Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-18

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu
Tento exemplář představuje přírodní křídový jantar typu burmit, jehož nepravidelný tvar byl ponechán blízký původní podobě a pouze část povrchu byla upravena tak, aby bylo možné nahlédnout do průhledného žlutohnědého až červenohnědého nitra, zatímco výrazné plochy tmavé krusty dokumentují vnější povrch kamene vytvořený během dlouhého uložení v hornině; uvnitř jsou pozorovatelné zakřivené proudnice, barevně odlišené vrstvy pryskyřice, organické částice, fragmenty vegetace, sedimentární příměsi a dutiny vzniklé biologickou činností, takže kus spojuje zachovaný přírodní povrch s otevřeným pozorovacím oknem, které zpřístupňuje jeho vnitřní stavbu i jednotlivé fosilní struktury při běžném světle, v protisvětle i při zvětšení.

Původ
Jantar pochází z Myanmaru, z Kachinského státu a širší oblasti Hukawng Basin, kde se burmit získává ze sedimentárních vrstev vzniklých v blízkosti dávných křídových lesů; pryskyřice vytékala ze stromů, postupně tuhla, zachycovala drobný organický materiál a po přemístění do vlhkého až vodního prostředí mohla být osídlena organismy schopnými vytvářet dutiny ve zpevněném povrchu, následně byla překryta sedimentem, dlouhodobě chráněna před úplným rozkladem a přeměněna v jantar, jehož charakteristickými znaky jsou pevná tmavá krusta, výrazné barevné vrstvení, dobrý průsvit v čistších partiích a bohatý soubor biologických i sedimentárních stop typických pro tento světově významný zdroj křídového jantaru.

Stáří
Stáří jantaru činí 99,3–98,5 milionu let a odpovídá hlavnímu burmitovému horizontu oblasti Hukawng Basin na přechodu nejpozdnějšího albu a nejranějšího cenomanu, tedy období střední křídy, kdy území dnešního severního Myanmaru pokrývaly teplé a biologicky rozmanité lesy v blízkosti vodního prostředí; pryskyřice tehdejších stromů uchovávala části vegetace, půdní a sedimentární částice i stopy organismů, které by se v běžných horninách zpravidla nezachovaly, a proto tento jantar představuje přímý přírodní záznam dávného ekosystému, jehož stáří výrazně přesahuje vznik současných rostlinných a živočišných společenstev a přináší podrobný pohled na prostředí, které již dávno zaniklo.

Podlokalita

Celkový charakter pryskyřice, zbarvení materiálu, vnitřní struktura, optické vlastnosti i charakter zachovaných biologických inkluzí velmi dobře odpovídají burmitskému jantaru pocházejícímu z lokality Noije Bum v oblasti Hukawng Basin. Noije Bum patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zdokumentované zdroje křídového jantaru v Kachinském státě a dlouhodobě představuje referenční naleziště pro velkou část sběratelského i vědeckého materiálu. Pozorované znaky nevykazují odchylky, které by naznačovaly jinou hlavní provenienci v rámci Myanmaru. Přesná těžební jáma, šachta, sloj ani konkrétní místo těžby, z něhož byl tento kus získán, však nejsou známy ani doloženy dostupnou dokumentací, a proto zůstávají blíže neurčeny.

Rozměry
Rozměry exempláře jsou 19,93 × 18,75 × 9,57 mm a zachycují největší délku, šířku a tloušťku nepravidelného přírodního kusu, jehož zaoblený obrys, proměnlivý profil a zachované nerovnosti nebyly přebroušeny do jednotného šperkového tvaru; tento formát umožňuje pohodlné pozorování v ruce, lupou i pod mikroskopem, přičemž dostatečná tloušťka chrání vnitřní struktury a otevřená průhledná plocha zpřístupňuje tokové linie, fragmenty vegetace, sedimentární částice a biologicky vzniklé dutiny, zatímco tmavá krusta po obvodu zachovává původní vzhled materiálu, vytváří přirozený kontrast mezi neupraveným povrchem a průsvitným nitrem jantaru a usnadňuje sledování detailů z různých směrů osvětlení.

Hmotnost
Hmotnost exempláře je 1,76 g a zahrnuje celý jantar včetně zachované přírodní krusty, průhledných pryskyřičných partií, vnitřních dutin, sedimentárních výplní a organických fragmentů, které společně tvoří nedělitelný paleontologický celek; nízká hmotnost odpovídá kompaktnímu sběratelskému formátu vhodnému pro bezpečné uložení, prohlížení v ruce a detailní mikroskopické studium, přičemž význam kusu nespočívá pouze v množství samotné pryskyřice, ale především ve spojení dobře zachované krusty, barevného vrstvení, průsvitného pozorovacího okna a několika rozdílných přírodních struktur, které dokládají postupné tuhnutí, změny prostředí a následné fosilizační procesy zachované v malém, ale obsahově rozmanitém přírodním exempláři.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice
Pryskyřice tohoto jantaru má v běžném světle žlutohnědý až červenohnědý základ, který se při průchodu světla mění do medově žlutých, zlatožlutých, oranžových a hlubších červenohnědých odstínů, zatímco rozsáhlé plochy původní krusty zůstávají tmavě hnědé až téměř černé; uvnitř je patrné střídání čistších a tmavších vrstev, zakřivené proudění kolem organických a sedimentárních částic i místní barevné přechody vzniklé během opakovaného výronu a tuhnutí pryskyřice, takže materiál zachovává přirozenou stavbu burmitu a současně vytváří výrazný kontrast mezi průsvitným vnitřkem, fosilním obsahem a neupraveným povrchem a dovoluje sledovat postupný vývoj jednotlivých pryskyřičných vrstev.

Čirost pryskyřice
Čirost pryskyřice je proměnlivá podle tloušťky a vnitřního obsahu jednotlivých částí, přičemž otevřené žlutohnědé zóny jsou průhledné a umožňují pozorovat proudnice, drobné částice, rostlinné fragmenty i obrysy dutin, zatímco červenohnědé vrstvy s vyšší koncentrací debris působí poloprůhledně a silná tmavá krusta světlo nepropouští; při protisvětle se čistší okraje výrazně rozsvěcují, vnitřní vrstvení získává větší hloubku a tmavé výplně vytvářejí ostré siluety, takže čirost není v celém exempláři jednotná, ale přirozeně se mění v návaznosti na tok pryskyřice, sedimentární obsah a zachovaný povrch v různých směrech pozorování a při proměnlivém osvětlení.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice
Tekoucí struktura pryskyřice je dobře viditelná jako zakřivená červenohnědá pásma, jemné paralelní linie a barevně odlišená rozhraní, která procházejí průhlednějšími částmi kamene a místy obtékají tmavé shluky organického a sedimentárního materiálu; tyto struktury vznikaly při postupném vytékání, rozlévání a tuhnutí pryskyřice v několika navazujících vrstvách, přičemž změny rychlosti, směru a hustoty toku vytvořily vnitřní kresbu zachovanou až do současnosti, takže proudnice neplní pouze estetickou funkci, ale představují přímý záznam pohybu pryskyřice v době vzniku exempláře a pomáhají vysvětlit rozmístění jednotlivých inkluzí včetně jejich zachycení mezi postupně přibývajícími pryskyřičnými vrstvami uvnitř kamene.

Debris / mikročástice
Debris tvoří jemně rozptýlené tmavé částice, drobné nepravidelné shluky, organický detrit a úlomky vegetace, které jsou v pryskyřici rozmístěny nerovnoměrně a místy se soustřeďují podél proudnic, u rozhraní vrstev nebo v blízkosti větších dutin; tento materiál byl zachycen během vytékání a tuhnutí pryskyřice, případně se do otevřených prostor dostal při pozdějším kontaktu zpevněného povrchu se sedimentem, a proto vytváří různě husté zóny od téměř čistých průhledných partií po tmavé výplně, které dokumentují bezprostřední okolí pryskyřice, její kontakt s vegetací a následné uložení v sedimentárním prostředí a uchovávají drobné stopy tehdejšího přírodního okolí.

Minerální / sedimentární složky
Minerální a sedimentární složky jsou přítomny v podobě jemných zrn, tmavých nepravidelných agregátů a lokálních výplní dutin, které se barevně pohybují od hnědé přes tmavě hnědou až po téměř černou a vytvářejí výrazné přechody vůči průhledné pryskyřici; částice byly do systému přineseny při kontaktu ztuhlé pryskyřice s okolním sedimentem a uchovaly se zejména v prohlubních, štěrbinách a biologicky vzniklých dutinách, přičemž jejich přesné minerální složení je uvedeno jako Neurčeno, ale celková zrnitost, poloha a způsob nahromadění jednoznačně dokládají sedimentární fázi vývoje exempláře po původním výronu a zpevnění pryskyřice a pozdějším dlouhodobém uložení v okolní hornině.

Plynové bubliny / kapsle
V pryskyřici jsou přítomny drobné zaoblené plynové bubliny a uzavřené kapsle s hladkými obrysy, které se nacházejí převážně v průhlednějších partiích a zůstávají prostorově oddělené od větších oválných či kyjovitých dutin biologického původu; vznikly zachycením vzduchu nebo těkavých složek během vytékání a tuhnutí pryskyřice, jejich stěny se spolu s okolním materiálem zpevnily a uchovaly původní tvar, takže dnes slouží jako drobný záznam fyzikálních podmínek uvnitř pryskyřičného toku, zatímco v protisvětle vytvářejí jemné kruhové obrysy a místní změny lomu světla bez známek pohyblivého obsahu a doplňují obraz postupného tuhnutí jednotlivých vrstev materiálu.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)
Pohyblivé libely jsou nepřítomné, protože v žádné z uzavřených dutin nebyla zjištěna volně pohyblivá tekutina, oddělená kapalná a plynná fáze ani meniskus měnící polohu při naklánění kamene; pozorované drobné bubliny a kapsle zůstávají pevně uzavřené v pryskyřici, jejich obsah nevykazuje přesun a nesplňuje znaky tekutinové inkluze označované jako libela, proto se tento exemplář neřadí mezi jantary s pohyblivým vnitřním obsahem, ale zachovává pouze statické plynové dutiny a další pevné struktury, které vznikly během tuhnutí pryskyřice nebo při následném vývoji jejího povrchu a nejsou spojeny s žádným pozorovatelným pohybem kapaliny uvnitř.

Biologický obsah

Hmyz
1 - Hmyz je v tomto exempláři nepřítomen, protože v průhledných i poloprůhledných vrstvách pryskyřice není zachováno celé tělo, oddělená část těla, křídlo, končetina, larva, exuvie ani jiná struktura vykazující článkování, žilnatinu nebo pravidelnou stavbu typickou pro hmyzí původ; tmavé útvary viditelné uvnitř kamene tvoří organický detrit, fragmenty vegetace, sedimentární částice a výplně dutin, jejichž nepravidelné okraje a beztvaré uspořádání neodpovídají anatomii hmyzu, proto biologický obsah tohoto kusu nelze spojovat s hmyzí inkluzí a jeho paleontologický význam spočívá v jiných zachovaných organických a stopových strukturách vzniklých během odlišných fází vývoje a uložení jantaru.

Rostlinné inkluze

1 - V pryskyřici je zachován nepravidelný plochý fragment vegetace s tenkým průsvitným tělem, hnědavým až tmavě hnědým zbarvením a místy roztřepeným obvodem, který leží v blízkosti organického debris a sedimentárních částic uvnitř žlutohnědé pryskyřičné vrstvy; fragment byl do čerstvé pryskyřice zachycen při jejím pohybu po povrchu nebo v bezprostředním okolí stromu, následný tok jej částečně překryl a uzavřel mezi navazující vrstvy, takže se zachoval jako přímá rostlinná inkluze, avšak jeho botanické zařazení je Neurčeno, protože nejsou rozlišitelné znaky umožňující bezpečně určit konkrétní rostlinnou část nebo skupinu, přičemž jeho význam spočívá v zachování původního rostlinného materiálu přímo v pryskyřici.

2 - V pryskyřici je zachováno úzké protáhlé rostlinné vlákno s jemným vláknitým průběhem a hnědavým zbarvením, které prochází průsvitnou částí kamene v návaznosti na proudnice a drobné organické částice; jeho poloha ukazuje, že bylo unášeno pohybující se pryskyřicí, při zpomalování toku se orientovalo podél vznikající vrstvy a následně bylo překryto dalším výronem, čímž zůstalo uzavřeno uvnitř jantaru, zatímco jeho přesné zařazení k rostlinnému orgánu, tkáni nebo botanické skupině je Neurčeno, protože vlákno neobsahuje dostatečně zachovanou povrchovou strukturu, buněčné uspořádání ani další určovací znaky potřebné pro přesnější odborné zařazení v rámci původního křídového lesního prostředí.

Houby
Houby jsou v tomto exempláři nepřítomné, protože uvnitř pryskyřice nejsou zachovány větvené hyfy, přehrádkovaná vlákna, podhoubí, plodnice, výtrusné struktury ani souvislé povlaky odpovídající houbovému organismu; tmavé shluky a jemné vláknité útvary pozorovatelné v některých částech kamene náležejí organickému debris, rostlinným fragmentům a sedimentárním výplním, jejichž nepravidelný tvar a způsob uložení nevytvářejí stavbu typickou pro houby, proto biologický obsah kusu nezahrnuje houbovou inkluzi a jeho hlavní paleontologická hodnota spočívá v zachovaných rostlinných prvcích, organicko-minerálním materiálu a stopách biologické činnosti přítomných v dalších částech jantaru a společně utvářejících charakteristickou vnitřní scénu tohoto exempláře.

Ichnofosilie (domichnia)
Ichnofosilie typu domichnia jsou v exempláři přítomny jako oválné až kyjovité dutiny se zachovanými obvodovými stěnami a místy tmavou sedimentární výplní, které vznikly až po zpevnění pryskyřice, když její povrch ležel ve vodním prostředí a byl osídlen vrtavými organismy, pravděpodobně mlži čeledi Pholadidae označovanými jako piddock; tyto organismy si v tvrdé pryskyřici vytvářely obytné komůrky, nikoli tělesné inkluze zachycené v čerstvém výronu, jejich přítomnost proto dokládá přesun pryskyřice z lesního zdroje do deltového až pobřežního mořského prostředí, kde byly dutiny částečně zaplněny sedimentem a následně uchovány během fosilizace jantaru v okolní hornině.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Vodní / deltově-pobřežní prostředí

Vodní prostředí dokládají především oválné až kyjovité dutiny typu domichnia, které vznikaly na povrchu již zpevněné pryskyřice působením vrtavých organismů pravděpodobně náležejících k mlžům Pholadidae, dále tmavé sedimentární výplně, jemná zrna uložená v prohlubních a organicko-minerální materiál zachycený kolem dutin; soubor těchto znaků odpovídá situaci, kdy byla pryskyřice po odtoku z lesního prostředí přenesena do vodní oblasti ovlivněné deltou a pobřežím, kde se dostala do kontaktu s organismy a sedimentem, následně byla překryta dalšími usazeninami a uchována v horninovém prostředí až do fosilizace a společně vytvořila dochovaný paleontologický záznam vodního prostředí.

Čitelnost biologického obsahu
Biologický obsah je nejlépe čitelný v průhledných a poloprůhledných částech otevřeného pozorovacího okna, kde lze při běžném osvětlení, v protisvětle a při zvětšení rozlišit fragment vegetace, jemné rostlinné vlákno, organický detrit a obrysy biologicky vzniklých dutin, zatímco tmavá krusta, hustší sedimentární výplně a červenohnědé vrstvy místy zakrývají hlubší části kamene; biologická scéna proto není soustředěna do jediného čistého prostoru, ale prochází několika vrstvami pryskyřice, jejichž rozdílná čirost a barevnost umožňuje sledovat jednotlivé složky postupně z různých úhlů a odlišit skutečné inkluze od proudnic, prasklin a povrchových struktur bez jejich vzájemného zaměňování při odborném pozorování.

1 - Hmyz
Hmyz je v tomto exempláři nepřítomen, a proto biologická čitelnost nezahrnuje celé hmyzí tělo, křídlo, končetinu, larvu, exuvii ani oddělený anatomický fragment; tmavé siluety a drobné částice uvnitř pryskyřice náležejí rostlinnému materiálu, organickému debris, sedimentárním složkám a výplním dutin, protože nevykazují článkování, žilnatinu, pravidelné tělesné členění ani jiný znak hmyzí stavby, takže při prohlížení tohoto kusu je třeba soustředit pozornost na rostlinné inkluze, proudnice a ichnofosilie, které tvoří skutečný biologický a paleontologický obsah kamene a určují charakter jeho vnitřní přírodní scény přístupné při zvětšení a vhodném směru přímého dopadajícího světla.

2 - Rostliny
Rostlinný obsah je čitelný jako nepravidelný plochý fragment vegetace a jemné protáhlé vlákno uložené v průsvitné žlutohnědé pryskyřici, přičemž oba prvky mají hnědavé zbarvení a jejich obrysy jsou nejlépe patrné při zvětšení a průchodu světla kamenem; fragment vegetace je částečně obklopen organickým debris a sedimentárními částicemi, zatímco vlákno sleduje směr okolních proudnic, což ukazuje na zachycení a následné uspořádání rostlinného materiálu během pohybu pryskyřice, jejich botanické zařazení zůstává Neurčeno, avšak přírodní rostlinný původ a poloha uvnitř navazujících pryskyřičných vrstev jsou dobře rozlišitelné v rámci celkového dochovaného biologického obrazu tohoto exempláře.

3 - Proudnice / struktura
Proudnice a vnitřní struktura jsou dobře čitelné jako zakřivená červenohnědá pásma, jemné paralelní linie a přechody mezi světlejšími žlutohnědými a tmavšími vrstvami, které se při protisvětle výrazně oddělují a ukazují postupné směry toku; některé linie obtékají organické a sedimentární shluky, jiné navazují na okraje dutin nebo procházejí čistší pryskyřicí, takže vytvářejí prostorový záznam několika navazujících výronů, jejich zpomalování a tuhnutí, přičemž čitelnost těchto struktur pomáhá vysvětlit, proč jsou jednotlivé inkluze uloženy v rozdílných hloubkách, orientacích a barevných zónách uvnitř stejného kusu a v návaznosti na okolní výrazné tmavé sedimentární zóny.

4 - Průsvitnost / hloubka
Průsvitnost se v jednotlivých částech exempláře výrazně mění, protože čistší žlutohnědé okraje a otevřené pozorovací okno propouštějí světlo dobře, červenohnědé vrstvy s vyšším podílem mikročástic působí poloprůhledně a silná tmavá krusta zůstává neprůsvitná; při protisvětle se vnitřek otevírá do několika optických plánů, v nichž jsou přední fragmenty ostré, hlubší struktury měkčí a sedimentární výplně vytvářejí tmavé siluety, takže rozdílná hloubka jednotlivých inkluzí je patrná podle jejich ostrosti, barevné sytosti a vztahu k proudnicím, přičemž kámen nabízí odlišný obraz při změně směru osvětlení a úhlu pozorování včetně pohledu přes protilehlou stranu.

5 - Čistota materiálu
Čistota materiálu není rovnoměrná, protože vedle průhledných partií s dobrou optickou průchodností obsahuje jantar hustší zóny organického debris, jemné sedimentární částice, tmavé výplně dutin, rostlinné fragmenty a rozsáhlé plochy původní krusty; tyto složky nejsou povrchovým znečištěním, ale přirozenou součástí vzniku a následného uložení pryskyřice, proto čistší úseky slouží jako pozorovací okna do nitra a tmavší úseky uchovávají informace o kontaktu s vegetací, vodním prostředím a sedimentem, přičemž jejich vzájemné střídání vytváří charakteristickou vrstevnatost a umožňuje sledovat rozdílné fáze vývoje exempláře v jediném zachovaném kusu bez ztráty jejich původních prostorových vztahů.

6 - Kompozice
Kompozice exempláře je založena na kontrastu průhledné žlutohnědé pryskyřice, červenohnědých proudnic, tmavé přírodní krusty, organického debris, sedimentárních výplní a několika oválných až kyjovitých dutin, mezi nimiž jsou uloženy také rostlinný fragment a jemné vlákno; jednotlivé složky nejsou rozptýleny náhodně, ale navazují na vrstvení a směr toku pryskyřice, takže světlé okraje otevírají pohled do hloubky, tmavé zóny vytvářejí pevné obrazové body a zakřivené linie propojují přední i zadní plán, čímž vzniká ucelená přírodní scéna zachycující lesní původ pryskyřice i její pozdější kontakt s vodním sedimentárním prostředím v jednom prostorově propojeném celku.

7 - Celkový vizuální efekt
Celkový vizuální efekt vytváří spojení teplých žlutohnědých, zlatožlutých, oranžových a červenohnědých tónů s tmavě hnědou až téměř černou krustou, která rámuje průsvitné části a zvýrazňuje jejich vnitřní hloubku; při běžném světle působí kámen kompaktně a přírodně, v protisvětle se rozsvítí světlé okraje, vystoupí zakřivené proudnice a tmavé výplně získají výrazné siluety, zatímco při ultrafialovém osvětlení se povrch mění do azurově modrých, světle modrých a místy fialových odstínů, takže exemplář nabízí několik rozdílných pohledů na stejnou geologickou, biologickou a optickou stavbu a proměnlivou atmosféru podle zvoleného způsobu osvětlení a směru pozorování.

Praskliny
Praskliny jsou v exempláři přítomny jako místní povrchové trhlinky, okrajové štěpné linie a jedna výraznější lineární struktura procházející průhlednější částí pryskyřice, přičemž nejvíce se soustřeďují v blízkosti tmavé krusty, nerovných hran a přechodů mezi rozdílně zatíženými vrstvami; jejich vznik souvisí s dlouhodobým uložením, vysycháním, tlakem okolní horniny a pozdějším opracováním povrchu, avšak kus zůstává kompaktní, jednotlivé části se neoddělují a viditelné trhliny nenarušují základní čitelnost rostlinných inkluzí, proudnic ani domichniálních dutin, proto představují součást přirozeného stavu fosilní pryskyřice a její historie zachované během následného odkrytí a šetrného částečného ručního opracování.

Halo efekt
Halo efekt je přítomen v několika částech exempláře jako světlejší kruhové až oválné lemování kolem drobných dutin, částic a tmavších vnitřních struktur, které se nejvýrazněji ukazuje při průchodu světla pryskyřicí a místy pokračuje jako jemná barevná zóna v okolní vrstvě; vzniká změnou lomu světla na rozhraní pryskyřice, dutiny a její výplně, případně rozdílnou hustotou navazujících pryskyřičných vrstev, takže nejde o samostatný organismus ani další inkluzi, ale o optický jev zdůrazňující tvar, polohu a hloubku již přítomných struktur a rozšiřující jejich čitelnost při změně osvětlení a úhlu pozorování v prostoru kamene.

Stav povrchu
Povrch exempláře je upraven pouze částečně, protože na hraně i v části hlavní plochy bylo leštění ukončeno před úplným vyrovnáním, aby nedošlo k nežádoucímu úbytku materiálu, zeslabení kamene nebo otevření vnitřních dutin a prasklin; zachována byla rozsáhlá přírodní krusta, zatímco vyleštěná část vytváří pozorovací okno do průhledného nitra, na jehož ploše jsou patrné drobné mikroškrábance vzniklé během postupného broušení a leštění, přičemž nedoleštěné úseky nejsou opomenutím, ale vědomým způsobem zpracování, který chrání původní tvar, stabilitu, biologický obsah a přirozený charakter tohoto křídového jantaru bez zbytečného odstranění dalších původních částí materiálu.

UV reakce

Při průsvitu směrem od pozorovatele
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele, se na čelní ploše jantaru objevuje souvislé intenzivní tyrkysové až azurově modré zabarvení, které je ve střední a pravé části velmi světlé, místy téměř bělavě modré, zatímco dolní levá část přechází do sytější modré; po horním, levém a spodním okraji zůstávají nepravidelné tmavě hnědé až černé úseky krusty, uvnitř modré plochy jsou viditelné drobné tmavé čárky a body a na hladších místech se objevují malé jasné modrobílé odlesky, přičemž zbarvení pokrývá převážnou část odkrytého povrchu a směrem k tmavým okrajům se náhle zeslabuje.

Při průsvitu směrem k pozorovateli
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele, jsou nejsvětlejší okrajové a tenčí partie jasně citronově žluté až žlutozelené, uvnitř přecházejí do zlatožluté, medově žluté a tlumeně oranžovohnědé, zatímco střední spodní vrstva má světle červenohnědý až růžovohnědý odstín; tmavé vnitřní útvary, výplně a okrajové úseky vytvářejí hnědé, tmavě hnědé až černé siluety, mezi nimiž jsou patrné světlejší průsvitné vrstvy a svisle protažená bledě žlutá zóna, přičemž největší jas je soustředěn při levém, horním a pravém obvodu a směrem do středu se barvy prohlubují a tmavnou.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley.