Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-22

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu

Exemplář má protáhlý, nízký a nepravidelně klínovitý tvar, který se od širšího zaobleného zakončení postupně zužuje k užší, mírně vyvýšené a členité koncové části, přičemž obvod zůstává přirozeně nerovný, místy laločnatý a doplněný drobnými výstupky, prohlubněmi a otevřenými okrajovými dutinami, jedna rozsáhlejší plocha je vybroušená a umožňuje pohled do vnitřní pryskyřice, zatímco podél značné části okrajů zůstává zachována silná tmavá přírodní krusta, celek proto nepůsobí jako pravidelný šperkový výbrus, ale jako citlivě otevřený přírodní fragment se zachovanou původní modelací, výrazným bočním profilem a dobře rozpoznatelnou individuální siluetou ze všech stran.

Původ

Jantar pochází z oblasti Hukawng v Kachinském státě na severu Myanmaru, která je světově významným nalezištěm křídového barmského jantaru známého také pod označením burmit, místní ložiska uchovávají fosilní pryskyřici vzniklou v prostředí dávných tropických lesů a vyznačují se mimořádně bohatým souborem biologických, rostlinných a sedimentárních inkluzí, pro tuto oblast je charakteristická široká barevná škála od medově žlutých tónů přes oranžové a červenohnědé odstíny až po tmavé krustové partie, přičemž exempláře se zachovaným přírodním povrchem dokumentují původní podobu materiálu před opracováním a představují názorný doklad geologického a paleontologického charakteru jantaru z oblasti Hukawng.

Stáří

Stáří jantaru je stanoveno v rozmezí 99,3–98,5 Ma, které odpovídá ranému cenomanu střední křídy a vztahuje se k fosilním pryskyřicím pocházejícím z Kachinského státu v severním Myanmaru, toto časové zařazení vychází z geologického datování sedimentární a vulkanoklastické matrice spojené s výskytem burmitu a představuje odborně uznávaný rámec pro celý ložiskový soubor, nikoli samostatné měření konkrétního exempláře, uvedený jantar tedy vznikal v období výrazného rozvoje křídových lesních ekosystémů, jejichž biologický a sedimentární obsah mohl být zachycen vytékající pryskyřicí a následně uchován během dlouhodobé fosilizace, pohřbení a geologických přeměn ložiska v daném regionu.

Podlokalita

Celkový charakter pryskyřice, zbarvení materiálu, vnitřní struktura, optické vlastnosti i charakter zachovaných biologických inkluzí velmi dobře odpovídají burmitskému jantaru pocházejícímu z lokality Noije Bum v oblasti Hukawng Basin. Noije Bum patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zdokumentované zdroje křídového jantaru v Kachinském státě a dlouhodobě představuje referenční naleziště pro velkou část sběratelského i vědeckého materiálu. Pozorované znaky nevykazují odchylky, které by naznačovaly jinou hlavní provenienci v rámci Myanmaru. Přesná těžební jáma, šachta, sloj ani konkrétní místo těžby, z něhož byl tento kus získán, však nejsou známy ani doloženy dostupnou dokumentací, a proto zůstávají blíže neurčeny.

Rozměry

Rozměry jantaru jsou 32,69 × 11,50 × 9,41 mm a zachycují jeho největší délku, šířku a tloušťku v přirozeně nepravidelných směrech, protože exemplář nemá geometricky pravidelný výbrus a jeho obvod tvoří zaoblené přechody, členité výstupky, mělké prohlubně, zachovaná krusta a otevřené okrajové dutiny, naměřené hodnoty proto vymezují celkový prostor, který kus zaujímá, a současně umožňují jeho spolehlivé odlišení od jiných exemplářů, přičemž protáhlý poměr jednotlivých os potvrzuje nízký klínovitý charakter, širší zaoblenou část a postupné zúžení směrem k členitému zakončení, jak je patrné také na celkové fotografické dokumentaci z různých úhlů.

