Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-39

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu

Předmětem tohoto technického listu je přírodní kus fosilní pryskyřice z myanmarského burmitu, jehož celkový charakter určují průhledné žlutohnědé partie, výrazně zachovaná tmavší krusta, četné organické a sedimentární mikročástice, plynové bubliny, několik samostatně rozlišitelných rostlinných fragmentů a soustava dutin interpretovaných jako ichnofosilie, přičemž zpracování bylo provedeno jen částečně tak, aby vznikla čitelná plocha umožňující pozorování vnitřních struktur bez zbytečné ztráty původního materiálu, takže kus si zachovává přirozený tvar, značnou část povrchové kůry, prostorovou hloubku vnitřních inkluzí a sběratelsky důležitý kontrast mezi odkrytou pryskyřicí a přírodním povrchem při běžném světle i protisvětle.

Původ

Geologický původ je přiřazen k Myanmaru, Kachinskému státu a oblasti Hukawng Basin, odkud pochází klasický burmit cenomanského stáří, přičemž charakter materiálu, zachovaná povrchová krusta, barevnost pryskyřice a typ vnitřních organických i sedimentárních struktur odpovídají souboru znaků používaných pro tento region, zatímco vlastní určení není založeno na jediném vizuálním znaku, ale na deklarovaném původu kusu a jeho souladu s očekávaným vzhledem materiálu z této oblasti, proto je lokalita uváděna jako Myanmar – Kachinský stát, Hukawng Basin, bez rozšiřování původu o jiné regiony, domnělé těžební body nebo geologicky nesouvisející zdroje, které nebyly pro tento exemplář doloženy.

Stáří

Časové zařazení materiálu odpovídá cenomanu svrchní křídy a pro burmit z oblasti Hukawng Basin se v tomto listu uvádí oficiální interval 99,3–98,5 Ma, který vychází z projektového standardu používaného pro tuto lokalitu a vztahuje se ke geologickému stáří pryskyřice, nikoli ke stáří jednotlivých biologických nebo sedimentárních inkluzí uvnitř kusu, přičemž tento interval představuje nejvhodnější chronologické vyjádření pro katalogizační a srovnávací účely a není dále zpřesňován na užší hodnotu, protože samotný exemplář neposkytuje nezávislý stratigrafický podklad umožňující přesnější časové určení mimo rámec známého stáří hukawngského burmitu a jeho cenomanského geologického kontextu.

Podlokalita

V rámci oblasti Hukawng je exemplář v projektové evidenci veden pod podlokalitou Noije Bum, která se používá jako standardizované upřesnění pro materiál přiřazený k tomuto zdroji, přičemž toto označení slouží k zachování konzistence mezi technickými listy, cenovými tabulkami a dalšími záznamy projektu a nemá nahrazovat širší geografické určení Myanmar – Kachinský stát – Hukawng Basin, proto je zde uvedeno jako doplňující provenienční zařazení vycházející z deklarované lokality kusu a interně používaného mapování, aniž by byly doplňovány další důlní, stratigrafické nebo těžební údaje, které pro tento konkrétní exemplář nebyly samostatně doloženy.

Rozměry

Celkové rozměry kusu činí 19,61 mm × 17,46 mm × 10,16 mm a vyjadřují maximální délku, šířku a tloušťku nepravidelně tvarovaného valounku, jehož obrys není geometricky pravidelný a je ovlivněn původní krustou i částečným opracováním, takže jednotlivé hodnoty slouží především k jednoznačné katalogizaci a k porovnání velikosti exempláře s dalšími kusy stejné hmotnostní kategorie, přičemž zachovaná tloušťka umožňuje vnitřním strukturám vystupovat v několika hloubkových rovinách a současně ponechává dostatečný objem původního materiálu kolem dutin, rostlinných fragmentů, bublin a sedimentárních inkluzí bez nutnosti dalšího výrazného úběru povrchu, což podporuje dlouhodobou stabilitu a čitelnost exempláře.

Hmotnost

Naměřená hmotnost exempláře je 1,98 g a odpovídá malému, kompaktnímu kusu burmitu se zachovanou částí přirozené krusty a pouze částečně otevřeným povrchem, přičemž tato hodnota představuje aktuální stav po provedeném opracování a je důležitá pro katalogizaci, srovnání s obdobně velkými kusy a následné cenové zařazení, avšak sama o sobě nevypovídá o kvalitě biologického nebo ichnologického obsahu, protože sběratelský význam tohoto exempláře je tvořen především kombinací vnitřních struktur, sedimentárního materiálu, rostlinných fragmentů, plynových bublin a výrazné zachované krusty, která ponechává kusu přirozený charakter a současně chrání část původního povrchu, bez dalšího zbytečného snižování objemu.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice

Základní hmota má žlutou až žlutohnědou barevnost s medovými a místy oranžově hnědými přechody, přičemž tmavší oblasti vznikají především soustředěním zachované krusty, organického detritu a sedimentárních částic, zatímco otevřená vnitřní část si zachovává typický teplý odstín burmitu a umožňuje sledovat rozdíly mezi čistšími zónami a místy s vyšší koncentrací inkluzí, struktura působí přirozeně vrstevnatě a není opticky jednotná, protože jednotlivé partie se liší hustotou zachyceného materiálu, barvou i průsvitností, což vytváří výrazný přechod mezi světlým vnitřkem, tmavými shluky a původním povrchovým obalem, a současně zdůrazňuje nepravidelný přírodní charakter celého valounku.

Čirost pryskyřice

V nejlépe odkrytých partiích je materiál dobře průhledný až čirý a dovoluje pozorovat drobné vnitřní útvary v několika hloubkových úrovních, zatímco v oblastech s vyšší koncentrací organického detritu, sedimentu a tmavých shluků se průchod světla výrazně omezuje a místy přechází do poloprůhledného charakteru, celková čitelnost proto není rovnoměrná po celé ploše, ale závisí na směru pozorování, tloušťce materiálu a poloze krusty, přičemž čistší centrální a okrajové průhledné zóny poskytují dostatečnou optickou hloubku pro sledování bublin, vegetačních fragmentů i části dutin interpretovaných jako ichnofosilie, bez nutnosti dalšího zásahu do zachované povrchové krusty.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice

Uvnitř jsou patrné zakřivené přechody, jemné liniové struktury a lokální směrové uspořádání drobných částic, které odpovídají postupnému pohybu a vrstvení pryskyřice před jejím úplným vytvrzením, přičemž tok není vyjádřen jedinou výraznou dominantní linií, ale soustavou měkce zakřivených rozhraní mezi čistšími a více zatíženými oblastmi, některé mikročástice a vláknité fragmenty se podél těchto zón orientují obdobným směrem, což podporuje interpretaci více dílčích fází proudění, zatímco části s hustším detritem působí jako lokální akumulační místa, v nichž se materiál zachytil během postupného pohybu pryskyřičné hmoty, a následně zůstaly zachovány po jejím definitivním ztuhnutí.

Debris / mikročástice

Vnitřní prostor obsahuje četné jemné i hrubší tmavé částice organického charakteru, místy soustředěné do nepravidelných shluků a jinde rozptýlené jednotlivě v čistších partiích pryskyřice, přičemž tento materiál tvoří významnou součást vizuálního i paleoekologického charakteru exempláře a zahrnuje drobný detrit, vláknité zbytky a neurčené mikročástice, jejichž přesný biologický původ nelze bez dalších diagnostických znaků určit, koncentrace není rovnoměrná a narůstá zejména při krustě a kolem některých dutin, takže vzniká výrazný kontrast mezi světlou průhlednou hmotou a tmavými akumulacemi, které místy omezují čitelnost hlouběji uložených struktur, a současně zvyšují strukturální pestrost pozorovaného vnitřního prostředí.

Minerální / sedimentární složky

Mezi tmavými a jemně zrnitými inkluzemi jsou přítomny partie odpovídající sedimentárnímu materiálu a organicko-minerální směsi, avšak přesné mineralogické složení jednotlivých zrn nelze z dostupného pozorování spolehlivě určit, proto není žádná část označována jako konkrétní minerál, zatímco způsob výskytu drobných částic, jejich zrnitost a lokální koncentrace podporují popis jemného sedimentu zachyceného společně s organickým detritem, některé tmavé výplně se nacházejí v bezprostřední blízkosti dutin a mohou představovat sekundárně zachycený nebo lokálně akumulovaný materiál, přičemž pro přesnější určení by byla nutná samostatná mineralogická analýza mimo rozsah tohoto technického listu, a bez takového ověření by přesnější klasifikace nebyla spolehlivá.

Plynové bubliny / kapsle

Uvnitř pryskyřice jsou rozlišitelné četné kulovité až oválné dutiny různé velikosti, z nichž část má pravidelný obrys a homogenně tmavý vnitřek odpovídající plynovým bublinám nebo kapslím, zatímco jiné struktury jsou nepravidelnější a nelze je bezpečně ztotožnit se stejným typem dutiny, jednotlivé bubliny se vyskytují samostatně i poblíž shluků sedimentu a organického detritu a některé jsou dobře čitelné díky kontrastu vůči světlé pryskyřici, jejich přítomnost dokládá zachycení plynné fáze během tuhnutí materiálu, avšak bez známek pohybu obsahu nejsou zaměňovány s tekutinovými libelami ani jinými hydraulickými strukturami, a jsou proto popisovány konzervativně podle přímo viditelné morfologie.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)

Nezjištěno, protože v žádné z pozorovaných dutin nebyla doložena pohyblivá kapalná fáze, změna polohy menisku ani jiný znak, který by umožňoval odborně obhájit přítomnost tekutinové kapsle, a proto jsou viditelné kulovité či oválné dutiny vedeny pouze jako plynové bubliny nebo neurčené kapsle bez dalšího funkčního zařazení, absence potvrzeného pohybu je důležitá zejména proto, že statický vzhled dutiny sám o sobě nestačí k určení libely, takže tento prvek není do biologického ani cenového hodnocení kusu započítáván a zůstává mimo interpretaci až do případného přímého fyzického pozorování dynamického chování obsahu, v ruce při změně orientace a směru dopadajícího světla.

Biologický obsah

Hmyz

1 - Nezjištěno, protože v průhledných ani sedimentem zatížených partiích není rozpoznatelný soubor anatomických znaků, který by umožňoval spolehlivě potvrdit celé tělo členovce, oddělené křídlo, končetinu, exuvii, larvální část nebo jiný diagnosticky použitelný fragment, přičemž některé vláknité a nepravidelné tmavé struktury mohou při určitém směru pozorování působit biologicky, avšak postrádají jednoznačné členění a souvislosti potřebné pro odborné určení, proto se exemplář v této části vede bez hmyzí inkluze a žádný nejasný útvar není zařazen jako neurčený jedinec ani použit k rozšíření biologického popisu nad rámec jistě doložitelných znaků, a současně brání vytváření falešně přesného paleontologického závěru.

Rostlinné inkluze

1 - V jedné z průhlednějších vnitřních partií je zachován protáhlý vláknitý rostlinný fragment s jemným, místy nepravidelně zesíleným průběhem, který je prostorově oddělen od okolních tmavých shluků a lze jej proto sledovat jako samostatný biologický objekt, přičemž morfologie dovoluje bezpečně popsat pouze jeho vláknitý vegetační charakter bez určení konkrétního orgánu, taxonu nebo funkce, okraje nejsou po celé délce stejně zřetelné a část struktury se ztrácí v opticky hustší zóně, avšak zachovaný průběh postačuje k samostatnému evidování v rámci rostlinných inkluzí tohoto exempláře bez dalšího spekulativního určování, a zachovává tak věcnou přesnost celého certifikačního popisu.

2 - Samostatně rozlišitelný jemný shluk vláknitých až štětinovitých struktur se nachází v oblasti s vyšší koncentrací drobného organického materiálu, přičemž jednotlivé části vystupují z kompaktnějšího základu a vytvářejí vegetačně působící útvar, jehož přesná anatomická povaha zůstává nestanovena, protože nelze spolehlivě prokázat, zda jde o trichomy, část epidermis, drobný povrch rostliny nebo jiný rostlinný element, proto je objekt veden konzervativně jako samostatný fragment vegetace, jeho význam spočívá především v zachované jemné morfologii a prostorovém oddělení od běžného detritu, nikoli v taxonomickém určení, které by přesahovalo dostupné diagnostické znaky, a současně respektuje omezení daná jeho částečným překrytím.

3 - Další oddělený vegetační fragment je tvořen drobnou nepravidelnou strukturou s protáhlými částmi a tmavším kompaktním základem, která se od okolních sedimentárních mikročástic odlišuje souvislejším organickým vzhledem a vlastní orientací v pryskyřici, přičemž zachování není dostatečné pro bezpečné rozlišení listové tkáně, kůry, dřeva, semene nebo jiného konkrétního rostlinného orgánu, proto je objekt evidován pouze na úrovni samostatné vegetační inkluze, jeho čitelnost je místy snížena překryvem okolního materiálu, avšak základní tvar zůstává rozeznatelný a umožňuje oddělit jej od dalších rostlinných struktur přítomných v témže kusu, a tím zachovat samostatnou identitu tohoto objektu.

Houby

Nezjištěno, protože žádná z vláknitých nebo jemně větvených mikrostruktur nevykazuje současně dostatečně přesvědčivou morfologii hyf, zřetelnou septaci ani další znak, který by umožnil odborně potvrdit houbový původ, přičemž část jemných vláken může náležet rostlinnému materiálu, organickému detritu nebo blíže neurčitelným mikrostrukturám, a proto by jejich označení jako houby bylo spekulativní, v tomto technickém listu se tak houbové struktury neuvádějí jako přítomné a biologický obsah zůstává omezen na jistěji rozpoznatelné rostlinné fragmenty a samostatně popsané ichnofosilní dutiny, což zachovává konzervativní hranici mezi pozorováním a interpretací, a zabraňuje záměně neurčitých filamentů za diagnostické houbové znaky.

Ichnofosilie (domichnia)

V jantaru jsou přítomny struktury odpovídající ichnofosiliím typu domichnia, tedy fosilizovaným dutinám biologického původu vzniklým činností vrtavých mlžů (piddoků) z čeledi Pholadidae ještě před úplným vytvrzením pryskyřice. Jejich zachování dokumentuje interakci organismů s pryskyřičným prostředím během vzniku tohoto materiálu a představuje významnou součást paleoekologického záznamu. Dutiny mají přirozený biologický původ a poskytují cenné informace o podmínkách vzniku pryskyřice i organismech, které využívaly její povrch nebo bezprostřední okolí. Charakter nálezu odpovídá prostředí pobřežnímu, deltovému nebo mělce zaplavovanému estuárovému ekosystému, kde docházelo k opakovanému kontaktu pryskyřice s vodním prostředím a biologickou aktivitou. Tyto ichnofosilie představují důležitý doklad paleoekologie a pomáhají lépe rekonstruovat podmínky fosilizace i vývoj dávných ekosystémů severního Myanmaru ve křídě.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Vodní / deltově-pobřežní prostředí

Vnitřní skladba exempláře obsahuje kombinaci jemného sedimentárního materiálu, organického detritu, dutin s lokálními výplněmi a stopových struktur typu domichnia, která společně podporuje interpretaci výrazného vodního vlivu během části tafonomického vývoje kusu, přičemž nejde o důkaz trvalého ponoření celé pryskyřičné hmoty, ale o soubor znaků odpovídajících kontaktu s vlhkým až vodním substrátem, přesunu drobných částic a jejich následnému zachycení v pryskyřici nebo dutinách, proto je prostředí popsáno jako vodní s lokálním sedimentárním přínosem a bez dalšího rozšiřování interpretace na deltový či mořský režim, a s důrazem na přímou souvislost mezi sedimentem, dutinami a zachovanými biogenními stopami.

Čitelnost biologického obsahu

Biologické a biogenní struktury jsou čitelné nerovnoměrně podle polohy v kusu, protože čistší průhledné zóny poskytují dobrou hloubku pozorování, zatímco tmavý organický detrit, sedimentární shluky, krusta a lokální překryvy část inkluzí zakrývají, přičemž samostatné vegetační fragmenty a několik ichnofosilních dutin lze od okolní pryskyřice rozlišit spolehlivěji než drobné neurčité mikrostruktury, celková informační hodnota proto nespočívá v dokonale čistém pohledu na jediný dominantní organismus, ale v souboru různorodých struktur zachovaných v několika hloubkových rovinách, které společně vytvářejí paleoekologicky bohatý obraz materiálu, bez potřeby zvyšovat interpretační jistotu u struktur, které zůstávají částečně zakryté nebo morfologicky neurčité.

1 - Hmyz

Nezjištěno, protože uvnitř kusu není rozpoznatelná anatomicky souvislá inkluze s diagnostickými znaky členovce a žádná z nepravidelných, vláknitých nebo tmavých struktur neposkytuje dostatečný podklad pro určení těla, křídla, končetiny, exuvie, larvy ani samostatného fragmentu hmyzu, přičemž omezená čitelnost některých oblastí způsobená sedimentem a krustou neumožňuje vyloučit přítomnost zcela zakrytého mikroskopického materiálu, avšak taková možnost nemůže být součástí odborného popisu, proto je tento biologický prvek veden jako nezjištěný a nemá vliv na interpretaci ani následné cenové zařazení exempláře, a současně se tím zachovává potřebná hranice mezi pozorovanou skutečností a pouhou možností.

2 - Rostliny

Několik samostatně rozlišitelných vegetačních struktur je zachováno v různých hloubkových polohách a jejich čitelnost se pohybuje od dobře sledovatelných vláknitých částí po drobnější fragmenty částečně překryté organickým detritem nebo sedimentem, přičemž žádný z objektů neposkytuje dostatečný soubor znaků pro bezpečné taxonomické určení rostliny ani přesné přiřazení ke konkrétnímu orgánu, proto jsou popisovány konzervativně jako oddělené rostlinné fragmenty, jejich význam spočívá v potvrzení vegetačního materiálu uvnitř pryskyřice a v doplnění ekologického kontextu společně se sedimentárními částicemi, bublinami a ichnofosilními strukturami, bez přisuzování přesnější botanické identity, kterou dostupná morfologie neumožňuje bezpečně doložit.

3 - Proudnice / struktura

Zakřivené hranice mezi čistšími a více zatíženými partiemi, jemné liniové přechody a směrové uspořádání části mikročástic umožňují sledovat více dílčích fází pohybu pryskyřice, přičemž toková struktura není soustředěna do jediného výrazného pásu, ale prochází materiálem jako soustava měkce navazujících rozhraní, která jsou místy zvýrazněna změnou čirosti nebo koncentrace detritu, tento charakter podporuje interpretaci postupného ukládání a přeskupování materiálu během tuhnutí, aniž by bylo možné určit přesný směr každé fáze toku, protože pozdější překryvy a nepravidelný tvar kusu část původního prostorového uspořádání zakrývají, a nelze je proto rekonstruovat jako jediný souvislý směr proudění.

4 - Průsvitnost / hloubka

Čistší části pryskyřice propouštějí světlo dostatečně na to, aby bylo možné rozlišovat inkluze v několika prostorových úrovních a sledovat jejich vzájemnou polohu pod povrchem, zatímco oblasti s hustým organickým detritem, sedimentárními výplněmi a silnější krustou se chovají výrazně méně průsvitně a vytvářejí lokální tmavé clony, výsledný dojem hloubky je proto nejvýraznější v centrálních a světlejších okrajových zónách, kde se střídají bubliny, vegetační fragmenty a drobné částice, přičemž nepravidelné rozložení průhledných a zakrytých partií zachovává přirozenou prostorovou členitost vnitřku, a umožňuje při vhodném úhlu sledovat i částečně překryté vnitřní útvary v prostoru.

5 - Čistota materiálu

Materiál nelze charakterizovat jako homogenně čistý, protože uvnitř je přítomno značné množství organického detritu, jemných sedimentárních částic, tmavých shluků, bublin a dalších drobných inkluzí, přičemž jejich koncentrace se výrazně mění mezi jednotlivými partiemi a místy vytváří husté akumulační zóny, tato nižší optická čistota však není sama o sobě vadou, protože právě zachovaný sedimentární a biologický obsah tvoří důležitou část odborného charakteru exempláře, zatímco průhlednější plochy zůstávají dostatečně otevřené pro pozorování vnitřní struktury a vytvářejí kontrast vůči tmavším přirozeným oblastem kusu, a právě toto střídání čistších a zatíženějších zón určuje výslednou optickou hloubku.

6 - Kompozice

Vizuální uspořádání je založeno na kontrastu světlé žlutohnědé pryskyřice, tmavých shluků detritu, výrazné zachované krusty a několika oddělených dutin, přičemž organické i sedimentární prvky jsou rozmístěny nepravidelně a vytvářejí přirozeně členěnou kompozici bez umělého geometrického středu, otevřená leštěná část poskytuje pohled do hloubky, zatímco ponechaný přírodní povrch rámuje průhlednější zóny a zdůrazňuje původní charakter valounku, jednotlivé inkluze se nepřekrývají rovnoměrně, takže některé části působí klidněji a jiné výrazně strukturovaně, což podporuje sběratelský dojem komplexního přírodního vzorku, a současně zachovává vizuální rovnováhu mezi otevřeným oknem a tmavším přírodním okrajem po celé ploše.

7 - Celkový vizuální efekt

Exemplář působí výrazně především kombinací teplé žlutohnědé barvy, hlubších oranžových odstínů, tmavé krusty a množství vnitřních struktur, které se při změně směru světla střídavě zvýrazňují nebo ustupují do hloubky, přičemž největší vizuální účinek nevytváří jediná dominantní inkluze, ale souhra průhledných partií, sedimentárních shluků, bublin, vegetačních fragmentů a ichnofosilních dutin, ponechaná krusta zachovává přírodní vzhled a současně rámuje odkryté části, takže celek nepůsobí jako plně přebroušený dekorativní valounek, ale jako odborně zajímavý vzorek s výrazným paleoekologickým a sběratelským charakterem, jehož síla vychází spíše z komplexity než z dokonale čisté průhlednosti materiálu.

Praskliny

Na povrchu jsou přítomny drobné povrchové praskliny a nepravidelnosti související se zachovanou krustou, přirozeným stárnutím materiálu a částečným opracováním, přičemž z pozorovaného stavu není patrný rozsáhlý systém hlubokých průchozích trhlin, který by významně narušoval kompaktnost exempláře nebo bezprostředně ohrožoval jeho stabilitu, jednotlivé povrchové linie je vhodné ponechat bez dalšího agresivního broušení, protože jejich odstranění by vedlo ke zbytečnému úbytku původní hmoty a mohlo by zasáhnout blízko uložené inkluze, proto je současný stav považován za vhodný pro uchování při šetrné manipulaci a stabilních podmínkách, bez prudkých teplotních změn, dlouhodobého přímého záření a zbytečného mechanického namáhání.

Halo efekt

Několik lokálních oblastí vykazuje světlejší optické lemování kolem vybraných tmavých částic a dutin, které při vhodném směru osvětlení vytváří pozorovatelný halo efekt, přičemž intenzita není v celém kusu stejná a závisí na poloze struktury, hloubce uložení, průhlednosti okolní pryskyřice a směru dopadajícího světla, jednotlivá lemy nepůsobí jako souvislá vrstva kolem všech inkluzí, ale objevují se pouze u některých objektů a opticky zvyšují jejich oddělení od okolního materiálu, tento jev je proto uváděn jako přítomný v několika případech bez dalšího fyzikálního nebo chemického výkladu jeho vzniku, a bez zaměňování tohoto optického projevu za samostatnou biologickou nebo mineralogickou strukturu.

Stav povrchu

Povrch byl opracován pouze částečně, aby se zpřístupnila průhlednější vnitřní část a současně se zachovala výrazná původní krusta, přičemž na hraně i v některých plošných úsecích zůstávají nedoleštěná místa ponechaná z důvodu omezení dalšího úbytku materiálu a ochrany přirozeného tvaru, v leštěných partiích jsou patrné drobné mikroškrábance vzniklé mechanickým opracováním, které však zásadně nebrání čitelnosti vnitřních struktur, celek tak představuje kompromis mezi pozorovací funkcí otevřeného povrchu a zachováním původní hmoty, přičemž další broušení by nebylo vhodné bez jasného důvodu a přesné kontroly hloubky inkluzí, aby nebyla narušena krusta, kompaktnost kusu ani bezprostředně přilehlé vnitřní struktury.

UV REAKCE

Při průsvitu směrem od pozorovatele

Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele, se odkrytá plocha zbarvuje převážně do velmi syté azurově modré až tyrkysově modré, ve střední části přechází místy do světlejší modré s bělavým nádechem, při horním a levém okraji zůstávají menší žluté až jantarově oranžové partie, tmavé body a nepravidelné skvrny se jeví jako hnědé až téměř černé, zatímco na části povrchu jsou patrné světle modrobílé nepravidelné zóny a tenké jasně modré okrajové odlesky, přičemž nejintenzivnější modré zabarvení je soustředěno na hladké čelní ploše a směrem k tmavším okrajům viditelně slábne.

Při průsvitu směrem k pozorovateli

Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele, se vnitřek zobrazuje převážně jasně žlutě až zlatožlutě, nejprůsvitnější střední oblast má výrazný žlutozelený až světle zelený odstín, při levém a spodním okraji se barva mění do sytě jantarově oranžové až oranžovohnědé, tmavé kruhové a nepravidelné útvary vystupují jako hnědé až téměř černé siluety, mezi nimi zůstávají menší světle žluté průsvitné zóny, přičemž na pravém vnějším okraji je patrný velmi úzký bělavě modrý lem a hloubka směrem k tmavším okrajům postupně klesá.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley.