Okno do druhohorního světa jantaru z Myanmaru JKW-23

TECHNICKÝ LIST JANTARU

Identifikace kusu
Exemplář představuje přírodní kus křídového jantaru s protáhlým, mírně nepravidelným tvarem, převážně hnědožlutou až medově hnědou pryskyřicí, výrazně zachovanou silnou krustou a částečně upraveným povrchem, v němž jsou otevřeny průhlednější plochy umožňující čtení vnitřních struktur, zatímco jiné části si ponechávají původní přírodní charakter; uvnitř jsou patrné fragmenty vegetace, jemné pylové inkluze, organický detrit a částice lesní půdy, které společně vytvářejí výrazně environmentální charakter kusu, přičemž biologický obsah je soustředěn především do rostlinné a půdní složky a celkový vzhled zůstává přirozený, vrstevnatý a strukturálně bohatý, a současně dobře čitelný z několika různých směrů pozorování.

Původ
Původ exempláře je veden do oblasti Hukawng Basin v Kachinském státě na severu Myanmaru, známé výskytem křídového burmitu s bohatým biologickým a sedimentárním obsahem, přičemž charakter pryskyřice, zachovaná silná krusta, vnitřní organický detrit, rostlinné fragmenty a jemné půdní částice odpovídají materiálu tohoto regionálního typu; kus je proto v technickém listu veden jako myanmarský burmit z Hukawng Basin, tedy fosilní pryskyřice vzniklá v někdejším lesním ekosystému, kde tekoucí pryskyřice zachycovala okolní vegetaci, mikročástice organického původu a drobný materiál ze svrchní vrstvy půdního prostředí během svého pohybu a následného tuhnutí, bez potřeby rozšiřovat určení na méně jisté regionální detaily.

Stáří
Stáří exempláře je uváděno v rozmezí 99,3–98,5 Ma, odpovídajícím ranému cenomanu svrchní křídy a stáří burmitu z oblasti Hukawng Basin, takže tento kus představuje fosilní pryskyřici z období, kdy v severní části dnešního Myanmaru existoval teplý lesní ekosystém s vysokým podílem vegetace, organického detritu a drobných půdních částic; časové zařazení je založeno na geologickém rámci lokality a vztahuje se k jantarovým uloženinám daného regionu, nikoli k individuálnímu datování samotného kusu, přičemž vnitřní rostlinný obsah, debris a zachovaná krusta jsou s tímto geologickým původem v souladu, a odpovídají očekávanému časovému rámci vzniku tohoto typu jantaru.

Podlokalita

Exemplářř pochází z podlokality Noije Bum v oblasti Hukawng Basin v Kachinském státě na severu Myanmaru, která náleží k významným nalezištím křídového burmitu a je spojována s fosilní pryskyřicí obsahující bohatý rostlinný, organický a sedimentární materiál; původ tohoto kusu dobře odpovídá jeho hnědožluté průhledné pryskyřici, výrazné silné krustě, fragmentům vegetace, pylovým inkluzím, organickému debris a částicím lesní půdy, které společně zachycují charakter někdejšího pralesního prostředí a dávají exempláři jasný regionální i geologický kontext bez potřeby dalších administrativních nebo evidenčních formulací.

Rozměry
Rozměry exempláře činí 42,19 × 14,59 × 12,26 mm a odpovídají výrazně protáhlému kusu s úzkým podélným profilem, který si zachovává přirozeně nepravidelný obrys a rozdílnou mocnost v jednotlivých částech, přičemž délková převaha zvyšuje čitelnost postupného přechodu mezi silně krustovanými a otevřenějšími průhlednými plochami; geometrie kusu současně umožňuje sledovat vnitřní vrstvení pryskyřice, shluky vegetačního materiálu a jemnější debris v různých hloubkách, aniž by byl exemplář přebroušen do pravidelného tvaru, takže měřené rozměry zachycují jeho současný sběratelský stav se zachovaným přírodním charakterem a pouze částečně upraveným povrchem, s dobře zachovanými proporcemi a bez výrazného geometrického přeformování.

Hmotnost
Hmotnost exempláře činí 3,97 g a v kombinaci s jeho protáhlými rozměry ukazuje na štíhlejší kus s výrazně zachovanými povrchovými partiemi, včetně silné krusty a jen částečně otevřených leštěných ploch, takže podstatná část původní hmoty nebyla odstraněna plošným přebroušením; současná hmotnost proto dobře odpovídá způsobu zpracování, při němž byl zachován přirozený tvar a jen vybrané oblasti byly zpřístupněny pro optické čtení vnitřku, zatímco robustnější krustové partie, organický detrit a rostlinné fragmenty zůstaly součástí celkové kompozice a podílejí se na výrazném přírodním charakteru tohoto konkrétního exempláře, a zároveň zachovává dostatečný objem pro prostorové čtení inkluzí.

Pryskyřice a struktura

Pryskyřice
Pryskyřice má základní hnědožlutý až medově hnědý charakter s přechody do zlatožlutých, oranžovohnědých a místy červenohnědých partií, přičemž rozdíly v odstínu souvisejí s proměnlivou mocností materiálu, přítomností krusty, rostlinných fragmentů a jemného debris; v otevřenějších částech působí materiál světleji a opticky čistěji, zatímco oblasti s vyšší koncentrací organického obsahu jsou tmavší a lokálně téměř neprůsvitné, takže celek nevytváří jednolitou barevnou plochu, ale přirozeně členěnou soustavu světlejších a tmavších zón, které společně zdůrazňují vrstvený, přírodní a environmentálně výrazný charakter exempláře, a současně vytvářejí výrazný kontrast mezi jádrem, obsahem a krustou, při běžném pozorování.

Čirost pryskyřice
Čirost pryskyřice je proměnlivá, protože otevřené a méně zatížené části dovolují dobrý průhled do hloubky, zatímco zóny s krustou, vegetačními fragmenty, organickým detritem a částicemi lesní půdy přecházejí do poloprůhledného až výrazně zastřeného projevu; čistší okna poskytují dostatečnou optickou hloubku pro rozlišení vnitřního uspořádání a některých jemných inkluzí, avšak celková čirost není homogenní a mění se podle směru pohledu i hustoty zachyceného materiálu, což je pro tento kus důležitý znak, protože kontrast mezi průhlednější pryskyřicí a tmavším biologickým obsahem zvýrazňuje jeho vnitřní strukturu bez potřeby úplného přeleštění povrchu, a zachovává tak rovnováhu mezi průhledem a přírodní texturou.

Proudnice / tekoucí struktura pryskyřice
Vnitřní uspořádání pryskyřice vykazuje zřetelné proudové a vrstevnaté struktury, které se projevují jako zakřivené přechody mezi světlejšími a tmavšími zónami, jemné vlnité pásy a lokální směrové uspořádání drobných inkluzí, přičemž proudění patrně obtékalo pevnější vegetační fragmenty a shluky debris a tím vytvářelo nepravidelné rozhraní jednotlivých vrstev; struktura nepůsobí jako prudce promíchaná hmota, ale spíše jako postupně se pohybující viskózní pryskyřice, která během toku zachycovala a částečně přeuspořádávala drobný organický materiál, takže proudnice podporují čitelnost přirozeného procesu vzniku exempláře a zároveň dávají jeho průsvitným částem výraznou hloubku, a pomáhají odlišit jednotlivé etapy postupného ukládání materiálu.

Debris / mikročástice
Debris je v exempláři výraznou součástí vnitřního obsahu a tvoří jej zejména jemný organický detrit, tmavohnědé až téměř černé mikročástice, drobné nepravidelné úlomky vegetačního původu a jemnější částice soustředěné místy do shluků nebo pásů, které procházejí mezi většími rostlinnými fragmenty; distribuce není rovnoměrná, protože některé zóny zůstávají opticky čistší, zatímco jiné nesou hustší koncentrace drobného materiálu, což vytváří přirozený kontrast a podporuje interpretaci kontaktu tekoucí pryskyřice s organicky bohatým lesním povrchem, odkud byly částice postupně strhávány, obalovány a uzavírány do tvrdnoucí pryskyřičné hmoty, a poskytují důležitý kontext pro původ zachycených inkluzí.

Minerální / sedimentární složky
Sedimentární složka je zastoupena jemnými částicemi lesní půdy a organicko-minerálním materiálem rozptýleným mezi vegetačními fragmenty a organickým detritem, přičemž některé tmavší shluky vytvářejí nepravidelné koncentrace odpovídající zachycení povrchového půdního materiálu během kontaktu čerstvé pryskyřice s podkladem; jednotlivé minerální druhy z dostupného pozorování nelze bezpečně oddělit, avšak samotná přítomnost jemné sedimentární složky je dobře čitelná podle její zrnitosti, polohy a vazby na organické částice, takže tato součást není jen náhodným znečištěním, ale důležitým prvkem celkové environmentální kompozice kusu, který podporuje obraz pralesního povrchu bohatého na rozpadlou vegetaci a půdní detrit, bez potřeby připisovat jednotlivým zrnům konkrétní minerální původ.

Plynové bubliny / kapsle
Vnitřní stavba exempláře není charakterizována soustavou výrazných plynových bublin nebo nápadných plynových kapes, protože dominantní roli zde hrají proudové vrstvy, rostlinné fragmenty, debris a jemná sedimentární složka, zatímco jednotlivé světlé kruhové nebo oválné body se neprojevují dostatečně jednoznačně jako samostatné uzavřené plynové struktury; optický charakter těchto drobných útvarů může být ovlivněn odleskem, hloubkou uložení nebo překrytím jemnými mikročásticemi, proto nejsou v technickém popisu vyzdvihovány jako určující znak kusu a celková struktura pryskyřice zůstává hodnocena především podle vrstevnatosti, průsvitnosti a biologicko-sedimentárního obsahu, a bez vytváření závěrů z nejednoznačných drobných optických útvarů.

Pohyblivé libely (tekutinové kapsle)
Pohyblivé tekutinové kapsle se v tomto exempláři neprojevují jako součást pozorovatelného vnitřního obsahu, takže kus není charakterizován pohybem kapalné fáze v uzavřených dutinách ani změnou polohy vnitřního obsahu při manipulaci; optickou skladbu určují především průhlednější vrstvy pryskyřice, vegetační fragmenty, pylové mikročástice, organický detrit, půdní složka a silná povrchová krusta, které společně vytvářejí pevnou a prostorově členitou kompozici, zatímco tekutinové struktury zde nepředstavují diagnostický nebo sběratelsky významný prvek, a proto se při hodnocení tohoto kusu pozornost soustředí na jeho environmentální obsah, přirozenou morfologii a zachované povrchové partie, bez přisuzování pohyblivých struktur tam, kde nejsou přímo doloženy.

Biologický obsah

Hmyz

1 - V exempláři se neprojevuje celý jedinec hmyzu ani spolehlivě rozlišitelný hmyzí fragment, takže biologický obsah není založen na tělesné inkluzi živočicha, ale na rostlinném a půdním materiálu uzavřeném v pryskyřici; drobné tmavé útvary rozptýlené mezi vegetací postrádají znaky, podle nichž by bylo možné bezpečně odlišit tělo, končetinu, křídlo, exuvii nebo jinou anatomickou část členovce, a proto nejsou do technického listu zaváděny jako hmyz, přičemž tento přístup zachovává odbornou přesnost popisu a ponechává hlavní biologickou hodnotu kusu v jeho vegetačních fragmentech, pylových inkluzích a souvisejícím lesním detritu, a bez zavádění neověřených živočišných inkluzí do výsledného popisu.

Rostlinné inkluze

1 - Pylové inkluze jsou zastoupeny jemnými drobnými částicemi uloženými v průhlednějších zónách pryskyřice, kde se projevují jako malé zaoblené až oválné mikroobjekty oddělené od větších fragmentů vegetace a hrubšího debris, přičemž jejich velikost, způsob uložení a vztah k okolnímu organickému materiálu odpovídají pylovému obsahu zachycenému současně s dalšími složkami lesního prostředí; povrchová ornamentace jednotlivých zrn není v dostupném zvětšení dostatečně čitelná pro botanické přiřazení, proto jsou popsána pouze jako pylové inkluze bez taxonomického rozšiřování, což zachovává odbornou zdrženlivost a současně vystihuje jejich skutečnou roli v biologické skladbě exempláře, a umožňuje jejich oddělení od okolního hrubšího organického materiálu.

2 - Fragmenty vegetace tvoří nejvýraznější biologickou složku exempláře a zahrnují četné nepravidelné, místy tenké a deskovité části v odstínech od světle hnědé přes rezavě hnědou až po tmavě červenohnědou, které jsou uloženy v různých hloubkách a často se prostorově vážou na jemný organický detrit a částice lesní půdy; některé úlomky jsou částečně průsvitné, jiné kompaktnější a tmavší, avšak bez dostatečně čitelné buněčné nebo anatomické stavby pro přesnější botanické určení, takže jsou vedeny jako fragmenty vegetace, jejichž množství a rozložení vytváří silný pralesní environmentální charakter celého kusu, a představuje hlavní biologickou vrstvu pozorovatelnou v celém exempláři.

Houby

V exempláři se neprojevují struktury, které by bylo možné spolehlivě přiřadit houbám podle jasně čitelné morfologie hyf, sept, plodnic nebo jiných diagnostických znaků, ačkoli se mezi organickým detritem místy vyskytují jemné vláknité mikrostruktury, jejichž vzhled sám o sobě nestačí k mykologickému zařazení; technický list proto houby neuvádí jako potvrzenou biologickou inkluzi a zachovává rozlišení mezi jistě doloženými rostlinnými fragmenty, pylovým obsahem a obecnými vláknitými strukturami, což je důležité zejména u environmentálně bohatého kusu, kde vysoká koncentrace drobných organických částic může vytvářet tvary připomínající biologické struktury bez dostatečné morfologické opory, a bez nahrazování chybějících diagnostických znaků pouhou tvarovou podobností.

Ichnofosilie (domichnia)

Ichnofosilie typu domichnia se v exempláři neprojevují jako samostatné dutiny nebo zachované stopy po biologickém osídlení, takže pralesní charakter kusu je založen především na množství vegetačních fragmentů, pylových inkluzí, organického detritu a jemné půdní složky uzavřené v tekoucí pryskyřici; vnitřní nepravidelnosti nemají dostatečně vymezený tvar ani výplň, která by podporovala výklad jako biologicky vytvořená dutina, a proto nejsou interpretovány jako domichnia, přičemž celkový environmentální obraz zůstává dobře čitelný i bez této složky, protože soubor rostlinného a půdního materiálu již sám zachycuje přímý kontakt pryskyřice s pralesním povrchem, bez potřeby rozšiřovat interpretaci o nedoložené biologické dutiny.

Stav a optika

Indicie vodního / vlhkého prostředí .......... Pralesní pryskyřičné prostředí

Indicie prostředí odpovídají pralesnímu ekosystému s hustým vegetačním pokryvem a organicky bohatým povrchem, protože pryskyřice uzavírá četné fragmenty vegetace, jemné pylové inkluze, organický detrit a částice lesní půdy, které se místy sdružují do nepravidelných shluků a vrstev podél proudových struktur; celek působí jako záznam kontaktu tekoucí pryskyřice s povrchem pokrytým rozpadlou vegetací a jemným půdním materiálem, nikoli jako izolovaný čistý výron bez okolních částic, přičemž zachovaná silná krusta a přirozeně členěná vnitřní skladba dále podporují výrazně přírodní, suchozemský a pralesní charakter tohoto exempláře, a bez známek prostředí, které by tento pralesní výklad oslabovaly.

Čitelnost biologického obsahu

Biologický obsah je čitelný především díky kontrastu mezi průhlednějšími zónami hnědožluté pryskyřice a tmavšími vegetačními fragmenty, které jsou v otevřených částech dobře odlišitelné od jemnějšího debris a půdních částic, zatímco hlubší nebo silně krustované partie mají čitelnost omezenou větší hustotou materiálu; pylové mikroinkluze vyžadují vyšší zvětšení a jejich botanické detaily nejsou rozlišeny natolik, aby umožňovaly taxonomické přiřazení, avšak základní rozdělení na pyl, fragmenty vegetace, organický detrit a sedimentární složku je zřetelné, takže biologická skladba kusu zůstává dobře interpretovatelná bez potřeby přehnaného určování jednotlivých mikročástic, a přitom zůstává zachována přirozená prostorová hloubka celého exempláře.

1 - Hmyz

Hmyzí obsah se v tomto exempláři neprojevuje jako celý organismus ani jako anatomicky přesvědčivý fragment, takže při pohledu do průhlednějších vrstev nevystupuje žádná struktura s jasnou tělesnou segmentací, končetinou, křídlem, exuvií nebo jiným znakem členovce; drobné tmavé částice patří spíše k organickému detritu a vegetační složce a jejich nepravidelné tvary neposkytují oporu pro živočišnou interpretaci, proto je hmyz v rámci čitelnosti biologického obsahu hodnocen pouze jako složka, která se v kusu neuplatňuje, zatímco hlavní pozornost náleží rostlinným fragmentům, pylovým inkluzím a souvisejícím částicím lesního prostředí, a nepůsobí proto jako určující součást biologického obrazu exempláře.

2 - Rostliny

Rostlinný obsah patří k nejlépe čitelným znakům exempláře, protože větší fragmenty vegetace jsou zřetelně odlišitelné od okolní pryskyřice svou tmavší hnědou až červenohnědou barvou, nepravidelnými okraji, deskovitým charakterem a různou mírou průsvitnosti, přičemž jemnější pylové inkluze doplňují tuto složku v čistších zónách; jednotlivé vegetační úlomky jsou uloženy v různých hloubkách a místy vytvářejí nápadné shluky společně s organickým detritem a půdními částicemi, takže rostlinná složka nejen dobře vystupuje opticky, ale zároveň výrazně určuje pralesní environmentální charakter a prostorovou kompozici celého kusu, a představuje hlavní nositel biologické informace tohoto konkrétního kusu.

3 - Proudnice / struktura

Proudnice a vnitřní struktura jsou dobře čitelné v průhlednějších částech, kde se projevují jako zakřivené přechody mezi světlejšími a tmavšími zónami, měkké vlnité pásy a směrové uspořádání drobných částic kolem větších vegetačních fragmentů, což ukazuje na postupný pohyb viskózní pryskyřice během zachycování okolního materiálu; proudová kresba není v celém kusu stejně výrazná, protože silná krusta a hustší shluky debris některé partie překrývají, avšak tam, kde je povrch otevřen a pryskyřice průhlednější, vytvářejí proudnice důležitou prostorovou informaci a propojují biologický obsah s přirozenou tekoucí strukturou exempláře, a přispívají k rekonstrukci způsobu ukládání jednotlivých vrstev pryskyřice.

4 - Průsvitnost / hloubka

Průsvitnost je nejvýraznější v otevřených hnědožlutých a medových partiích, kde světlo proniká do větší hloubky a odhaluje více vrstev rostlinného materiálu, jemného debris a proudových struktur současně, zatímco krustované nebo organicky hustší oblasti průchod světla výrazně tlumí a působí temněji; tento rozdíl vytváří výrazný prostorový efekt, protože biologické fragmenty neleží v jediné rovině, ale jsou rozloženy v několika hloubkových úrovních, takže při změně směru pohledu vystupují jiné části vnitřní kompozice, přičemž zachovaná krusta záměrně omezuje průsvit jen lokálně a ponechává kusu jeho přírodní sběratelský charakter, a umožňuje sledovat vztahy mezi inkluzemi v prostoru.

5 - Čistota materiálu

Čistota materiálu je proměnlivá a odpovídá environmentálně bohatému charakteru exempláře, protože některé průhlednější zóny mají dobrou optickou čistotu a umožňují čtení do hloubky, zatímco jiné obsahují četný organický detrit, pylové mikročástice, fragmenty vegetace a jemnou půdní složku, které průhled částečně zastírají; nejde tedy o jantar ceněný pro jednolitou laboratorně čistou hmotu, ale o kus, jehož přirozená hodnota spočívá právě v kontrastu čistších pryskyřičných ploch s biologicky a sedimentárně bohatými zónami, přičemž tento rozdíl podporuje čitelnost vrstev a zvýrazňuje vazbu na pralesní prostředí, v němž pryskyřice vznikala, a ponechává dobře čitelné rozdíly mezi čistými a zatíženými zónami.

6 - Kompozice

Kompozice exempláře je založena na výrazném podélném tvaru, střídání silně krustovaných a otevřenějších ploch a nepravidelném rozložení tmavších vegetačních fragmentů uvnitř světlejší hnědožluté pryskyřice, takže biologické a povrchové prvky nevytvářejí izolované body, ale souvislý přírodní celek; větší fragmenty vegetace fungují jako hlavní vizuální akcenty, jemný debris a pyl vyplňují okolní prostor a proudové struktury mezi nimi vytvářejí spojovací vrstvu, zatímco silná krusta uzavírá kompozici na povrchu a zdůrazňuje původní charakter kusu, který nebyl přetvořen do pravidelného leštěného tvaru, a zachovává přitom vyvážený vztah mezi otevřenou plochou a krustou, v celém profilu.

7 - Celkový vizuální efekt

Celkový vizuální efekt je výrazně přírodní a vrstevnatý, protože exemplář kombinuje hnědožlutou až medovou pryskyřici s tmavšími červenohnědými vegetačními fragmenty, nepravidelnými shluky debris, jemnou půdní složkou a nápadnou silnou krustou, která zůstala na velké části povrchu zachována; v otevřených plochách se při průchodu světla objevuje výrazná zlatožlutá hloubka a rostlinný obsah vystupuje v několika prostorových úrovních, zatímco krusta vytváří tmavší rámování a zdůrazňuje původní morfologii, takže celek působí spíše jako autentický fragment pralesního prostředí než jako čistě dekorativně přeleštěný jantar, a při změně úhlu nabízí rozdílné pohledy do hloubky, bez rušivých zásahů.

Praskliny

V exempláři se neprojevuje soustava strukturálních prasklin, která by narušovala jeho celistvost, stabilitu nebo čitelnost hlavních biologických inkluzí, a povrchové nepravidelnosti v oblasti silné zachované krusty odpovídají především přirozenému členění původní povrchové vrstvy a okrajům částečného opracování; jádro kusu působí kompaktně a bez rozestupujících se lomových linií procházejících napříč pryskyřicí, takže vegetační fragmenty i proudové struktury zůstávají prostorově spojité a nejsou přerušeny výrazným poškozením, přičemž zachovaný přírodní povrch vyžaduje běžně šetrnou manipulaci stejně jako jiné částečně leštěné exempláře s výraznou krustou, zejména na vystupujících hranách a tenčích povrchových částech, a bez známek aktivního rozevírání nebo rozpadu materiálu.

Halo efekt

Halo efekt se v exempláři projevuje na několika místech jako lokální optické rozjasnění nebo světlejší lemování v okolí některých vnitřních struktur a rozhraní, kde se mění hustota pryskyřice, orientace proudových vrstev nebo kontakt s organickým materiálem, přičemž tyto světelné zóny nevytvářejí jednotný souvislý obvod kolem celého biologického obsahu, ale objevují se bodově a v krátkých úsecích; jejich čitelnost závisí na směru světla a hloubce uložení, takže při vhodném pozorování přispívají k prostorovému efektu a zvýrazňují některé vnitřní přechody, aniž by překrývaly hlavní vegetační a sedimentární složku exempláře, a dodávají vybraným částem jemný optický akcent.

Stav povrchu

Povrch exempláře byl upraven pouze částečně s cílem zachovat co největší podíl původního materiálu a výraznou přírodní krustu, takže na hraně zůstává část plochy nedoleštěná z důvodu rizika dalšího úbytku hmoty a obdobně je ponechána nedoleštěná i část rovnější plochy, kde by pokračující broušení odstranilo příliš mnoho jantaru; na otevřených leštěných zónách jsou místy patrné drobné mikroškrábance vzniklé při ručním leštění, které nebrání základní čitelnosti vnitřku, přičemž hlavním záměrem zpracování bylo vytvořit přístup do pryskyřice bez úplného odstranění silné krusty a bez přetvoření původního tvaru kusu, a současně zachovat co nejvěrnější původní charakter exempláře.

UV reakce

Při průsvitu směrem od pozorovatele
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn na straně pozorovatele, se na povrchu jantaru projevuje výrazná modrá až jasně azurově modrá reakce soustředěná především do odkryté podélné plochy a přilehlých okrajů, přičemž nejintenzivnější partie mají téměř tyrkysově modrý jas, zatímco silně krustované a tmavé úseky zůstávají převážně modrošedé, šedomodré až velmi tmavé, místy s nepravidelnými světlejšími modrými mapami, a rozdíl mezi silně svítící otevřenou plochou a tlumenější krustou vytváří ostrý povrchový kontrast, který je patrný po celé výšce odkryté hrany i v menších členitých partiích povrchu, bez dalších spolehlivě rozlišitelných barevných složek.

Při průsvitu směrem k pozorovateli
Při průsvitu v režimu, kdy je zdroj ultrafialového světla umístěn za jantarem a světlo prochází skrz celý objem materiálu směrem k očím pozorovatele, se uvnitř objevují převážně žluté až žlutozelené průsvitné oblasti, místy přecházející do olivově zelené, teplejší žlutohnědé a oranžově hnědé, zatímco hustší vnitřní partie vystupují jako tmavě hnědé až téměř černé siluety, přičemž na pravém okraji je patrný úzký velmi jasný modrý až azurový lem od dopadajícího ultrafialového světla, vnitřní hloubka je nestejnoměrná a nejjasnější žlutozelené zóny se soustřeďují do průsvitnější střední a spodní části kusu, kde se střídají se sytějšími hnědými plochami.

Fotografie: Další detailní fotografie tohoto kusu najdete na našem Facebooku.

Bezpečnostní informace: Sběratelský a přírodní předmět. Není určen jako hračka. Nevhodné pro děti do 3 let.

UV REAKCE JANTARU

Fotografie pod ultrafialovým světlem ukazují přirozenou fluorescenci jantaru, která je typická pro burmitský jantar z oblasti Hukawng Valley