Hmotnost

Hmotnost jantaru činí 2,11 g a zahrnuje celý dochovaný exemplář společně s průhlednější vnitřní pryskyřicí, rozsáhlou tmavou přírodní krustou, organickým detritem, sedimentárními výplněmi a všemi zachovanými biogenními dutinami, tento údaj odpovídá menšímu, avšak poměrně kompaktnímu kusu s výrazným rozdílem mezi širší základní částí a užším členitým zakončením, hmotnost je důležitým identifikačním znakem při porovnání s rozměry a obrazovou dokumentací, současně však sama neurčuje kvalitu, vzácnost ani paleontologický význam, protože ty vycházejí především ze zachovalosti pryskyřice, charakteru krusty, čitelnosti jednotlivých struktur a odborně potvrzeného obsahu uvnitř kusu při následném makroskopickém zkoumání.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice

Pryskyřice má výrazně proměnlivou barevnou skladbu, v níž se medově žluté a zlatooranžové oblasti propojují s koňakovými, červenohnědými, mahagonovými a místy téměř černými partiemi, světlejší vnitřní hmota vytváří otevřené pozorovací plochy, zatímco tmavší zóny navazují na silnou přírodní krustu zachovanou podél nepravidelného obvodu, přechody mezi jednotlivými odstíny jsou pozvolné i ostře ohraničené podle místní tloušťky materiálu a přítomnosti tmavých výplní, částečné leštění odhaluje vnitřní stavbu pryskyřice, ale ponechává dostatečný podíl původního povrchu, takže exemplář zachovává přirozený kontrast mezi odkrytou hmotou a neupravenými krustovými částmi v celém dochovaném tvaru tohoto jantaru.

Čirost pryskyřice

Čirost pryskyřice se v jednotlivých částech exempláře výrazně mění, největší průhlednosti dosahují světle žluté až zlatooranžové střední zóny, v nichž lze sledovat jemné vnitřní struktury a rozptýlené mikročástice, koňakové a červenohnědé přechody jsou převážně průsvitné a průchod světla v nich postupně slábne, zatímco tmavá okrajová krusta a kompaktní výplně zůstávají neprůhledné, výsledkem je přirozeně členěná optická stavba bez jednotné čirosti v celém objemu, přičemž nejlépe čitelné oblasti leží uvnitř otevřené leštěné plochy a méně průhledné části sledují nepravidelný obvod a silnější vrstvy materiálu při pohledu z různých stran dokumentovaného exempláře.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice

Proudnice jsou v pryskyřici patrné jako jemné protáhlé pásy, mírně zvlněná rozhraní a postupné barevné přechody orientované převážně podél delší osy kusu, jejich průběh je nejlépe čitelný ve světlejších částech otevřené plochy, kde se střídají klidnější průhledné vrstvy s tmavšími liniemi a rozptýlenými mikročásticemi, směrem k přírodní krustě se proudová kresba zahušťuje, místy mění směr a částečně zaniká pod tmavými výplněmi, celková struktura odpovídá postupnému ukládání více proudů pryskyřice, které během tuhnutí vytvořily nepravidelné vrstvení bez výrazného spirálového nebo prudce vířivého uspořádání v rámci celého pozorovatelného vnitřního prostoru tohoto exempláře.

Debris / mikročástice

Debris a mikročástice jsou přítomny jako rozptýlené hnědé až tmavohnědé body, krátké úlomky, drobná nepravidelná zrna a místní kompaktnější shluky uložené ve světlejší pryskyřici i při rozhraní s přírodní krustou, jejich hustota není rovnoměrná, protože čistší střední plochy přecházejí do částicově bohatších okrajových zón a výplní dutin, některé mikročástice sledují směr vnitřního vrstvení, zatímco jiné zůstávají soustředěné v nepravidelných kapsovitých oblastech, tato položka zachycuje pouze nerozlišenou částicovou složku pryskyřice a nezahrnuje samostatné morfologicky rozlišitelné inkluze, které jsou popisovány odděleně podle vlastní stavby v dalších částech celého tohoto technického listu jantaru.

Minerální / sedimentární složky

Sedimentární složky jsou přítomny jako tmavé jemnozrnné až kompaktní výplně okrajových dutin, prohlubní a prostor bezprostředně navazujících na silnou přírodní krustu, jejich barva přechází od hnědé přes červenohnědou až k téměř černé a místy ostře vymezuje tvar vyplněného prostoru vůči světlejší pryskyřici, výplně vykazují rozdílnou hustotu a zrnitost, avšak jednotlivé minerální druhy nelze z dostupné obrazové dokumentace spolehlivě rozlišit, přesné minerální složení je proto vedeno jako Neurčeno, zatímco přítomnost sedimentu, jeho poloha a vztah k přírodnímu povrchu jsou dobře pozorovatelné a tvoří přirozenou součást jeho zachovaného přírodního okraje a vnitřních dutin exempláře.

Plynové bubliny / kapsle

Plynové bubliny a uzavřené plynové kapsle jsou v tomto exempláři nepřítomné, protože uvnitř průhledných a průsvitných částí nebyly rozpoznány pravidelně ohraničené kulovité, oválné nebo čočkovité prostory s hladkou stěnou a opticky odlišným plynným obsahem, tmavé oblé a kapkovité útvary pozorované při okrajích náležejí k vyplněným dutinám, krustovým prohlubním nebo nepravidelným sedimentárním strukturám, nikoli k uzavřeným bublinám v pryskyřici, drobné světlé body zároveň nevytvářejí souvislé duté útvary a zůstávají součástí povrchových odlesků nebo nerozlišených mikročástic, proto se plynové struktury v technickém listu tohoto jantaru správně uvádějí jako nepřítomné v celém exempláři.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)

Pohyblivé libely neboli tekutinové kapsle jsou v tomto jantaru nepřítomné, protože žádná z pozorovaných dutin neobsahuje volně pohyblivou kapalinu, měnící se vnitřní hladinu, posunující se bublinu ani samostatnou částici reagující na změnu polohy exempláře, všechny čitelné dutiny a tmavé kapsovité útvary mají stálý tvar a jejich obsah zůstává bez viditelného přesunu, přičemž převážně souvisejí s přírodní krustou a sedimentárními výplněmi, v průhlednějších částech nebyla zjištěna ani drobná uzavřená kapsle vykazující hydraulickou nebo viskózní aktivitu, proto tento kus neobsahuje potvrzenou pohyblivou libelu a položka se uvádí jako nepřítomná v tomto exempláři.

Biologický obsah

Hmyz

1 - Hmyz je v tomto exempláři nepřítomen, protože v průhledných, průsvitných ani tmavších částech pryskyřice nebylo rozpoznáno celé tělo, oddělené křídlo, končetina, larva, exuvie, skelet ani jiný fragment s jednoznačnou členovcovou stavbou, drobné tmavé útvary a vláknité mikrostruktury nevykazují soubor anatomických znaků potřebný pro jejich zařazení mezi hmyzí inkluze, proto nejsou v technickém listu popisovány jako živočišné pozůstatky, nepřítomnost hmyzu však nesnižuje odborný charakter kusu, jehož paleontologická výpověď spočívá především v zachované přírodní krustě, sedimentárních výplních, nerozlišených mikročásticích a výrazných biogenních dutinách dokumentujících odlišný způsob kontaktu pryskyřice s tehdejším okolním prostředím.

Rostlinné inkluze

1 - První rostlinnou inkluzi tvoří samostatný zvlněný vláknitý fragment uložený ve světlejší pryskyřici při rozhraní s tmavou krustovou oblastí, jeho tělo je tenké, nepravidelně stočené a místy zploštělé do úzkého pásku s jemně roztřepenými okraji, hnědé až tmavohnědé zbarvení zvýrazňuje jednotlivá vlákna a umožňuje odlišit fragment od okolního sedimentu i amorfních mikročástic, zachována je pouze oddělená část bez návaznosti na celý rostlinný orgán, proto nelze určit původní polohu ani funkci této struktury, botanické zařazení je Neurčeno, avšak vláknitá stavba, přirozené zakřivení a ohraničení potvrzují její rostlinný charakter v zachované přírodní pryskyřici tohoto exempláře.

2 - Druhou rostlinnou inkluzi představuje samostatný drobný nepravidelný fragment vegetace zachovaný uvnitř průsvitné až červenohnědé části pryskyřice, útvar má protáhlý, místy zalomený obrys, nestejně široké tělo a jemnou vnitřní lineární kresbu, která jej odlišuje od okolních zrnitých výplní a beztvarého debris, okraje jsou částečně porušené a přecházejí do tenkých výběžků, zatímco střed zůstává kompaktnější a tmavěji zbarvený, fragment neobsahuje spolehlivě rozpoznatelnou žilnatinu, pokožku, rozmnožovací strukturu ani spojení s větší částí rostliny, proto je přesný typ rostlinného orgánu a jeho botanické zařazení vedeno jako Neurčeno v rámci předložené makroskopické obrazové dokumentace kusu.

Houby

Houby jsou v tomto exempláři nepřítomné, protože v průhledných, průsvitných ani tmavých částech pryskyřice nebyla rozpoznána souvislá síť hyf, pravidelné větvení mycelia, zřetelná septa, plodnice, výtrusné útvary ani jiná morfologie umožňující bezpečné zařazení mezi houbové inkluze, jednotlivé vláknité mikrostruktury a tmavé nepravidelné linie nemají dostatek navazujících znaků a náležejí k nerozlišeným mikročásticím, sedimentárním výplním nebo jiným strukturám zachovaným v pryskyřici, proto nejsou označovány jako houby, nepřítomnost potvrzeného houbového materiálu zároveň ponechává hlavní biologickou výpověď kusu soustředěnou na rostlinné fragmenty a výrazné ichnofosilní dutiny při přírodní krustě v rámci celého exempláře.

Ichnofosilie (domichnia)

Ichnofosilie typu domichnia jsou v exempláři přítomny jako soubor oválných, kapkovitých až kyjovitých dutin vytvořených v již zpevněném povrchu pryskyřice, některé zůstávají zachované v celém profilu, jiné jsou částečně otevřené leštěnou plochou nebo vyplněné tmavým jemnozrnným sedimentem, jejich tvar, poloha při silné přírodní krustě a vzájemné uspořádání odpovídají obytným vrtbám, jejichž původcem byli pravděpodobně Pholadidae, označovaní jako piddock, tyto struktury dokumentují následný pobyt zpevněné pryskyřice ve vodním deltovém prostředí s mořským vlivem, kde docházelo ke kontaktu sladké a slané vody, ukládání sedimentu a působení organismů přizpůsobených životu v pevném přírodním podkladu.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Vodní / deltově-pobřežní prostředí

Indicie vodního prostředí jsou v tomto exempláři zřetelné především v podobě souboru biogenních dutin typu domichnia, které vznikly v již částečně zpevněném povrchu pryskyřice a dnes lemují zachovanou přírodní krustu, jejich oválné, kapkovité až kyjovité profily, tmavé sedimentární výplně a soustředění při původním povrchu odpovídají následnému kontaktu jantaru s vodním prostředím, v němž mohlo docházet k osídlení pevného podkladu, zanášení otevřených prostor jemným sedimentem a postupnému překrývání dalších částí materiálu, vodní působení tak dokládá společná poloha dutin, výplní a krusty, nikoli pouze barva nebo čirost pryskyřice v rámci celého exempláře.

Čitelnost biologického obsahu

Čitelnost biologického obsahu je v exempláři rozdílná podle polohy jednotlivých struktur, nejlépe jsou patrné dvě samostatné rostlinné inkluze uložené ve světlejších částech pryskyřice a výrazné ichnofosilní dutiny při tmavé přírodní krustě, zatímco drobnější mikročástice a části překryté sedimentem vyžadují makroskopické pozorování a vhodný směr světla, hmyz ani houby nejsou přítomny, takže biologická výpověď kusu stojí především na rostlinných fragmentech a stopách činnosti organismů v již zpevněném povrchu pryskyřice, kontrast mezi světlým vnitřním oknem a tmavým obvodem umožňuje sledovat tyto prvky v jejich původním prostorovém vztahu při odborném makroskopickém zkoumání kusu.

1 - Hmyz

Hmyz je v tomto exempláři nepřítomný, proto zde není možné hodnotit čitelnost celého těla, křídel, končetin, larev, exuvií ani jednotlivých tělních fragmentů, žádná z tmavých nebo vláknitých struktur nevykazuje soubor anatomických znaků, který by umožňoval její spolehlivé zařazení mezi hmyzí inkluze, průhlednější části pryskyřice byly zkontrolovány bez nálezu členovcového těla a útvary při krustě odpovídají především sedimentárním výplním, biogenním dutinám a nerozlišeným mikročásticím, nepřítomnost hmyzu nemění odborné zaměření kusu, protože jeho biologickou hodnotu vytvářejí jiné doložené struktury, zejména rostlinné fragmenty a ichnofosilie zachované při původním povrchu v jeho současném stavu.

2 - Rostliny

Rostlinný obsah je čitelný ve dvou samostatných fragmentech, z nichž první má zvlněnou vláknitou stavbu, úzký páskovitý tvar a jemně roztřepené okraje, zatímco druhý je menší, protáhlý, nepravidelně zalomený a uvnitř vykazuje jemnou lineární kresbu, oba objekty jsou barevně odlišitelné od okolní pryskyřice a beztvarého sedimentu, jejich okrajové části jsou však neúplné a nenavazují na celý rostlinný orgán, proto nelze stanovit přesné botanické zařazení ani původní funkci, při makroskopickém pozorování zůstává dobře patrná jejich samostatnost, rozdílná morfologie a poloha v průsvitnějších částech jantaru poblíž tmavších krustových oblastí v celém exempláři.

3 - Proudnice / struktura

Proudnice a vnitřní struktura jsou nejlépe čitelné ve světlejších středních částech, kde se projevují jako protáhlé pásy, mírně zvlněná rozhraní, pozvolné barevné přechody a místní uspořádání jemných mikročástic podél delší osy exempláře, směrem k tmavé krustě se kresba zahušťuje, místy mění směr a částečně zaniká pod sedimentárními výplněmi nebo neprůhlednými okrajovými oblastmi, proudová stavba nepůsobí prudce vířivě, ale odpovídá klidnějšímu postupnému ukládání několika vrstev pryskyřice, čitelnost proto závisí na tloušťce materiálu, zbarvení a poloze pozorované části vůči otevřené leštěné ploše a na množství tmavých částic v daném úseku pozorované pryskyřice.

4 - Průsvitnost / hloubka

Průsvitnost a optická hloubka se v exempláři přirozeně mění od průhledných medově žlutých středních ploch přes průsvitné zlatooranžové, koňakové a červenohnědé přechody až po neprůhlednou tmavou krustu a kompaktní sedimentární výplně, světlejší okno umožňuje pohled do několika vnitřních úrovní, v nichž se překrývají proudnice, mikročástice, rostlinné fragmenty a okraje biogenních dutin, tmavší obvod vytváří optický rám a zesiluje prostorový dojem vnitřního obsahu, hloubka proto nevychází z jednotné čirosti celého kusu, ale z kontrastu rozdílně průsvitných vrstev a jejich postupného přechodu k zachovanému přírodnímu povrchu v rámci celého dochovaného tvaru exempláře.

5 - Čistota materiálu

Čistota materiálu je přirozeně nestejnorodá, protože světlejší střední části obsahují klidnější průhledné plochy s rozptýlenými jemnými mikročásticemi, zatímco směrem k přírodní krustě narůstá množství tmavého debris, sedimentárních výplní, nepravidelných dutin a kompaktnějších hnědých až téměř černých oblastí, exemplář proto nepředstavuje dokonale čistý šperkový materiál, ale strukturálně bohatý paleontologický kus, v němž jsou částice a výplně součástí původní výpovědi, čistší okno poskytuje dostatečný přístup k vnitřním detailům a tmavší obvod současně zachovává informace o povrchu, následném ukládání a kontaktu jantaru s okolním sedimentem při zachování dobré čitelnosti světlejší centrální zóny jantaru.

6 - Kompozice

Kompozice exempláře je založena na protáhlém klínovitém tvaru, světlejším průsvitném středu a výrazném tmavém lemování vytvořeném silnou přírodní krustou, sedimentárními výplněmi a souborem biogenních dutin, širší zaoblená část působí jako optická základna, zatímco užší členité zakončení uzavírá postupně se zužující siluetu, rostlinné fragmenty a mikročástice jsou rozloženy uvnitř světlejších polí a nepřekrývají hlavní obrys kusu, barevné přechody od medově žluté přes zlatooranžovou a koňakovou až k mahagonově hnědé propojují jednotlivé části do soudržného celku, jehož kompozice zůstává čitelná při pohledu z více stran a v různém směru běžného dopadajícího světla.

7 - Celkový vizuální efekt

Celkový vizuální efekt vytváří výrazný kontrast mezi světlejší průsvitnou pryskyřicí a tmavou červenohnědou až téměř černou přírodní krustou, která nepravidelně rámuje protáhlý tvar a zvýrazňuje biogenní dutiny, sedimentární výplně i vnitřní vrstvení, medově žluté a zlatooranžové plochy dodávají středu optickou hloubku, zatímco členité okraje zachovávají surovější geologický charakter materiálu, rostlinné fragmenty zůstávají drobnými, ale rozlišitelnými součástmi scény, celek nepůsobí jako uniformně vybroušený šperk, nýbrž jako přírodní dokument s odkrytou vnitřní stavbou, silnou krustou a dobře viditelnými stopami prostředí, kterým jantar během svého vývoje prošel při klidném makroskopickém pozorování exempláře zblízka.

Praskliny

Praskliny jsou v exempláři přítomné jako jemné vnitřní linie, drobné planární struktury a místní okrajová narušení navazující na nepravidelnou přírodní krustu a otevřené dutiny, jejich průběh není souvislý přes celý kus a nevytváří rozsáhlou síť oddělující jednotlivé části materiálu, některé tenké linie mohou být při běžném pohledu zvýrazněny vnitřním vrstvením, lomem světla nebo stopami po opracování, hlavní hmota jantaru však zůstává celistvá a tvarově stabilní, zvýšenou pozornost vyžadují především tenčí okrajové výběžky a místa kolem otevřených dutin, kde je přirozený profil mechanicky citlivější než kompaktní střední část ve středu exempláře.

Halo efekt

Neurčeno, přítomnost halo efektu nelze z dostupných fotografií spolehlivě potvrdit ani vyloučit, protože jeho posouzení vyžaduje přímé pozorování jantaru při řízeném bodovém osvětlení, změnách směru dopadajícího světla a postupném natáčení exempláře vůči pozorovateli, barevné lemy zachycené na běžných nebo podsvícených snímcích mohou vznikat průchodem světla různě silnými vrstvami, odrazem na leštěné ploše, kontrastem tmavé krusty nebo nastavením fotoaparátu, proto nejsou samy o sobě důkazem skutečného hala, položka zůstává otevřena do provedení samostatného optického pozorování, které odliší stabilní jev v materiálu od fotografického efektu při skutečném pohybu světla po povrchu jantaru.

Stav povrchu

Stav povrchu odpovídá částečně leštěnému přírodnímu exempláři, jehož hrany zůstávají místy nedoleštěné, aby další opracování nezpůsobilo zbytečný úbytek materiálu, ztenčení členitých výběžků nebo otevření dutin při zachované krustě, rovněž v ploše jsou ponechána lokální nedoleštěná místa tam, kde by úplné srovnání vyžadovalo odstranění větší vrstvy pryskyřice a mohlo změnit původní profil kusu, na leštěných částech jsou patrné drobné směrové mikroškrábance vzniklé během broušení a leštění, tyto stopy jsou povrchové, nenarušují celistvost exempláře a zůstávají součástí šetrného způsobu zpracování, který upřednostnil zachování hmoty a přírodních struktur v jeho současné dokumentované podobě.

UV reakce

Při průsvitu směrem od pozorovatele

Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele, se odkrytá plocha jantaru zobrazuje převážně jako velmi jasná azurová až tyrkysová fluorescenční zóna, jejíž nejintenzivnější část přechází do světle modrozeleného a místy téměř bělavě modrého jasu, směrem k hornímu zakončení a podél tmavých okrajů reakce rychle slábne do temně modré, modrofialové a téměř černé, na pravém boku se objevuje menší tlumená tyrkysová plocha, zatímco spodní rozšířená část zůstává silně zářivá, barevná reakce je soustředěna na povrch obrácený ke zdroji a nevytváří rovnoměrný lem po celém obvodu.

Při průsvitu směrem k pozorovateli

Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele, se vnitřní plocha rozsvěcuje převážně žlutozelenou až limetkově zelenou barvou, nejjasnější střední pás přechází do světlé zelenožluté a místy téměř bělavě žluté, při levém a horním okraji zůstávají nepravidelné tmavě hnědé, červenohnědé až téměř černé siluety, na pravém osvětleném boku se objevuje úzký velmi jasný bělavě modrý až tyrkysový lem, spodní část je žlutavě zelená a směrem k okrajům tmavne, rozdíly mezi světlým středem a tmavým obvodem vytvářejí zřetelnou vnitřní hloubku a nepravidelné vrstevnaté přechody.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley.