Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-27

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu
Nepravidelně klínovitý kus žlutohnědého myanmarského jantaru zachovává výraznou silnou krustu, která překrývá horní a boční partie a ostře kontrastuje s odkrytými průhlednými plochami; čistší pryskyřice přechází od zlatavě žluté přes medově a oranžově hnědou až k červenohnědým tónům, zatímco hustý vnitřní obsah vytváří tmavě hnědé až téměř černé neprůhledné oblasti, tvar zůstává přírodní, nestejnoměrný a lehce zaoblený, s drobnými povrchovými nerovnostmi a místními okrajovými odštěpky, přičemž průhledná okna dovolují sledovat výraznou hranici mezi čistší pryskyřicí, tmavými shluky a původním zvětralým povrchem a na protilehlé straně se tmavé partie rozpadávají do menších nepravidelných ostrůvků a krátkých linií.

Původ
Jantar pochází z Myanmaru, z Kachinského státu, tradičního zdroje křídové fosilní pryskyřice označované jako burmit; tento kus nese teplou žlutohnědou barvu, vysokou průhlednost v čistších okrajích, husté tmavé vnitřní shluky a rozsáhlou zachovanou krustu, takže vedle geografického zařazení ukazuje také výrazný rozdíl mezi průsvitným pryskyřičným jádrem a původním zvětralým povrchem, vnitřní materiál je rozložen v nepravidelných pásech a ostrůvcích, které se z jednotlivých stran překrývají a vytvářejí hloubkově členěnou stavbu, na opačné pohledové straně se tmavý obsah rozčleňuje do jemnější mozaiky s červenohnědými přechody, zatímco přesnější naleziště zůstává záměrně ponecháno pro samostatné doplnění podlokality.

Stáří
Kachinský burmit je geologicky zařazen do rozmezí 99,3–98,5 Ma, tedy do raného cenomanu v období křídy, kdy na území dnešního severního Myanmaru existovaly pryskyřičné lesní ekosystémy, v nichž čerstvá pryskyřice proudila po povrchu dřevin a zachycovala materiál bezprostředního okolí; tmavé fragmenty a jemnější materiál uzavřený v tomto exempláři tak představují skutečný obsah zachovaný uvnitř pryskyřice během jejího tuhnutí, nikoli později nanesené povrchové znečištění, přičemž silná krusta vznikla následnými změnami vnější vrstvy a odděluje původně odkrytý povrch od průhlednějšího stabilního jádra, vnitřní materiál je proto stejně starý jako pryskyřičný obal, který jej při proudění obklopil a uzavřel.

Podlokalita

Celkový charakter pryskyřice, zbarvení materiálu, vnitřní struktura, optické vlastnosti i charakter zachovaných biologických inkluzí velmi dobře odpovídají burmitskému jantaru pocházejícímu z lokality Noije Bum v oblasti Hukawng Basin. Noije Bum patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zdokumentované zdroje křídového jantaru v Kachinském státě a dlouhodobě představuje referenční naleziště pro velkou část sběratelského i vědeckého materiálu. Pozorované znaky nevykazují odchylky, které by naznačovaly jinou hlavní provenienci v rámci Myanmaru. Přesná těžební jáma, šachta, sloj ani konkrétní místo těžby, z něhož byl tento kus získán, však nejsou známy ani doloženy dostupnou dokumentací, a proto zůstávají blíže neurčeny.

Rozměry
Kus o rozměrech 18,10 × 14,31 × 11,98 mm má kompaktní klínovitý profil, jehož nejširší pohledová plocha je téměř lichoběžníková, spodní okraj mírně obloukovitý a horní část nepravidelně zkosená; značná výška vzhledem k délce a šířce vytváří robustní těleso, v němž se tmavé shluky ukládají v několika hloubkových úrovních, zatímco tenčí okraje propouštějí více světla a zvýrazňují zlatavé odstíny pryskyřice, zachovaná krusta vystupuje zejména na horním a bočním obvodu a podtrhuje původní nepravidelnost kusu bez vytvoření pravidelného brusu, odkryté plochy přitom poskytují rozdílné pohledy na souvislý tmavý pás i rozptýlené částice v okolní pryskyřici.

Hmotnost
Hmotnost 1,55 g odpovídá malému, avšak na svou délku a šířku poměrně vysokému a kompaktnímu kusu, jehož objem není tvořen pouze čistou průhlednou pryskyřicí, ale také rozsáhlými tmavými shluky, zachovanou krustou a nepravidelnými přírodními partiemi; při pohledu proti světlu zůstávají tenčí okraje jasně žluté až zlatavé, zatímco střední část působí opticky těžší a tmavší, hmotnost společně s klínovitým profilem potvrzuje, že nejde o tenkou destičku, nýbrž o prostorově výrazný exemplář s dostatečnou hloubkou pro oddělené uložení více vrstev vnitřního obsahu, přesto se díky čirým okrajům dobře uplatňuje střídání světlých, tmavých a poloprůhledných vnitřních oblastí.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice
Základ kusu tvoří žlutohnědá fosilní pryskyřice s přechody do zlatavě žlutých, medově hnědých, oranžovohnědých a místy červenohnědých tónů; barva se mění podle tloušťky jednotlivých partií, čistší tenké okraje působí světleji a zářivěji, zatímco objemnější střed je tmavší a barevně sytější, rozsáhlé tmavě hnědé až téměř černé plochy představují především uzavřený vnitřní obsah nebo zachovanou krustu a nejsou základní barvou pryskyřice, odkryté pohledové plochy ukazují kompaktní materiál bez mléčného zákalu, avšak s výrazným prostorovým členěním způsobeným nepravidelným rozložením tmavých oblastí a hranice mezi průhledným jádrem a zvětralým povrchem zůstává z několika směrů ostře čitelná.

Čirost pryskyřice
Čirost pryskyřice je nestejnoměrná, ale v nezasažených partiích vysoká, protože zlatavé a medově hnědé okraje dovolují průchod světla a umožňují rozlišit částice uložené v různých hloubkách; průhlednost směrem ke středu výrazně klesá tam, kde se překrývají tmavé neprůhledné shluky, jemnější rozptýlený materiál a silná povrchová krusta, samotná čistá pryskyřice však na dostupných pohledových plochách nepůsobí mléčně ani souvisle zakaleně, lokální omezení čitelnosti proto vzniká převážně zastíněním vnitřním obsahem, rozdílnou tloušťkou kusu a překrytím jednotlivých vrstev při pohledu z opačných stran, nejlépe průhledné zůstávají spodní a boční okraje mimo hlavní pás tmavého materiálu.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice
Tekoucí struktura pryskyřice je přítomna a projevuje se hlavním protáhlým pásem tmavého obsahu, nepravidelnými směrovými liniemi a jemnými protaženými okraji kolem větších shluků; na mikrofotografiích jsou patrné krátké vějířovité a vláknité stopy vybíhající z hran tmavých částic do okolní žlutohnědé pryskyřice, což odpovídá jejich posunu a obtékání během ještě tekutého stavu, proudění nebylo rovnoměrné ani souběžné, protože materiál vytváří shluky, oddělené ostrůvky a lokálně zahuštěné zóny, přičemž na protilehlé ploše se původně souvislejší pás rozpadá do jemnější členité mozaiky, směr těchto stop vede převážně podél delší osy odkryté pohledové plochy a obchází nejhutnější fragmenty.

Debris / mikročástice
Debris je přítomen ve vysoké hustotě a zahrnuje jemně rozptýlené tmavé body, drobné nepravidelné úlomky, větší kompaktní shluky i několik protáhlých nebo oválných tělísek uložených samostatně v čistší pryskyřici; barevně přechází od červenohnědé a tmavě hnědé až k téměř černé, největší soustředění vytváří výrazný vnitřní pás a navazující nepravidelné ostrůvky, okraje některých částic jsou ostré, jiné roztřepené, vláknité nebo obláčkovitě rozptýlené, velikostní i tvarová rozmanitost potvrzuje společné zachycení více typů drobného materiálu, jejichž přesné biologické nebo minerální určení náleží samostatným řádkům technického listu, rozptýlené částice zůstávají dobře patrné zejména v nejčistší střední a okrajové pryskyřici.

Minerální / sedimentární složky
Neurčeno: přesné mineralogické složení tmavého materiálu nelze z fotografií odborně prokázat, přítomna je však jemnozrnná sedimentární složka tvořící drobné body, tmavé obláčkovité partie a zahuštěné nepravidelné výplně mezi většími fragmenty; na dostupných mikrofotografiích nejsou bezpečně rozpoznatelné krystalové plochy, kovový lesk ani jednoznačně oddělené mikrokamínky, označení lesní půda proto vychází z fyzického pozorování a dodaného údaje, zatímco obrazový záznam potvrzuje pouze sedimentární vzhled, rozdílnou zrnitost a promísení jemného materiálu s tmavým organickým detritem bez možnosti spolehlivě určit jednotlivé minerály nebo jejich původní chemické složení, sediment je nejhustší při okrajích velkých neprůhledných shluků a v jejich bezprostředním okolí.

Plynové bubliny / kapsle
Neurčeno: na mikrofotografiích se objevují jednotlivé světlé protáhlé a čočkovité plošky, jejich vzhled však může vznikat odleskem, lomem světla na vnitřní hraně, drobnou prasklinkou nebo přeexponováním a žádná z nich nemá současně bezpečně čitelný uzavřený obrys, plynnou výplň a rozhraní vůči okolní pryskyřici; pravidelné kulovité bubliny ani jednoznačné plynové kapsle proto nelze potvrdit, ale z omezeného rozsahu ostrosti a překrytí tmavým materiálem nelze odborně dokázat ani jejich úplnou nepřítomnost v celém objemu kusu, takže položka zůstává otevřená pro přímé pozorování při změně směru světla a natočení exempláře bez dodatečných závěrů založených pouze na jasu snímku.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)
Nepřítomno: podle fyzického pozorování kus neobsahuje pohyblivou libelu a na poskytnutých snímcích není zachycena žádná uzavřená průhledná kapsle s oddělenou tekutou fází, meniskem nebo částicí měnící polohu při natočení exempláře; jednotlivé světlé čočkovité útvary postrádají jednoznačný obrys tekutinové dutiny a jejich vzhled odpovídá spíše odleskům či lomným plochám, není doložen posun obsahu, změna tvaru rozhraní ani reakce na pohyb kamene, proto se u tohoto kusu nezapisuje typ, rychlost, viskozita, čirost ani barva libely a prvek je veden jako nepřítomný, pozorování bylo zaměřeno na celý dostupný objem i výrazné světlé zóny mezi tmavými shluky.

Biologický obsah

Hmyz
1 - Jantar obsahuje hmyzí trus zachovaný jako soubor tmavě hnědých až téměř černých tělísek, mezi nimiž vyniká protáhlý hladký útvar a oválné tělísko s jemným příčným členěním; jednotlivé části leží odděleně v průhlednější žlutohnědé pryskyřici i při okrajích hustších shluků debris, mají kompaktní obrys, rozdílnou velikost a místy lehce nepravidelný povrch, jejich rozložení odpovídá drobnému materiálu zachycenému společně s okolním sedimentem během proudění čerstvé pryskyřice, přičemž tmavé zbarvení a samostatné uložení umožňují tyto útvary odlišit od jemných rozptýlených mikročástic, větších vegetačních fragmentů a souvislé povrchové krusty a současně potvrzují jejich polohu uvnitř pryskyřice, nikoli na povrchu kusu.

2 - Kus neobsahuje zachované tělo hmyzu ani určitelný anatomický fragment, protože uvnitř pryskyřice není rozlišena souvislá tělní schránka, článkování, hlava, hruď, zadeček, končetiny, křídla, tykadla nebo jiný znak umožňující bezpečné zařazení; tmavé protáhlé a oválné útvary jsou vedeny samostatně jako hmyzí trus, nikoli jako samotný živočich, a ostatní nepravidelné tmavé partie nevytvářejí ucelenou tělesnou stavbu, přítomnost výměšků dokládá někdejší činnost hmyzu v okolním prostředí, avšak neprokazuje zachování jeho původce, ani izolovaná část kutikuly s pravidelnou povrchovou stavbou není doložena, proto se u exempláře neurčuje hmyzí řád, čeleď, rod ani stav zachovalosti těla.

Rostlinné inkluze

1 - Jantar obsahuje fragmenty vegetace zachované jako nepravidelné tmavě hnědé až téměř černé části, které vytvářejí větší kompaktní shluky, menší oddělené úlomky a místy jemně roztřepené nebo vláknité okraje; rostlinný materiál je uložen v několika hloubkových úrovních, soustřeďuje se především podél výrazného vnitřního pásu a na protilehlé straně přechází do rozptýlenější mozaiky, proudění pryskyřice některé okraje protáhlo do krátkých směrových stop, zatímco jiné zůstaly ostře oddělené od okolního žlutohnědého jádra, přesná botanická příslušnost zůstává neurčena, protože fragmentární stav nezachovává souvislou anatomickou strukturu potřebnou k bezpečnému určení konkrétního rostlinného typu, barevný kontrast přitom umožňuje sledovat jejich vzájemné překrývání uvnitř průhlednějších částí kusu.

Houby
Jantar neobsahuje odborně doložitelnou houbovou inkluzi, protože uvnitř pryskyřice nejsou rozlišitelné souvislé hyfy, pravidelné větvení vláken, přehrádky, výtrusné útvary ani jiná morfologie umožňující potvrdit houbový původ; jemné vláknité a vějířovité stopy při okrajích tmavých shluků zůstávají spojeny s prouděním pryskyřice, roztřepeným organickým materiálem nebo neurčenými mikrostrukturami a samy o sobě nestačí k jejich zařazení mezi houby, pralesní charakter prostředí sice vytvářel podmínky pro jejich přirozený výskyt, avšak prostředí nemůže nahrazovat skutečný anatomický důkaz, proto se u tohoto kusu neurčuje houbový typ, stav zachování ani poloha samostatné houbové inkluze uvnitř exempláře.

Ichnofosilie (domichnia)
Kus neobsahuje ichnofosilii typu domichnia, protože v pryskyřici ani zachované krustě není vytvořena pravidelná oválná, kapkovitá nebo trubicovitá dutina, souvislý vrt, stěna chodby, opakované zahloubení ani sedimentární výplň odpovídající obytné stopě organismu; jeho obsah naopak zachovává pralesní prostředí tvořené pryskyřicí, částmi vegetace, jemným půdním sedimentem, organickým debris a hmyzím trusem, tedy materiálem zachyceným při kontaktu čerstvé pryskyřice s okolím stromu a lesním podkladem, nepravidelné tmavé shluky nemají vlastní stěnu ani jednotný tvar dutiny a představují uzavřený materiál, nikoli vyhloubený obytný prostor nebo stopu dlouhodobého osídlení v žádné dostupné části exempláře.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Pralesní pryskyřičné prostředí

Jantar uchovává znaky pralesního prostředí především spojením fragmentů vegetace, jemného půdního sedimentu, organického debris a hmyzího trusu, které se dostaly do čerstvé pryskyřice při jejím kontaktu s povrchem stromu, okolní kůrou a lesním podkladem; tmavé nepravidelné shluky, drobné rozptýlené částice a místy vláknitě protažené zbytky odpovídají materiálu zachycenému v bezprostředním okolí pryskyřičného výronu, kde se mísily úlomky rostlin, půdní složky a stopy činnosti drobných organismů, celek proto dokládá terestrický pralesní prostor s vysokým podílem organického materiálu, vrstevnatým ukládáním debris a přímou vazbou na stromové a půdní prostředí charakteristické pro hustě zarostlé stanoviště s výraznou biologickou aktivitou.

Čitelnost biologického obsahu
Biologický obsah je v jantaru čitelný selektivně podle průhlednosti okolní pryskyřice a hustoty tmavých shluků; samostatně uložená tělíska hmyzího trusu mají výrazný obrys a vysoký barevný kontrast, zatímco fragmenty vegetace lze sledovat jako větší nepravidelné části, drobnější úlomky a roztřepené okraje, jejich přesná anatomická stavba však zůstává zakryta vlastní neprůhledností a překrytím dalšími částicemi, nejlépe se biologické prvky oddělují v čistších žlutohnědých zónách mimo hlavní pás debris, ve středu kusu se jejich hranice místy spojují do souvislé tmavé plochy a nedovolují spolehlivě rozlišit jednotlivé objekty, nejmenší tmavé body zůstávají čitelné pouze jako mikročástice bez biologického určení.

1 - Hmyz
Hmyzí obsah je zastoupen hmyzím trusem, jehož tmavě hnědá až téměř černá tělíska vystupují proti světlejší pryskyřici a zahrnují protáhlý hladký útvar, oválné tělísko s jemným příčným členěním a další menší části při okrajích hustšího debris; jejich obrysy jsou čitelné zejména tam, kde leží samostatně, zatímco při kontaktu s velkými shluky se částečně ztrácejí v tmavém pozadí, zachované tělo původce ani určitelný hmyzí fragment však kus neobsahuje, protože žádná struktura nevykazuje souvislé článkování, končetiny, křídla, tykadla nebo jinou doložitelnou anatomii hmyzu, původce trusu tedy zanechal pouze stopu své někdejší přítomnosti v prostředí.

2 - Rostliny
Rostlinný obsah tvoří fragmenty vegetace rozložené v několika hloubkách jako tmavě hnědé až téměř černé nepravidelné části, větší shluky, menší ostrůvky a místy jemně roztřepené okraje; jejich základní obrys je dobře čitelný v průhlednější žlutohnědé pryskyřici, uvnitř nejhutnějších zón však jednotlivé fragmenty splývají a vzájemně se překrývají, proudění některé okraje protáhlo do krátkých vláknitých stop, ale nezachovala se souvislá anatomická stavba umožňující určit konkrétní rostlinný typ, čitelnost je proto dostatečná pro potvrzení fragmentární vegetace, nikoli pro rozlišení listu, dřeva, kůry, semene nebo jiného přesnějšího botanického prvku, fragmenty přesto tvoří významnou součást tmavé vnitřní scenérie kusu.

3 - Proudnice / struktura
Proudnice jsou čitelné jako hlavní protáhlý pás tmavého obsahu, navazující kratší směrové linie a vějířovitě protažené okraje částic, které ukazují pohyb materiálu v ještě tekuté pryskyřici; větší shluky proud obtékal, jemnější části odnášel do okolních světlejších zón a některé samostatné útvary oddělil od souvislého debris, na protilehlé pohledové straně se pás rozpadá do nepravidelné mozaiky, takže lze sledovat rozdílnou hloubku i směr ukládání, struktura není pravidelně rovnoběžná, ale dynamicky členěná, s lokálním zahuštěním a rozvolněním, které odpovídá proměnlivé rychlosti a směru pryskyřičného toku, nejjemnější stopy jsou patrné při hranicích průhledných a neprůhledných zón.

4 - Průsvitnost / hloubka
Průsvitnost kusu se mění od jasně zlatavých a medově žlutohnědých okrajů po výrazně zastíněný střed s rozsáhlými tmavými shluky; čistší pryskyřice dovoluje sledovat částice v několika hloubkových úrovních a při změně směru pohledu se jejich obrysy překrývají, posouvají vůči sobě a odhalují prostorovou stavbu exempláře, tenčí spodní a boční partie propouštějí nejvíce světla, zatímco krusta a hlavní pás debris průchod světla výrazně omezují, hloubka je dobře patrná zejména na hranicích mezi světlými průhlednými zónami a kompaktními neprůhlednými útvary, kde vznikají ostré barevné i světelné přechody, tmavé části přitom vytvářejí výrazný pocit vnitřního odstupu.

5 - Čistota materiálu
Pryskyřice není v celém objemu čistá, protože značnou část kusu vyplňuje hustý organický debris, jemný půdní sediment, fragmenty vegetace a hmyzí trus, které vytvářejí tmavé pásy, nepravidelné shluky a rozptýlené mikročástice; čistší žlutohnědé zóny zůstávají především při spodních a bočních okrajích a mezi jednotlivými skupinami vnitřního materiálu, jejich průhlednost umožňuje oddělit část obsahu od okolní pryskyřice, tmavé oblasti nejsou povrchovým znečištěním ani vadou vzniklou opracováním, ale původním uzavřeným materiálem, čistota se proto výrazně střídá podle konkrétní části a vytváří přirozeně členěný vnitřní obraz, nejvyšší čistota je zachována v úzkých průsvitných okrajových pásech.

6 - Kompozice
Kompozice kusu je založena na výrazném protikladu průhledné žlutohnědé pryskyřice, tmavého vnitřního pásu a silné zachované krusty; klínovitý tvar soustřeďuje nejhutnější obsah do střední a boční části, zatímco světlejší okraje vytvářejí kolem tmavých shluků nepravidelný průsvitný rám, na jedné pohledové ploše působí vnitřní materiál jako souvislejší pás, na opačné se rozpadá do vrstevnaté mozaiky menších ostrůvků, drobných linií a červenohnědých přechodů, rozmístění prvků vede pohled od zachovaného přírodního povrchu přes tmavou centrální zónu až k čistším okrajům a současně ukazuje jejich rozdílnou hloubku, nejvýraznější světelná plocha leží podél spodního průsvitného okraje.

7 - Celkový vizuální efekt
Celkový vizuální účinek vytváří spojení zlatavě žluté, medově hnědé, oranžovohnědé, červenohnědé a téměř černé barvy, které se střídají mezi průhlednou pryskyřicí, hustým vnitřním obsahem a zvětralou krustou; při průchodu světla se tenké okraje rozjasňují, tmavé shluky zůstávají výrazně ohraničené a jejich jemnější okraje vytvářejí hloubkově členěnou pralesní scénu, zachovaná přírodní část kontrastuje s odkrytými plochami a umožňuje současně vnímat původní povrch i uzavřený obsah, výsledný obraz je nepravidelný, vrstevnatý a proměnlivý podle natočení, protože jednotlivé ostrůvky se z různých stran překrývají nebo opticky oddělují, největší proměna nastává mezi přímým a bočním pohledem.

Praskliny
Kus nevykazuje otevřené povrchové ani vnitřní praskliny, které by protínaly pryskyřici, oddělovaly část exempláře nebo zasahovaly do biologického a sedimentárního obsahu; průhledné zóny zůstávají souvislé, okraje nejsou rozestoupené a tmavé vnitřní pásy nemají charakter lomové spáry, drobné lineární stopy na odkrytých plochách souvisejí s broušením a leštěním, nikoli s porušením celého objemu, místní nerovnosti na obvodu patří zachované krustě a přirozenému tvaru, stabilita není oslabena žádnou viditelnou trhlinou a mezi jednotlivými pohledovými stranami není patrné pokračování linie, které by potvrzovalo hluboké prasknutí, při běžné manipulaci proto kus působí celistvě a kompaktně.

Halo efekt
Jantar vykazuje halo efekt kolem nejtmavších vnitřních shluků a podél některých hran fragmentů, kde se kompaktní tmavě hnědá až téměř černá plocha směrem do okolní pryskyřice mění v užší zlatavě žlutý, oranžovohnědý nebo světle hnědý lem; efekt je nejvýraznější v průsvitných částech, protože světlo prochází čistší pryskyřicí kolem neprůhledného obsahu, zvýrazňuje jemně roztřepené okraje a odděluje jednotlivé vrstvy, halo není souvislé po celém obvodu všech částic, ale vzniká lokálně podle jejich hloubky, tloušťky okolní pryskyřice a směru osvětlení, čímž zvyšuje prostorovou čitelnost vnitřní struktury, nejsilnější lemování doprovází centrální shluky a jejich jemně členěné okraje.

Stav povrchu
Kus je leštěný pouze částečně, aby zůstala zachována výrazná silná krusta a původní nepravidelný tvar; na hraně nebylo leštění dokončeno v místě, kde by další zásah způsobil nežádoucí úbytek materiálu, stejný důvod vedl k ponechání nedoleštěné části také v ploše, odkryté pohledové zóny nesou drobné mikroškrábance vzniklé během broušení a následného leštění, které jsou patrné zejména v odlesku, ale nezasahují hluboko do pryskyřice, přechod mezi opracovanou a přírodní částí zůstává zřetelný, povrch proto spojuje funkční průhledná okna s rozsáhlou původní krustou bez úplného sjednocení do pravidelného brusu, zachování hmoty dostalo přednost před dokonale hladkým povrchem.

UV reakce

Při průsvitu směrem od pozorovatele
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele, se na odkryté pohledové ploše jantaru zobrazuje velmi silné světle azurové až modrobílé povrchové zabarvení, jehož střed je přesvětlený do téměř čisté bílé, podél spodního a částečně bočního okraje se objevuje sytější tyrkysově modrý lem, zatímco levá část se zachovaným tmavým povrchem zůstává převážně tmavě hnědá až černohnědá s menšími tlumenými olivově žlutými a oranžovohnědými oblastmi, přechod mezi světlou a tmavou částí je výrazný a v nejsvětlejším místě nelze kvůli přesvětlení přesně rozlišit skutečný odstín povrchové reakce.

Při průsvitu směrem k pozorovateli
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele, je uvnitř jantaru viditelné převážně syté žluté až žlutozelené prosvícení, které v horní části přechází do světlejší citronově žluté a při pravém okraji do velmi světlého bělavého pásu, zatímco uvnitř prosvětlené plochy zůstávají nepravidelné tmavě hnědé, fialově hnědé až téměř černé siluety, spodní část vykazuje tlumené oranžovohnědé a červenohnědé odstíny, jednotlivé tmavé oblasti se překrývají v různých hloubkách a pravý okraj je natolik přesvětlený, že zde jemnější vnitřní přechody nelze spolehlivě rozlišit.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley.