Dva drobní dvoukřídlí se v BJ-11 neukazují stejně. Jeden je zachovaný celistvě, se štíhlým tělem, jemně článkovanými končetinami a protáhlými nitkovitými tykadly. Druhý zůstal jen jako fragmentární torzo s oddělenými částmi končetin. Už tento rozdíl naznačuje, že pryskyřice neuzavírala svůj obsah v jediném klidném okamžiku, ale během procesu, v němž se tekoucí hmota pohybovala, překrývala a měnila svou vnitřní stavbu.

K tomu docházelo v oblasti dnešního Hkamti přibližně před 110 až 100 miliony let. Čerstvá pryskyřice mohla stékat po povrchu stromu nebo v jeho bezprostředním okolí a při tom zachycovat biologický i sedimentární materiál. Přesný sled událostí neznáme, ale proudnice uvnitř BJ-11 ukazují na vícefázové ukládání. Linie jsou místy paralelní či zakřivené a deformované bubliny prozrazují, že hmota byla v době jejich vzniku plastická.

V jedné z těchto fází se do pryskyřice dostal relativně kompletní dvoukřídlý hmyz. Jeho jemná stavba a protáhlá tykadla dovolují zařazení mezi dolní Diptera, avšak bez zpřesnění. Druhý jedinec byl zachycen hůře: části těla a končetin jsou posunuté a anatomická návaznost se nedochovala. Mohlo k tomu dojít při samotném zachycení nebo pozdějším prouděním pryskyřice. Doložit lze pouze to, že oba objekty patří k dvoukřídlému hmyzu a že jejich stav je rozdílný.

Mezi nimi se zachovala rostlinná vlákna, nepravidelné fragmenty vegetace a jemný organický materiál. Část vláken sleduje směr toku, jiná leží napříč, takže i rostlinné zbytky byly během pohybu pryskyřice různě orientovány a překrývány. Mikročástice a sedimentární příměsi místy vytvářejí světlejší a mléčnější zóny a doplňují obraz prostředí, ve kterém se pryskyřice setkávala s okolním materiálem.

Zvláštní kapitolou jsou struktury vedené jako domichnia po vrtavých mlžích z čeledi Pholadidae. Ty ukazují, že prostředí vzniku nebylo jen běžným lesním prostorem. Mohlo jít o pobřežní, deltovou nebo estuárovou zónu, kde se pryskyřice dostávala do kontaktu s vodou ovlivněným substrátem a biologickou aktivitou. Právě spojení hmyzu, rostlinného detritu a ichnofosilií dává BJ-11 paleoekologický rozměr.

Po ztuhnutí následovala dlouhá cesta sedimenty a geologickým časem. Pryskyřice se postupně proměnila ve fosilní jantar a uchovala uvnitř biologické inkluze, proudnice, bubliny i jemné praskliny vzniklé během dalšího vývoje materiálu.

Dnes má BJ-11 rozměry 15,40 × 12,98 × 5,88 mm a hmotnost 0,67 g. Leštěný oválný kabochon střídá čiré a mírně zakalené partie, takže inkluze jsou dobře čitelné hlavně v čistších zónách. Pod UV světlem se povrch rozsvěcuje hlubší modrou až modrofialovou fluorescencí, zatímco při průsvitu zezadu přechází celý objem do tyrkysově až světle modré a biologické struktury vystupují ve zlatavě hnědých až tmavších odstínech.

BJ-11 tak spojuje dva různé osudy dvoukřídlého hmyzu s rostlinným materiálem, proudící pryskyřicí a stopami prostředí ovlivněného vodou. V jediném malém kusu se nezachoval jeden okamžik, ale několik vrstev dávného ekosystému.