Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-24

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu

Exemplář představuje drobný přírodní kus křídového jantaru nepravidelně trojúhelníkového až klínovitého tvaru, jehož část povrchu byla šetrně otevřena leštěním a značná část původního reliéfu zůstala zachována v podobě výrazné tmavší krusty, přičemž vlastní pryskyřice má žlutohnědou až medově oranžovou barvu, v čistších úsecích dovoluje dobrý průhled do vnitřní stavby a současně obsahuje množství plynových dutin, organického debris, jemného sedimentu a několika větších biologicky působících fragmentů, takže celek dokumentuje přirozeně heterogenní výron pryskyřice s výrazným kontaktem s okolním materiálem a zachovává přitom dobře rozpoznatelný vztah mezi původním povrchem, otevřenými plochami a obsahově bohatým vnitřkem.

Původ

Původ exempláře je veden jako Myanmar, Kachinský stát, oblast Hukawng Basin, tedy klasický zdroj burmitského jantaru známého výskytem velmi staré fosilní pryskyřice s bohatým biologickým a sedimentárním obsahem, přičemž celkový charakter materiálu, jeho medově žlutohnědé zbarvení, průhledné partie, výrazná povrchová krusta, vnitřní debris a četné dutinové struktury jsou s tímto provenienčním zařazením slučitelné, aniž by samotné optické znaky byly používány jako jediný důkaz původu, protože rozhodující je zde deklarovaná provenience kusu a její soulad s pozorovanými vlastnostmi pryskyřice, a toto zařazení je proto pro technický list považováno za konzistentní a odborně použitelné.

Stáří

Stáří tohoto exempláře odpovídá burmitskému jantaru z oblasti Hukawng Basin a je uváděno v rozmezí 99,3–98,5 milionu let, tedy do rané části svrchní křídy na rozhraní cenomanu, kdy rozsáhlé lesní ekosystémy produkovaly pryskyřici schopnou zachycovat drobné organické částice, sediment, plynové dutiny i další stopy okolního prostředí, přičemž toto geologické zařazení vychází z oficiálního časového rámce používaného pro burmit z Kachinského státu a poskytuje potřebný chronologický kontext pro interpretaci vnitřních struktur, zachované krusty a biologického materiálu přítomného v hodnoceném kusu a umožňuje zasadit vznik exempláře do dobře definovaného geologického období vývoje tehdejšího lesního prostředí.

Podlokalita

Podlokalita je v rámci projektového provenienčního systému vedena jako Noije Bum, významné naleziště v oblasti Hukawng Basin, jehož materiál je spojován s klasickým burmitským jantarem Kachinského státu, přičemž u tohoto exempláře je takové zařazení přijímáno na základě deklarované provenience a souvislosti s hlavní oblastí výskytu, nikoli pouze podle barvy nebo jednotlivých optických znaků, protože ty samy nemohou spolehlivě rozlišit konkrétní těžební místo, a název Noije Bum proto vyjadřuje užší provenienční údaj používaný pro evidenci kusu v návaznosti na lokalitu Hukawng a je proto uváděn jako evidenčně zpřesňující údaj v rámci známého regionálního původu exempláře.

Rozměry

Rozměry exempláře jsou 23,06 × 17,53 × 8,30 mm a odpovídají malému kompaktnímu kusu s nepravidelně klínovitým profilem, jehož poměr délky, šířky a tloušťky ponechává dostatečný objem pryskyřice pro zachování více vnitřních vrstev, dutin a debris, zatímco otevřené leštěné plochy umožňují nahlížet do hlubších částí bez úplného odstranění původního povrchu, přičemž největší tloušťka přispívá k prostorovému čtení jednotlivých struktur a současně zachovává robustnost exempláře, takže jeho rozměrové proporce jsou vhodné pro pozorování vnitřního obsahu i přirozené vnější morfologie a současně ponechávají dostatečný okraj původní krusty pro zachování autentického charakteru přírodního valounku.

Hmotnost

Hmotnost exempláře činí 1,42 g a odpovídá drobnému, avšak objemově dostatečně zachovanému kusu burmitského jantaru, u něhož nebyla snaha o úplné plošné přebroušení upřednostněna před zachováním původního materiálu, výrazné krusty a přirozeného profilu, přičemž nízká hmotnost nijak nevylučuje obsahově bohatou vnitřní stavbu, protože v tomto kusu se soustřeďují plynové dutiny, organický detrit, jemné sedimentární částice a další struktury v relativně malém objemu, což mu dává výraznou mikroskopickou členitost při zachování kompaktního charakteru a dostatečné stability pro běžné sběratelské uložení a zároveň umožňuje zachovat původní tvar bez zbytečného úbytku materiálu při dalším opracování.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice

Pryskyřice je zbarvena převážně žlutě až medově žlutohnědě, místy přechází do sytější oranžově hnědé a při okrajích do tmavších červenohnědých tónů spojených s původním povrchem a krustou, přičemž vnitřní hmota není barevně zcela homogenní a vykazuje jemné přechody mezi čistšími a opticky hutnějšími zónami, které souvisejí s rozdílnou koncentrací debris, dutin a tokových rozhraní, zatímco zachovaný přírodní reliéf na okrajích kontrastuje s otevřenými plochami a dobře ukazuje rozdíl mezi zvětralým povrchem a méně pozměněnou vnitřní fosilní pryskyřicí, a výsledná barevnost proto působí přirozeně vrstevnatě a souvisí přímo s vnitřní stavbou exempláře.

Čirost pryskyřice

Čirost pryskyřice je v převážné části dobrá až velmi dobrá a dovoluje pozorovat vnitřní dutiny, toková rozhraní i organické částice v různých hloubkách, přičemž průhlednost není rovnoměrná, protože oblasti s vyšší koncentrací debris, jemného sedimentu, tmavých organických fragmentů a zachované krusty lokálně snižují čitelnost a vytvářejí opticky hustší zóny, zatímco čistší medově žluté partie zůstávají otevřené a prostorově čitelné, takže exemplář působí jako průhledný jantar s přirozeně heterogenním vnitřkem, nikoli jako dokonale čistá homogenní hmota bez rušivých struktur, a tato proměnlivost současně zvyšuje plastické vnímání hloubky a prostorových vztahů uvnitř exempláře.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice

Proudnice a tekoucí struktura pryskyřice jsou rozpoznatelné podle nepravidelných vnitřních rozhraní, zakřivených linií, rozdílně orientovaných částic a proměnlivě deformovaných dutin, které společně ukazují, že pryskyřice během ukládání nevytvořila jedinou homogenní kapku, ale procházela několika lokálními směry toku a změnami viskozity, přičemž některé protáhlé inkluze jsou uspořádány podél těchto struktur a část bublin byla prouděním natažena nebo stlačena, takže vnitřní stavba dobře dokumentuje dynamický charakter původního výronu a následné překrývání čistších a debris bohatších pryskyřičných zón, a tento obraz podporuje vícefázové ukládání pryskyřice s proměnlivým směrem a rychlostí pohybu hmoty v čase.

Debris / mikročástice

Debris je v exempláři výrazně přítomen a tvoří jej především jemný organický detrit, drobné tmavé až hnědé částice, vláknité mikrosložky a lokální shluky materiálu zachyceného během kontaktu tekoucí pryskyřice s okolním povrchem, přičemž část debris je rozptýlena jednotlivě v čistších zónách a část se soustřeďuje při vnitřních rozhraních a v blízkosti krusty, což vytváří nepravidelně vrstvený obraz a podporuje interpretaci opakovaného nabírání materiálu během toku, zatímco přítomnost větších organických fragmentů doplňuje jemnou složku a zvyšuje celkovou strukturální rozmanitost kusu, a jeho prostorové rozložení zároveň poskytuje důležitý kontext pro rekonstrukci kontaktu pryskyřice s podložím.

Minerální / sedimentární složky

Minerální a sedimentární složka je zastoupena především velmi jemným tmavým až hnědavým materiálem uloženým mezi organickým debris a při některých vnitřních rozhraních, přičemž jednotlivá zrna nejsou morfologicky natolik diagnostická, aby bylo možné určit jejich přesné minerální složení, avšak jejich jemnost, nepravidelné rozptýlení a vazba na organický detrit odpovídají sedimentární příměsi zachycené pryskyřicí při kontaktu s povrchem, takže je vhodné popisovat tuto složku jako jemný sediment a organicko-minerální materiál bez bližšího mineralogického určení, které by současné pozorování neumožňovalo spolehlivě obhájit, a její přítomnost zároveň podporuje kontakt čerstvé pryskyřice s půdním nebo sedimentárním mikroprostředím.

