Jheron – Strážce prvního světla Země

Doba kamene, kořenů a prvních šepotů

Ještě dřív, než vyrostly obrovské pralesy, dřív než se po světě rozběhli dinosauři, existoval temný, vlhký svět mechu, kamene a prvních kořenů. V malé trhlině mezi dvěma kameny se chvělo vajíčko. A v něm – Jheron, prastarý tvor mezi světy.

Svět mezi kameny

Jheron žil mezi trhlinami, mechy a kořeny. Kapky rosy byly jako skleněné koule, kameny jako hory. Jeho dlouhý ocásek se třásl jako živá nit. Vnímal každý otřes, každý pohyb, každý dech země.

Setkání s tvory, kteří neměli jména

Potkával primitivní stonožky, mlžné pavouky i první okřídlené tvory. Nepanoval, neútočil. Jen pozoroval. Jeho svět byl mladý a on byl jeho očima.

První dotek pryskyřice

Stromy začaly ronit první pryskyřici. Medově hustou, teplou, jasnou. Jheron ji spatřil v paprsku slunce. Dotkl se jí – a v jejím nitru ucítil budoucnost.

Den, kdy se příroda nadechla příliš silně

Zem se zachvěla. Stromy sténaly. Kořeny praskaly. Tvorové prchali. A pryskyřice tekla v mohutných proudech. Jedna kapka se uvolnila přímo nad Jheronem.

Okamžik věčnosti

Kapka dopadla na jeho tělo. Obalila jej zlatem, zastavila v pohybu. Jeho šupinky se rozzářily, ocásek zůstal v ladné křivce. Oči otevřené. Viděl poslední okamžik svého světa.

Návrat po milionech let

Člověk zvedl jantar proti světlu. Uvnitř byla drobná bytost, stříbřitá, jemná, zachycená v dokonalém pohybu. Držel v ruce paměť první půdy, prvních kořenů, pradávné země.

Poselství Jherona

Jheron není hrdina silou ani velikostí. Je pamětí první éry života. Pamětí času, kdy svět byl nehotový. Jantar nese jeho příběh dál: i ti nejmenší tvorové přežijí v paměti Země nejdéle.