblasti dnešního Hukawng Valley v severním Myanmaru přibližně před 99 miliony let. Její tok nebyl jednorázový. Uvnitř kusu jsou patrné proudnice a vrstvení, které ukazují postupné ukládání několika fází pryskyřice. Mírně zakřivené a diagonálně vedené linie mění směr a místy ovlivňují orientaci inkluzí. To naznačuje, že biologický materiál byl do hmoty vtahován v době, kdy zůstávala ještě pohyblivá.

Dvoukřídlý hmyz je zachován v bočním pohledu. Je patrné kompaktní tělo, relativně velká hlava a jeden pár blanitých křídel, ale jemnější znaky nejsou dostatečně čitelné pro přesnější určení. Druhý jedinec odpovídá stejnokřídlým sensu lato, dnes řazeným v rámci Hemiptera. Zachovalo se protáhlé tělo, náznak bodavě sacího ústního ústrojí a jemná křídla složená podél těla. Ani zde však nelze bezpečně určit čeleď nebo rod. Třetí hmyzí stopu tvoří neurčitý fragment bez znaků dovolujících další zařazení.

Mezi těmito inkluzemi se uchovaly také rostlinné části. Jeden protáhlý fragment připomíná část listu s naznačenou centrální osou, další tvoří jemná vlákna nebo trichomy, rozptýlená pylová zrna a neurčený vegetační fragment. Tyto stopy nejsou jen doplňkem hmyzu. Ukazují, že pryskyřice při svém pohybu zachycovala materiál z okolní vegetace i jemné částice prostředí.

Vnitřní prostor doplňují mikročástice, jemný sediment a drobné plynové bubliny. Některé vznikly uzavřením vzduchu během toku a tuhnutí, jiné částice se do pryskyřice dostaly z okolního substrátu. Pohyblivé tekutinové kapsle se nepotvrdily a domichnia zde rovněž nejsou přítomna. Celek proto odpovídá vlhkému lesnímu prostředí bez bezpečně doloženého přímého vlivu vodního ekosystému.

Pod ultrafialovým světlem se vnitřní stavba BJ-32 výrazně promění. Zepředu se povrch rozsvěcuje modře až modrofialově s mléčně světlými zónami, zatímco při průsvitu zezadu vystupují zelenožluté až zlatavé tóny a proudnice vytvářejí prostorovou síť uvnitř materiálu. Halo efekty kolem některých inkluzí a napěťových zón přidávají další barevné přechody a zvýrazňují rozdíly mezi vrstvami.

Dnes má BJ-32 rozměry 25,57 × 18,69 × 7,30 mm a hmotnost 2,09 g. Leštěný oválný cabochon je průhledný až mírně poloprůhledný a umožňuje sledovat hmyz, rostlinný materiál i proudnice v několika hloubkových úrovních. Jemné vnitřní napěťové linie neoslabují stabilitu kusu a povrch zůstává kompaktní a dobře čitelný.

BJ-32 tak nespojuje jen dva odlišné hmyzí jedince. Spojuje několik vrstev pohybu, rostlinného materiálu a světla do jediného záznamu, ve kterém lze při každém otočení objevit jinou část dávné scény.