Plynové bubliny / kapsle

Plynové bubliny a dutiny jsou v exempláři četné a morfologicky rozmanité, protože vedle téměř kulovitých a oválných útvarů se objevují také protáhlé, čočkovité, kapkovité a nepravidelně deformované kapsle, z nichž některé leží těsně vedle sebe nebo působí jako dvojice vzniklá kontaktem samostatných plynových prostorů, přičemž rozdílný tvar jednotlivých dutin dobře odpovídá proměnlivé viskozitě a proudění pryskyřice před jejím úplným vytvrzením, takže bublinový systém představuje jednu z nejvýraznějších vnitřních struktur kusu a současně pomáhá číst dynamiku původního pryskyřičného toku, a jejich rozdílná velikost i geometrie zvyšují prostorovou členitost a čitelnost vnitřního prostředí exempláře.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)

Neurčeno; hodnocení pohyblivých libel nebylo v této fázi fyzicky provedeno a bude doplněno pouze při přímém pozorování kusu v ruce, protože kulovité, oválné a deformované dutiny lze z dostupného zobrazení bezpečně popsat jako plynové nebo neurčené kapsle, avšak statický obraz neprokazuje přítomnost tekuté fáze ani změnu její polohy při naklánění exempláře, a proto nelze žádnou z dutin odborně označit za pohyblivou libelu bez samostatného ověření, přičemž tento postup zachovává jasný rozdíl mezi běžnou dutinou a skutečnou tekutinovou kapslí a brání nepodložené interpretaci, dokud nebude pohyb obsahu při opakované změně polohy kusu skutečně a jednoznačně pozorován.

Biologický obsah

Hmyz

1 - V exempláři nebyl bezpečně doložen celý jedinec hmyzu ani diagnostický fragment, který by umožnil rozpoznat hlavu, hrudní články, končetiny, tykadla, křídlo nebo jinou jednoznačnou anatomickou strukturu, přestože některé tmavé protáhlé organické útvary mohou svým tvarem členovce připomínat, jejich morfologie však postrádá soubor znaků nutný pro odborné potvrzení, a proto jsou ponechány mezi neurčenými biogenními nebo organickými fragmenty, aby technický list nepřisuzoval exempláři biologický obsah, který nelze spolehlivě obhájit, a byla zachována jasná hranice mezi tvarovou podobností a skutečně diagnosticky potvrzenou zoologickou inkluzí.

Rostlinné inkluze

1 - Rostlinná vlákna jsou v exempláři doložena jako jemné protáhlé až vlasovité organické struktury uložené jednotlivě i v kontaktu s drobným debris, přičemž jejich vzhled a způsob zachování odpovídají fragmentární vláknité složce rostlinného původu, avšak bez buněčných detailů nebo dalších diagnostických znaků nelze určit konkrétní rostlinnou skupinu ani původní část organismu, a proto je vhodné ponechat inkluzi na obecné úrovni rostlinného vlákna, které společně s ostatním organickým detritem dokumentuje zachycení drobného materiálu z okolního prostředí během toku a postupného tuhnutí pryskyřice, a představuje tak jeden z jasně rozlišitelných rostlinných prvků zachovaných uvnitř tohoto exempláře.

2 - Fragment vegetace je zastoupen výraznějším hnědým až červenohnědým protáhlým organickým objektem s nepravidelným okrajem a nestejnorodou vnitřní strukturou, který je od okolního jemného debris dobře odlišitelný a představuje samostatnou rostlinnou inkluzi, přičemž zachovaný tvar neumožňuje bezpečné určení listu, dřeva, kůry ani jiné konkrétní anatomické části, takže je popisován pouze jako fragment vegetace bez taxonomického zpřesnění, jeho poloha mezi dutinami a tokovými rozhraními však ukazuje na zachycení větší organické částice během aktivního proudění pryskyřice a její následné uzavření v hmotě, a tím doplňuje jemnější vláknitou složku o samostatný, výraznější a prostorově dobře odlišitelný organický prvek.

Houby

V exempláři nebyly doloženy houbové struktury s morfologií umožňující bezpečné odborné určení, protože jemné vláknité útvary a mikroskopické organické části nevykazují spolehlivě rozpoznatelné septované hyfy, charakteristické větvení ani jiný soubor znaků potřebný k potvrzení houbového původu, a proto nejsou tyto struktury interpretovány jako mycelium nebo jiná houbová tkáň, přičemž jejich přítomnost v zónách bohatých na debris může být biologicky významná, avšak bez diagnostických detailů zůstávají součástí obecně popsané organické mikrostruktury, takže technický list zachovává opatrné hodnocení a uvádí pouze znaky, které lze u tohoto kusu skutečně odborně obhájit bez nepodloženého taxonomického zpřesnění.

Ichnofosilie (domichnia)

Ichnofosilie typu domichnia jsou v exempláři vedeny jako přítomné dutinové struktury spojené s deltovým vodním prostředím, v němž se čerstvá pryskyřice dostávala do kontaktu s jemným sedimentem, organickým detritem a materiálem přenášeným nebo ukládaným vodou, přičemž jejich oválné, kapkovité až deformované tvary a místy sedimentem či organickou hmotou zvýrazněné okraje vytvářejí soubor stop odlišitelný od jednoduchých plynových bublinek, zatímco samotný původce není určován přesněji, takže interpretace zůstává na úrovni pobytových dutin vzniklých v dynamickém deltovém prostředí s proměnlivým prouděním, periodickým zaplavováním, usazováním jemných částic a výrazným kontaktem pryskyřice s vlhkým podložím.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Vodní / deltově-pobřežní prostředí

Soubor vnitřních znaků odpovídá vodnímu nebo výrazně podmáčenému mikroprostředí, protože jemný sediment, organický detrit, lesní půda, dutinové struktury a nepravidelně orientované fragmenty vytvářejí obraz pryskyřice, která při výronu přicházela do kontaktu s mokrým povrchem a materiálem přenášeným vodou nebo zachyceným v nasyceném podloží, přičemž rozdílné vrstvy debris a lokálně zahuštěné sedimentární partie ukazují na krátkodobé přemístění částic před úplným zatuhnutím, avšak celek neposkytuje znaky otevřeného mořského prostředí a lépe odpovídá vlhkému lesnímu stanovišti s lokálním vodním vlivem, a současně ponechává prostor pro krátké epizody zaplavení nebo pohybu materiálu v bezprostředním okolí výronu pryskyřice.

Čitelnost biologického obsahu

Biologický obsah je čitelný především v podobě rostlinných vláken, většího fragmentu vegetace a neurčeného organického debris, zatímco přesnější taxonomické určení jednotlivých objektů omezuje jejich fragmentární zachování, překryv s dutinami a rozdílná hloubka uložení, přičemž průhledné partie pryskyřice umožňují dobře sledovat prostorový vztah biologického materiálu k proudnicím, sedimentu a bublinám, ale žádná struktura neposkytuje dostatek znaků pro bezpečné určení hmyzu, hub nebo konkrétní rostlinné skupiny, takže čitelnost je dobrá na úrovni morfologie a tafonomie, nikoli na úrovni přesné taxonomické diagnostiky, a právě tato opatrnost dovoluje oddělit skutečně doložené inkluze od tvarově podobných, avšak neurčitých struktur.

1 - Hmyz

Nepřítomno; v exempláři nebyl rozpoznán celý jedinec ani samostatný fragment hmyzu s dostatečně zachovanými diagnostickými znaky, protože tmavé protáhlé objekty postrádají jednoznačně čitelné členění těla, končetiny, tykadla, křídla nebo jinou anatomii dovolující bezpečné zoologické zařazení, přičemž jejich organický vzhled je sice výrazný, avšak samotná podobnost tvaru nestačí k potvrzení hmyzího původu, a proto jsou ponechány mezi neurčenými biologickými nebo organickými fragmenty, což zachovává odbornou přesnost technického listu a neumožňuje přisuzovat kusu hmyzí inkluzi bez skutečně průkazné morfologie, a zachovává tak jasné rozlišení mezi skutečně rozpoznatelným organismem a pouhým organickým tvarem bez anatomického důkazu.

2 - Rostliny

Rostlinný obsah je v exempláři čitelný ve dvou odlišných formách, z nichž jemnější složku tvoří protáhlá vlákna uložená mezi drobným debris a výraznější složku představuje samostatný hnědý až červenohnědý fragment vegetace s nepravidelným okrajem, přičemž oba typy jsou od okolní pryskyřice dostatečně odlišitelné, ale postrádají buněčné nebo anatomické znaky potřebné pro přesnější botanické určení, takže jejich význam spočívá především v dokumentaci rostlinného materiálu zachyceného během toku pryskyřice a v možnosti sledovat jeho vztah k sedimentu, dutinám a vnitřním vrstvám, a jejich vzájemná odlišnost zároveň odůvodňuje vedení každé z těchto rostlinných struktur jako samostatné inkluze.

3 - Proudnice / struktura

Proudnice a vnitřní struktura patří k dobře čitelným znakům exempláře, protože nepravidelná toková rozhraní, zakřivené linie, orientované mikročástice a proměnlivě deformované dutiny společně vytvářejí prostorový záznam pohybu pryskyřice před jejím úplným vytvrzením, přičemž čistší zóny střídají partie bohatší na debris a některé protáhlé inkluze se přizpůsobují směru těchto struktur, což podporuje vícefázové ukládání hmoty s lokálními změnami viskozity, směru a rychlosti toku, zatímco zachovaná krusta poskytuje přirozený okrajový rámec umožňující vztáhnout vnitřní proudění k původnímu povrchu kusu, a výsledný obraz tak dobře zachovává historii postupného pohybu a tuhnutí původní pryskyřičné hmoty.

4 - Průsvitnost / hloubka

Průsvitnost exempláře je v čistších žlutých až medově žlutohnědých partiích vysoká a umožňuje nahlížet do několika hloubkových úrovní, kde se střídají dutiny, jemný debris, sedimentární částice a biologické fragmenty, přičemž tmavší krusta a lokální koncentrace organického materiálu průchod světla místy omezují a vytvářejí kontrast mezi otevřenými a opticky hutnějšími oblastmi, takže vnitřní obsah nepůsobí ploše, ale má zřetelnou prostorovou hloubku, která dovoluje sledovat vzájemnou polohu jednotlivých struktur a současně zachovává charakter přírodního kusu s částí původního povrchu, a tato kombinace průhledu a tmavších zón výrazně podporuje prostorové vnímání celého vnitřního uspořádání exempláře.

5 - Čistota materiálu

Materiál není homogenně čistý, protože uvnitř pryskyřice se nachází výrazný organický debris, jemný sediment, vláknité struktury, větší rostlinný fragment a četné plynové dutiny, avšak tyto prvky nejsou rozloženy rovnoměrně a mezi nimi zůstávají rozsáhlejší průhledné partie, které dovolují dobrou orientaci v hloubce, přičemž lokální zahuštění částic u tokových rozhraní a v blízkosti krusty snižuje optickou čistotu jen v omezených zónách, takže exemplář je vhodné chápat jako obsahově bohatý průhledný jantar s přirozenou heterogenitou, nikoli jako zakalený nebo plošně znečištěný materiál, a právě střídání čistých a debris bohatých míst poskytuje důležitý kontext pro interpretaci původního ukládání.

6 - Kompozice

Kompozice vnitřního obsahu je výrazně prostorová a založená na střídání čistších pryskyřičných polí s dutinami, tmavým debris, jemnými sedimentárními zónami a jednotlivými organickými fragmenty, přičemž žádný jediný prvek zcela nepřevládá a pozornost se přirozeně přesouvá mezi většími dutinami, protáhlými inkluzemi a členitými okraji krusty, takže celek působí jako zachovaný výřez dynamického mikroprostředí spíše než jako izolovaná solitérní inkluze, a právě vztah mezi průhlednou hmotou, biologickým materiálem a původním povrchem vytváří hlavní kompoziční charakter tohoto exempláře, a celek díky tomu zachovává přirozenou rovnováhu mezi geologickou strukturou, biologickým obsahem a optickou čitelností.

7 - Celkový vizuální efekt

Celkový vizuální efekt vychází z kontrastu průhledné medově žlutohnědé pryskyřice, tmavších červenohnědých okrajů, silné přírodní krusty a četných vnitřních struktur, které jsou při vhodném pozorování rozloženy do několika hloubkových rovin, přičemž bubliny a dutiny dodávají materiálu výraznou plasticitu, zatímco organický debris a rostlinné fragmenty vytvářejí tmavší orientační body, takže malý exemplář nepůsobí prázdně ani jednotvárně, ale naopak nabízí členitý mikroskopický obraz s dobře zachovaným přírodním charakterem, jehož estetická hodnota spočívá především v kombinaci transparentnosti, struktury a původního povrchu, a celek proto působí přirozeně, vrstevnatě a sběratelsky zajímavě bez potřeby dalšího výrazného přebrušování povrchu.

Praskliny

Ano; v exempláři jsou přítomny drobné povrchové a lokálně vnitřní liniové poruchy související zejména s původním zvětralým povrchem, krustou a přechodem mezi opracovanými a přírodními částmi, přičemž žádná z pozorovaných prasklin nevytváří výraznou průběžnou lomovou rovinu rozdělující celý kus ani zjevně nezasahuje hlavní biologické struktury způsobem, který by zásadně snižoval jejich čitelnost, takže celková soudržnost exempláře působí zachovaně, avšak členité okraje a tenčí partie je vhodné chránit před nárazem, tlakem a prudkými změnami teploty, které by mohly stávající mikrotrhliny dále rozšiřovat, a při běžném šetrném uložení proto nepředstavují znak, který by sám o sobě zpochybňoval stabilitu tohoto kusu.

Halo efekt

Halo efekt je přítomen v několika lokálních zónách, kde se kolem tmavších organických částic, dutin nebo rozhraní objevuje opticky odlišný lem či světelně zvýrazněná oblast, přičemž tento jev není rozložen souvisle po celém kusu, ale váže se na konkrétní vnitřní struktury a jejich kontakt s okolní pryskyřicí, takže jednotlivá hala přispívají k prostorové čitelnosti a zvýrazňují rozdíly mezi hustšími inkluzemi a čistší hmotou, aniž by bylo vhodné jejich vznik automaticky spojovat s jediným mechanismem, protože na výsledném vzhledu se může podílet více optických rozhraní, a jejich výskyt proto doplňuje, nikoli nahrazuje, základní morfologické hodnocení jednotlivých inkluzí a dutin v pryskyřici.

Stav povrchu

Povrch exempláře je záměrně zpracován pouze částečně, aby zůstala zachována výrazná přírodní krusta a původní tvar kusu, přičemž na hraně i v některých plošných partiích bylo leštění ukončeno dříve z důvodu rizika zbytečného úbytku materiálu, takže zde zůstávají drobné nerovnosti a přechody mezi otevřenou pryskyřicí a původním povrchem, zatímco na leštěných plochách se mohou vyskytovat jemné mikroškrábance vzniklé ručním opracováním, které nebrání základní čitelnosti vnitřního obsahu a odpovídají šetrnému způsobu úpravy zaměřenému na zachování maximálního objemu exempláře, a tento přístup současně ponechává dostatek původní krusty pro dokumentaci přirozeného vzhledu a povrchové historie kusu.

UV reakce

Při průsvitu směrem od pozorovatele
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele se na povrchu jantaru vytváří výrazné světle modré až azurově modré zabarvení, nejsilnější na pravé a střední části otevřené plochy, kde místy přechází do velmi světlé modrobílé, zatímco horní okraj a část levé strany zůstávají žluté, oranžové až hnědooranžové, přičemž modré světlo zvýrazňuje nerovnosti povrchu a vytváří jasnější okrajové odlesky, kdežto tmavší hnědé partie zůstávají barevně utlumené, takže povrchová reakce působí nestejnoměrně a vytváří ostrý kontrast mezi studeně modrými fluorescenčními oblastmi a teplejšími žlutooranžovými až hnědými okraji.

Při průsvitu směrem k pozorovateli
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele se vnitřek jantaru zobrazuje převážně v jasně žlutých až žlutozelených tónech, ve střední a pravé části místy přecházejících do světle zelené, zatímco okrajové zóny zůstávají oranžové až hnědooranžové a tmavší vnitřní útvary se proti světlému průsvitu rýsují jako hnědé až téměř černé siluety, přičemž nejjasnější oblast leží při pravém okraji blízko zdroje světla a směrem doleva intenzita postupně slábne, což odhaluje několik rozdílně světlých vnitřních pásem a vytváří zřetelný dojem hloubky bez jednotného barevného vyplnění celého objemu.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley.