Druhohorní jantar z Myanmaru BJ-20

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu
Barmský jantar zpracovaný do plochého leštěného tvaru představuje stabilní fragment fosilní pryskyřice s dobře čitelným vnitřním objemem, v němž jsou zachovány biologické inkluze drobného hmyzu a jemné fragmenty vegetačního materiálu, přičemž způsob opracování kamene ponechává přirozenou strukturu pryskyřice otevřenou pro pozorování a umožňuje sledovat přirozené rozložení organických částic, mikroskopických zrn sedimentu i vnitřních struktur polymerizované pryskyřice, která v průběhu geologického času prošla stabilizací a přeměnou na jantar, jenž dnes představuje autentický paleontologický záznam dávného lesního ekosystému, v němž pryskyřice zachytila drobné organismy a vegetační materiál v okamžiku jejich kontaktu s čerstvě vytékající pryskyřicí stromu.

Původ
Myanmar (Barma), severní část země v oblasti Sagaing Region, kde se v sedimentech křídového stáří nachází starší typ myanmarského jantaru vzniklý z pryskyřice pravěkých stromů rostoucích v tropických lesích severní části dnešní Myanmar, přičemž tato pryskyřice byla v minulosti postupně ukládána do sedimentů, kde prošla procesem polymerizace a fosilizace, čímž vznikl jantar schopný uchovávat drobné organismy, fragmenty vegetace i mikroskopické částice původního lesního prostředí, které dnes představují významný paleontologický zdroj informací o diverzitě organismů i ekologických vztazích křídových tropických ekosystémů této oblasti.

Stáří
110–100 mil. let, což odpovídá období rané až střední křídy, kdy v tropických lesích severního Myanmaru docházelo k intenzivní produkci pryskyřice stromů, která po vytečení na kůru nebo do prostoru lesní půdy zachytávala drobné organismy, pylová zrna i vegetační fragmenty, následně tuhla, byla překrývána sedimenty a postupnou diagenetickou přeměnou se změnila ve fosilní jantar, jenž dnes uchovává biologické i ekologické informace o tehdejších suchozemských společenstvech, jejichž pozůstatky jsou díky tomuto materiálu zachovány s mimořádnou věrností.

Podlokalita

Celkový charakter pryskyřice, zpravidla tmavší zbarvení materiálu, vnitřní struktura, optické vlastnosti i charakter zachovaných biologických inkluzí velmi dobře odpovídají myanmarskému jantaru pocházejícímu z lokality Pat-ta Bum v oblasti Hkamti, Sagaing Region. Pat-ta Bum patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zdokumentovaná naleziště staršího myanmarského jantaru a představuje referenční lokalitu pro materiál geologicky odlišný od klasického burmitu z Hukawng Basin. Pozorované znaky nevykazují odchylky, které by naznačovaly jinou hlavní provenienci v rámci Myanmaru. Přesná těžební jáma, šachta, sloj ani konkrétní místo těžby, z něhož byl tento kus získán, však nejsou známy ani doloženy dostupnou dokumentací, a proto zůstávají blíže neurčeny.

Rozměry
26,68 mm × 15,15 mm × 4,84 mm představují kompaktní plochý objem jantaru, jehož relativně malá tloušťka umožňuje dobrý průchod světla skrz celý materiál a tím i dobrou čitelnost vnitřních struktur pryskyřice a biologických inkluzí při pozorování v průsvitu, přičemž proporce kamene současně zachovávají dostatečnou stabilitu materiálu a umožňují pohodlné pozorování vnitřního prostoru pryskyřice bez výrazného optického zkreslení způsobeného přílišnou tloušťkou nebo nepravidelným lomem světla v objemu materiálu.

Hmotnost
1,32 g odpovídá drobnému, avšak plnohodnotnému kusu fosilní pryskyřice, jehož nízká hmotnost je typická pro menší fragmenty myanmarského jantaru vzniklé z menších výronů pryskyřice nebo z fragmentace větších pryskyřičných kapek, které si i při malém objemu zachovávají paleontologickou hodnotu díky přítomnosti biologických inkluzí a vegetačních fragmentů, jež poskytují přímé svědectví o organismech a prostředí křídových tropických lesů severního Myanmaru.

PRYSKYŘICE A STRUKTURA

Pryskyřice
Pryskyřičná hmota tohoto exempláře představuje fosilizovanou stromovou pryskyřici vzniklou postupnou polymerizací původního výronu pryskyřice, která v době svého vzniku vytékala z poraněného kmene nebo větve pravěkého stromu rostoucího v tropickém lese severního Myanmaru a při svém toku zachytila drobné částice prostředí včetně organických fragmentů vegetace a malého hmyzího organismu, přičemž samotná pryskyřice dnes tvoří stabilní transparentní hmotu s přirozenou kresbou, jemnou barevnou variabilitou a patrnou vnitřní strukturou, která umožňuje sledovat prostorové rozmístění inkluzí i drobných částic uzavřených v objemu fosilizované pryskyřice.

Čirost pryskyřice
Materiál vykazuje relativně dobrou průsvitnost, která umožňuje pozorovat vnitřní struktury jantaru i biologické inkluze při běžném průsvitu, přičemž průhlednost není absolutní, protože v objemu pryskyřice jsou rozptýleny jemné organické a sedimentární částice vytvářející přirozené zakalení, které je typické pro mnoho exemplářů myanmarského jantaru vzniklých v prostředí lesní půdy nebo v blízkosti vegetace, kde pryskyřice při svém toku zachytávala pyl, mikroskopické částice organického detritu i drobné fragmenty rostlinné hmoty.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice
Vnitřní struktura pryskyřice vykazuje jemné orientované linie a nepravidelné přechody v zabarvení materiálu, které jsou interpretovány jako pozůstatky původního toku pryskyřice během jejího vytékání a postupného tuhnutí, přičemž tyto struktury naznačují, že pryskyřice nebyla statická, ale pohybovala se po povrchu stromu nebo v prostoru lesní vegetace a postupně obalovala drobné částice prostředí, což se dnes projevuje jako mírně orientovaná kresba uvnitř jantaru.

Debris / mikročástice
V objemu pryskyřice jsou rozptýleny drobné tmavé a světlejší částice nepravidelných tvarů, které představují směs organických zbytků a mikroskopických fragmentů prostředí zachycených v okamžiku toku pryskyřice, přičemž tyto mikročástice jsou rozmístěny v různých částech kamene a vytvářejí jemnou strukturu připomínající přirozený detrit lesního prostředí, který byl společně s pryskyřicí transportován a následně uzavřen uvnitř fosilizovaného materiálu.

Minerální / sedimentární složky
Vedle organických fragmentů lze v pryskyřici pozorovat drobné světlé a tmavé částice, které svým charakterem připomínají jemný sediment nebo prachové částice prostředí, jež byly zachyceny během toku pryskyřice v prostoru lesní půdy nebo na povrchu vegetace, přičemž tyto mikroskopické fragmenty představují běžnou součást mnoha exemplářů myanmarského jantaru vzniklých v prostředí, kde pryskyřice přicházela do kontaktu s minerálním materiálem a organickým detritem.

Plynové bubliny / kapsle
V některých částech pryskyřice jsou patrné drobné kulovité nebo mírně deformované dutiny představující zachycené plynové bubliny, které vznikly během tuhnutí pryskyřice, když se v její viskózní hmotě uzavřely malé objemy vzduchu nebo plynů vznikajících při rozkladu organického materiálu, přičemž tyto dutiny dnes zůstávají stabilně uzavřeny v objemu jantaru a tvoří přirozenou součást jeho vnitřní struktury.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)
V pozorovaném exempláři nejsou z fotografických podkladů patrné žádné dutiny obsahující tekutinu nebo kapsle vykazující známky pohyblivého obsahu, a proto nelze přítomnost tekutinových kapslí potvrdit, protože všechny pozorované dutiny působí jako stabilní plynové bubliny bez viditelného kapalného obsahu.

BIOLOGICKÝ OBSAH

Hmyz

1- V prostoru pryskyřice je přítomen jeden drobný hmyzí organismus odpovídající skupině dvoukřídlých, jehož tělo je zachováno jako kompaktní silueta s patrným členěním hlavní tělesné osy, přičemž obrys hrudi, zadečku a končetin vytváří zřetelný organický útvar uložený uvnitř fosilizované pryskyřice, kde je jedinec stabilně uzavřen a představuje přirozený biologický záznam drobného člena křídového lesního ekosystému zachyceného v okamžiku kontaktu s čerstvou pryskyřicí stromu.

Rostlinné inkluze

1- V pryskyřici je přítomen podlouhlý fragment rostlinného materiálu tvořený vláknitou strukturou, která je uložena v prostoru jantaru jako samostatná organická inkluze a představuje pravděpodobně část vegetačního detritu zachyceného pryskyřicí během jejího toku po povrchu stromu nebo v prostoru lesní vegetace.

2- V prostoru pryskyřice jsou rozptýleny drobné částice organického materiálu nepravidelných tvarů, které vytvářejí jemnou strukturu odpovídající fragmentům rostlinné hmoty zachyceným v pryskyřici během jejího pohybu v prostředí lesního podrostu.

3- V pryskyřici jsou patrné velmi drobné body odpovídající mikroskopickým částicím organického materiálu, které jsou rovnoměrně rozptýleny v prostoru jantaru.

Houby

Znaky odpovídající fosilizovaným houbám nebyly rozpoznány, protože na dostupných fotografických podkladech nejsou patrné žádné struktury nesoucí diagnostické znaky hyf, spor, plodnic ani jiných houbových útvarů. Pozorované organické částice mají charakter běžného detritu, vegetačních zbytků a složek lesní půdy zachycených v pryskyřici během jejího tuhnutí. Přestože se v materiálu nacházejí drobné tmavé agregáty a organické fragmenty, jejich morfologie neumožňuje spolehlivé přiřazení k houbám. Z metodického hlediska je proto správné evidovat tento biologický prvek jako nerozpoznaný, protože současné podklady neposkytují dostatek znaků pro odborně obhajitelné potvrzení houbového původu.

Ichnofosilie (domichnia)

V tomto kusu nebyly rozpoznány žádné ichnofosilie typu domichnia ani jiné biologicky vytvořené dutiny vzniklé činností organismů před úplným vytvrzením pryskyřice. Pozorované struktury odpovídají přirozeným tokovým liniím, plynovým bublinám, organickému detritu, pylovým částicím a rostlinným fragmentům zachyceným během výronu a následného tuhnutí pryskyřice. V materiálu nejsou patrné pravidelné dutiny, chodbičky ani jiné útvary biologického původu. Charakter zachovaných inkluzí jednoznačně odpovídá prostředí hustého vlhkého tropického pralesa, kde pryskyřice vytékala po kmenech a větvích stromů, zachycovala pyl, rostlinné zbytky i drobný organický materiál a následně fosilizovala bez prokazatelného vlivu pobřežního, deltového ani jiného vodního prostředí.

STAV A OPTIKA

Indicie vodního / vlhkého prostředí
Rozmístění jemných organických částic, vláknitých fragmentů vegetace a drobných sedimentárních zrn v prostoru pryskyřice naznačuje prostředí s vyšší vlhkostí, kde čerstvě vytékající pryskyřice přicházela do kontaktu s povrchem lesní půdy, rozkládající se vegetací a mikroskopickými částicemi transportovanými vlhkým vzduchem nebo kapkami vody, přičemž tento soubor drobných organických a minerálních fragmentů vytváří obraz pryskyřice, která během svého toku zachycovala materiál typický pro vlhké tropické lesní prostředí a následně jej uzavřela v objemu postupně tuhnoucí hmoty.

Čitelnost biologického obsahu
Biologický obsah je v prostoru jantaru čitelný jako samostatný organický útvar uložený v průsvitném objemu pryskyřice, přičemž kontrast mezi tělem hmyzí inkluze a okolním materiálem umožňuje při vhodném osvětlení sledovat siluetu organismu i jeho základní morfologické členění, zatímco drobné částice detritu a vegetačních fragmentů vytvářejí přirozené pozadí, které místy čitelnost zjemňuje, avšak současně podtrhuje přirozený charakter prostředí, v němž byl organismus zachycen.

Praskliny
V materiálu jsou patrné jemné vnitřní linie odpovídající drobným strukturám vzniklým během dlouhodobého geologického vývoje jantaru, kdy pryskyřice postupně tuhla, byla vystavena tlaku sedimentů a v průběhu milionů let prošla stabilizačními procesy, které mohly vytvořit jemné vnitřní napěťové linie v objemu materiálu, přičemž tyto struktury nepůsobí jako rozsáhlé destrukční trhliny, ale spíše jako přirozené součásti staré fosilní pryskyřice.

Halo efekt
V prostoru kolem biologické inkluze není patrný výrazný světelný nebo barevný prstenec odpovídající optickému halo efektu, protože okolní pryskyřice vykazuje relativně homogenní zabarvení a optické vlastnosti, které nevedou k vytvoření výrazného světelného kontrastu mezi organismem a okolní hmotou, takže přechod mezi tělem organismu a okolním materiálem zůstává opticky plynulý.

Stav povrchu
Povrch jantaru působí jako opracovaný a vyhlazený, přičemž světlo dopadající na kámen vytváří rovnoměrný odraz, který naznačuje mechanické leštění materiálu a odstranění původní nerovné povrchové kůry, zatímco drobné nepravidelnosti odpovídají přirozenému charakteru fosilní pryskyřice a nejsou v rozporu s celkovou stabilitou a optickou kvalitou materiálu.

Při průsvitu směrem od pozorovatele
Při osvětlení jantaru ultrafialovým světlem v reflexním režimu, kdy zdroj světla drží pozorovatel a světlo dopadá na povrch pryskyřice z jeho strany, vykazuje materiál výraznou fluorescenční reakci projevující se širokým barevným spektrem od jemné mléčně bílé přes světle modravé tóny až po hlubší modrou s nádechem do fialova, přičemž na některých místech může přechod světla a přirozené barvy pryskyřice vytvářet i modrozelené nebo tyrkysové odstíny, zatímco biologické inkluze a organické fragmenty zůstávají vůči tomuto světlu tmavší a vytvářejí kontrastní siluety proti světle fluoreskujícímu povrchu pryskyřice.

Při průsvitu směrem k pozorovateli
Při osvětlení jantaru ultrafialovým světlem v transmisním režimu, kdy je zdroj světla umístěn za materiálem a světlo prochází skrz celý objem pryskyřice směrem k očím pozorovatele, se plocha jantaru jeví jako světle modře zářící hmota s jemnými přechody do mléčně modrých a místy modrofialových tónů, zatímco biologické inkluze a organické fragmenty zůstávají vůči tomuto světlu výrazně tmavší a jejich zabarvení přechází od teple zlatavých odstínů přes medově žluté až po světle hnědé tóny, takže v prostoru jantaru vzniká kontrastní obraz modře fluoreskující pryskyřice, v níž jsou organické struktury zvýrazněny jako tmavší a tepleji zbarvené siluety.

Fotografie

Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU
Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro myanmarský jantar z oblasti Sagaing.