BJ-1 je malý kus, ale uvnitř nepůsobí prázdně ani na okamžik. V medově žluté až lehce nazelenalé pryskyřici se překrývají jemné tokové linie, pyl, rostlinná vlákna, drobné fragmenty vegetace a dvě hmyzí stopy. Nejvýraznější z nich patří fragmentu brouka z řádu Coleoptera, druhou tvoří drobný neurčený hmyz. Společně vytvářejí mikrosvět, který se do objemu pouhých několika desetin gramu vešel překvapivě bohatě.

Pryskyřice vznikla v oblasti dnešního Hkamti v Myanmaru přibližně před 110 až 100 miliony let. Její vnitřní struktura ukazuje, že během vzniku nebyla nehybná. Jemné paralelní proudnice a změny hustoty naznačují postupný tok a ukládání několika vrstev. Při tomto pohybu se do pryskyřice dostával jemný sediment, mikročástice a biologický materiál z okolního vlhkého lesa.

Fragment brouka se zachoval ve výrazně narušeném stavu. Část těla je kompaktnější, další segmenty jsou nepravidelné a neumožňují přesnější určení. Je možné, že organismus byl zachycen už poškozený nebo že k narušení došlo při toku pryskyřice a následném překrytí další vrstvou. Druhý hmyz je menší a ještě méně čitelný, přesto jsou patrné náznaky těla a končetin. Jeho poloha oddělená od hlavního fragmentu naznačuje samostatné zachycení v jiné části pryskyřičného toku.

Kolem těchto hmyzích stop se rozprostírá další obraz prostředí. Jeden typ pylu vytváří jemný rozptýlený zákal, druhý je tvořen většími jednotlivě čitelnými částicemi. Rostlinná vlákna se místy orientují podobně jako proudnice a spolu s neurčenými vegetačními fragmenty ukazují, že pryskyřice zachycovala více druhů drobného materiálu v různých fázích svého pohybu. Drobné bubliny, sedimentární částice a mikrodebris tento obraz ještě zahušťují.

Po ztuhnutí se začala psát geologická část příběhu. Pryskyřice byla uložena v sedimentárním prostředí a během milionů let se proměnila ve fosilní jantar. Jemné praskliny, které jsou dnes patrné uvnitř i při povrchu, patří k přirozenému vývoji materiálu a nenarušují jeho celkovou stabilitu. Některé mikročástice a inkluze navíc při vhodném osvětlení vytvářejí jemné světelné halo, které zvýrazňuje jejich obrysy. Právě při změně úhlu pohledu se tak část nenápadných struktur stává výraznější a kus působí pokaždé trochu jinak.

Dnes má BJ-1 rozměry 12,18 × 9,33 × 6,79 mm a hmotnost 0,45 g. Oválný leštěný cabochon dovoluje dobře sledovat jeho proměnlivou čirost i vnitřní strukturu. Při běžném světle se barva pohybuje od medově žluté po lehce zakalené tóny, zatímco pod UV světlem se povrch projevuje modrofialově a proudnice vystupují světleji. Při průsvitu zezadu se celý objem rozsvěcuje světle až blankytně modře, zatímco biologické inkluze a tokové linie vystupují ve zlatých až hnědých odstínech.

BJ-1 nevypráví jeden jednoduchý příběh. V jeho malém objemu se setkávají dva hmyzí záznamy, dva typy pylu, rostlinná vlákna, vegetační zbytky i samotný pohyb pryskyřice – jako několik drobných kapitol sevřených do jediného kusu.