Na BJ-28 nejdřív upoutá štíhlá silueta blanokřídlého hmyzu. Jeho tělo je zachováno v mírně šikmé poloze, s patrným oddělením hrudi a zadečku, jemnými končetinami a dvojicí blanitých křídel. Nedaleko leží tmavší biologický fragment, který už přesnější určení neumožňuje. Právě tahle dvojice vytváří první napětí kusu: jeden organismus je ještě čitelný, druhý už zůstal jen neurčenou stopou.

Jantar pochází z oblasti Hukawng Valley v severním Myanmaru a jeho stáří spadá přibližně do rozmezí 99,7 až 94,3 milionu let. V době vzniku byla pryskyřice stále pohyblivá a její jemné proudnice ukazují, že se ukládala postupně. Paralelní až mírně zakřivené linie nesou stopy jednotlivých fází toku, během nichž se do hmoty dostávaly mikročástice, pyl a drobný vegetační materiál.

Blanokřídlý jedinec se do pryskyřice mohl dostat během jedné z těchto fází. Přesný okamžik neznáme a nelze bezpečně rekonstruovat ani příčinu jeho zachycení. Doložit lze jen jeho základní morfologii a polohu v materiálu. Druhý biologický fragment mohl být zachycen současně nebo v jiné vrstvě; současný stav však nedovoluje určit, zda šlo o část dalšího jedince nebo jiný organický pozůstatek. Proto zůstává příběh v tomto bodě otevřený.

Kolem hmyzího obsahu jsou rozptýleny pylové nebo pylu podobné částice, protáhlé fragmenty vegetace a jemný rostlinný detrit. Nejde o jednu dominantní rostlinnou inkluzi, ale o soubor drobných stop, které vytvářejí přirozené okolí hlavního biologického objektu. Jemný zákal pryskyřice navíc pochází z množství mikročástic organického i smíšeného původu a dává kusu měkčí, méně skelný vzhled.

Plynové kapsle ani pohyblivé tekutinové libely zde nejsou výrazně doložené. Domichnia rovněž přítomna nejsou. Celkový charakter proto odpovídá spíše lokálnímu lesnímu prostředí s omezeným pohybem materiálu, kde se biologické i rostlinné složky zachytily bez výrazného následného transportu. To je důležité i pro samotnou scénu uvnitř kusu: jednotlivé stopy zůstávají blízko své původní polohy v rámci pryskyřičného toku.

Po ztuhnutí a uložení v sedimentech začala dlouhá geologická etapa, během níž se pryskyřice proměnila ve fosilní jantar. Dnes má BJ-28 rozměry 14,75 × 10,88 × 4,93 mm a hmotnost 0,66 g. Leštěný povrch je stabilní, bez výrazných prasklin, a poloprůhledná hmota umožňuje sledovat hlavní inkluzi i jemné doprovodné struktury.

Pod UV světlem se jeho vzhled mění výrazněji než při běžném osvětlení. Zepředu se objevuje mdlá modrošedá až mléčně modrá fluorescence, která kopíruje vnitřní tokové linie. Při průsvitu zezadu přechází pryskyřice do teplých cihlově oranžových až červenohnědých odstínů a jednotlivé vrstvy vystupují s větší hloubkou.

BJ-28 tak není jen kus s jedním blanokřídlým hmyzem. Je to kontrast mezi dobře zachovanou siluetou a neurčenou stopou vedle ní, obklopený pylem, vegetačním materiálem a jemnou strukturou pryskyřice – malý záznam okamžiku, který zůstal čitelný i po desítkách milionů let.