Uprostřed BJ-22 leží brouk z čeledi kovaříkovitých jako hlavní bod celého kusu. Jeho tmavá silueta je uzavřena v medově až červenohnědé pryskyřici a kolem ní se stáčejí jemné proudnice, drobné bubliny a rozptýlené částice. Už při prvním pohledu je zřejmé, že tento jantar nevypráví o prázdné kapce pryskyřice, ale o okamžiku, kdy se biologický obsah stal součástí proudící hmoty.

Pryskyřice vznikla v oblasti dnešního Hukawng Valley v Myanmaru přibližně před 99 miliony let. Mohla vytékat po povrchu stromu a při svém pohybu zachycovat materiál z bezprostředního okolí. Přesný průběh neznáme, ale jemné až středně výrazné tokové linie ukazují, že hmota zůstávala nějakou dobu pohyblivá a že se její vrstvy postupně ukládaly. Některé proudnice hlavní inkluzi jemně obtékají, jako by pryskyřice během tuhnutí stále hledala cestu kolem překážky.

Brouk z řádu Coleoptera a čeledi Elateridae se zachoval v kompaktní poloze. Jeho tělo je dobře rozpoznatelné jako celek, i když jemné anatomické detaily nejsou všude stejně čitelné. Přesnější určení nad rámec čeledi technický list nedokládá. Právě tato zdrženlivost dává kusu důvěryhodnost: víme, že jde o kovaříkovitého brouka, ale nepřidáváme mu jméno, které nelze bezpečně obhájit.

Kolem hlavní inkluze se zachovalo také několik rostlinných stop. V horní části je zploštělý listový fragment, další rostlinný úlomek leží nad broukem a mezi nimi se rozprostírá jemný organický detrit. V různých částech kusu jsou navíc tenké protáhlé fragmenty měkké vegetace a oblast s vyšší koncentrací rostlinného materiálu. Tyto prvky nevytvářejí jediný souvislý objekt, ale několik různých stop, které se do pryskyřice dostávaly v odlišných chvílích.

Drobné sedimentární částice a mikročástice jsou rozptýlené po celém objemu. Nezahlcují hlavní scénu, spíš tvoří její přirozené pozadí. Stejně tak malé plynové bubliny a kapsle připomínají fyzikální proces tuhnutí. Pohyblivé tekutinové libely se však v tomto kusu nepotvrdily. Domichnia ani jiné prokazatelné ichnofosilie přítomny nejsou, takže celek odpovídá suchozemskému lesnímu prostředí bez doloženého vlivu mořských či brakických podmínek.

Po ztuhnutí byla pryskyřice uložena do sedimentů a během geologického času se proměnila ve fosilní jantar. Přesnou cestu kusu neznáme, ale jeho kompaktní stav, absence výrazných prasklin a zachovaná vnitřní struktura ukazují, že hlavní obsah přežil bez zásadního narušení.

Dnes má BJ-22 rozměry 14,61 × 11,73 × 6,36 mm a hmotnost 0,65 g. Leštěný oválný cabochon je poloprůhledný a zbarvený od hnědožlutých po medově červené tóny. Pod UV světlem se povrch projevuje jemně modrofialově, zatímco při průsvitu zezadu se pryskyřice rozsvěcuje do žlutozelených až teple zlatavých odstínů. Kovaříkovitý brouk přitom vystupuje jako tmavá až namodralá silueta.

BJ-22 je drobný kus s jasným středem příběhu: jediným broukem, kolem něhož se zachovaly vrstvy pryskyřice, rostlinný materiál i drobné stopy prostředí, které společně vytvořily uzavřený obraz dávného lesa.