Jantar z Myanmaru: Příběh fosilní pryskyřice z křídového období

Myanmar nemá jen jeden jantar

Starší texty často všechny myanmarské jantary shrnovaly pod jedno stáří kolem 100 milionů let. Moderní geologické výzkumy ale ukázaly, že jde o více samostatných ložisek. Nejznámější je jantar z Kachinského státu a oblasti Hukawng, vedle něj však existuje starší jantar z oblasti Hkamti v regionu Sagaing a výrazně mladší jantar z Tilinu v regionu Magway. Rozlišování těchto lokalit je důležité nejen pro sběratele, ale především pro paleontologii, protože každá zachycuje jinou etapu vývoje křídových ekosystémů.

Kachin – Hukawng Basin

Klasický kachinský burmit z oblasti Hukawng Basin, spojovaný zejména s nalezišti kolem Tanai a Noije Bum, je datován přibližně na 98,8 milionu let. U-Pb datování zirkonů z vulkanoklastické matrice poskytlo věk 98,79 ± 0,62 milionu let a řadí jantarovou vrstvu k nejranějšímu cenomanu. Právě tento materiál tvoří nejznámější část toho, co se ve světové literatuře označuje jako Kachin amber nebo Burmese amber.

Sagaing – Hkamti

Jantar z oblasti Hkamti v regionu Sagaing je výrazně starší. Datování tufových vrstev z tamních ložisek dalo průměrný věk 109,7 ± 0,4 milionu let, tedy přibližně 110 milionů let a raný alb. Hkamti amber proto představuje samostatnou, starší křídovou jantarovou biotu a neměl by být automaticky směšován s kachinským burmitem starým přibližně 99 milionů let. Materiál z Hkamti bývá často červenohnědý a podle popisů z dolů může být křehčí než klasický kachinský jantar.

Magway – Tilin (Hti Lin)

Další významnou oblastí je Tilin, uváděný také jako Hti Lin, v regionu Magway ve středním Myanmaru. Tento jantar je podstatně mladší: geologické datování jej řadí do nejpozdnějšího kampánu, přibližně na 72,1 milionu let. Tilinský jantar tak vznikl asi o 27 milionů let později než známý kachinský burmit. Přesto obsahuje rozmanitý hmyz a představuje důležité okno do tropického ekosystému na samém konci křídového období.

Jak myanmarský jantar vznikal

Základem všech těchto jantarů byla rostlinná pryskyřice. Strom ji uvolňoval například při poranění, napadení organismy nebo jiném stresu. Pryskyřice zachycovala drobné částice, pyl, rostlinné zbytky i živočichy a poté byla pohřbena v sedimentech. Během dlouhého geologického zrání docházelo k chemickým změnám, polymerizaci a postupnému vytvoření stabilnější fosilní pryskyřice. Není správné představovat si tento proces jako prosté „ztvrdnutí tlakem a vysokou teplotou“; rozhodující je dlouhodobá chemická přeměna původní pryskyřice.

Původní stromy

Přesný botanický producent všech myanmarských jantarů není definitivně vyřešen. U klasického kachinského burmitu byla opakovaně navržena souvislost s jehličnany, zejména s araukáriovitými stromy, ale odborná literatura připouští i další možnosti. U tilinského jantaru chemické analýzy jednoznačně podporují původ u nahosemenných rostlin, tedy jehličnanů. Je proto bezpečnější mluvit o pryskyřici křídových jehličnanů než připisovat všechen jantar z Myanmaru jednomu konkrétnímu rodu stromu.

Barvy a vnitřní struktura

Myanmar nabízí mimořádně široké spektrum barev a struktur – od světle žlutých a medových odstínů přes oranžovou, červenohnědou a tmavě červenou až po velmi tmavé nebo téměř neprůhledné kusy. Barvu mohou ovlivňovat původní chemické složení pryskyřice, oxidace, stupeň geologického zrání, jemné organické či minerální částice a vnitřní struktura materiálu. Bez analytického vyšetření nelze konkrétní odstín bezpečně připsat například vulkanismu, síře, železu nebo jedné chemické sloučenině.

Biologické inkluze

Největší vědeckou hodnotu myanmarského jantaru představují inkluze. V kachinském burmitu byly popsány tisíce druhů členovců, dále rostliny, houby a mimořádně vzácné pozůstatky obratlovců. Některé nálezy zároveň ukazují blízkost sladkovodního, estuarinního nebo pobřežního prostředí. Hkamti i Tilin zachovávají vlastní, časově odlišné soubory organismů. Právě proto je přesné uvedení lokality u inkluzního jantaru zásadní – stejný nález může mít jiný evoluční význam podle toho, zda pochází z jantaru starého 110, 99 nebo 72 milionů let.

Sběratelský význam

Hodnota konkrétního kusu není dána pouze tím, že pochází z Myanmaru. Rozhoduje kombinace doloženého původu, velikosti, barvy, čirosti, stability materiálu, způsobu zpracování a především kvality a vzácnosti případných biologických inkluzí. U vědecky zajímavých exemplářů je důležitá také přesná provenience. Označení „Myanmar amber“ je proto jen začátek popisu; mnohem přesnější je rozlišovat Kachin/Hukawng, Hkamti/Sagaing a Tilin/Magway.

Shrnutí

• Kachin / Hukawng: přibližně 98,8 milionu let, nejranější cenoman.

• Hkamti / Sagaing: přibližně 109,7 milionu let, výrazně starší než klasický kachinský burmit.

• Tilin (Hti Lin) / Magway: přibližně 72,1 milionu let, nejpozdnější kampán.

• Myanmarský jantar pochází z více geologicky odlišných nalezišť, proto není správné přisuzovat všem kusům stejné stáří.

• Paleontologická hodnota je mimořádná zejména díky bohatým biologickým inkluzím a možnosti porovnávat ekosystémy z různých částí křídy.

Použité zdroje a odborná literatura

• Shi, G. et al. (2012): Age constraint on Burmese amber based on U–Pb dating of zircons. Cretaceous Research 37, 155–163.

• Grimaldi, D. A., Engel, M. S. & Nascimbene, P. C. (2002): Fossiliferous Cretaceous Amber from Myanmar (Burma): Its Rediscovery, Biotic Diversity, and Paleontological Significance. American Museum Novitates 3361, 1–71.

• Xing, L. & Qiu, L. (2020): Zircon U–Pb age constraints on the mid-Cretaceous Hkamti amber biota in northern Myanmar. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 558, 109960.

• Zheng, D. et al. (2018): A Late Cretaceous amber biota from central Myanmar. Nature Communications 9, 3170.

• Seyfullah, L. J. et al. (2018): Production and preservation of resins – past and present. Biological Reviews 93, 1684–1714.

• Poinar, G. O. Jr., Lambert, J. B. & Wu, Y. (2007): Araucarian source of fossiliferous Burmese amber: spectroscopic and anatomical evidence. Journal of the Botanical Research Institute of Texas 1, 449–455.